Dračí doupě Jaroměř

Pravidelné schůzky každou středu od 16:30 do 19:30v DDM

Kontakt: jakhol@seznam.cz

    775 378 087

Kronika

"Kroniku píší sami hráči, jedná se o jejich zápisky z jednotlivých herních schůzek"

Tak zde máme další obyčejný den v Mokrovousech. Avšak přece je jen něco nového, nějací barbaři a nějaký ten člověk se objevili před branami. Najednou začal po vesnici pobíhat a křičet sedlák že se mu vlci vzali tři ovce. Seběhlo se nás za ním osm jeden trpaslík, dva elfové, jeden hobit, dva lidé a dva barbaři. Sedlák nás poslal do lesa za loukou. Jeden z elfů, hraničář začal stopovat. Stopy nás dovedli až k vlkům. Někteří z nich neváhali a okamžitě zaútočili. Válečníci se vydali okamžitě vpřed, lukostřelci si připravili luky a začala bitva. Po chvíli bitva skončila vítězně pro naši družinu. Avšak ovce se již zachránit nepodařilo. Ale kdo to je támhle na té skále? Nějaký člověk lezl pouze v ovčím lehce špinavém kožichu na skálu. Mrtví vlci ho nezajímali a on lezl dál. Tak jsme na něj začali volat ať sleze dolů. Člověk seskočil. Ptali jsme se, co tu dělá a jak se jmenuje. Odpověděl :,, Já jsem Honza a jsem pastevec. Šel jsem pro ty ovce." Nechali jsme ho být a šli to oznámit statkáři. Nabídl nám ať jdeme na jeho druhou pastvu. Každému z nás dal jídlo na cestu a šli jsme. Na pastvě byl druhý pastýř se jménem Józa. Řekli jsme, že nás posílá sedlák ať mu pomůžeme v noci hlídat. Připravili jsme si oheň a spaní. Na hlídkách jsme se střídali až do rána. Když jsme ráno ovce spočítali byly všechny tak jsme si vzali krajáč mléka a čtvrtku chleba od sedláka. Když jsme společně posnídali vydali jsme se po cestě zpět do naší vesnice. Najednou vidíme sedláka, jak vykládá po vesnici, že se mu tuhle noc ztratili další tři ovce přímo z vesnice. Dohodli jsme se, že v noci budeme hlídat. Zbytek dne jsme se potulovali po vesnici. Večer jsme se vydali do hostince, domovů i na strom. Celou noc jsme hlídali a najednou hobit vidí nějakou osobu, jak zachází za dům vinařů. Většina z nás vyběhla okamžitě za ním. Když jsme doběhli za roh domu potkali jsme akorát stráže, kteří prý nikoho neviděli, jenom nás. Tak jsme šli alespoň chvíli spát. Ráno jsme slyšeli cikánku jak kleje, že se jí ztratili slepice. Náš hobit nalezl akorát obrovské ptačí pero a elf hraničář obrovskou stopu a hlínu co používá hrnčíř. Chvíli jsme se vydali do hospody, když vrazil nějaký poutník dovnitř a řekl že mastičkáře přepadl a rozdrásal vlk. Trpaslík se rozhodl že se vydá do starých dolů. Připravil si louč a mohutně rozrazil svou sekerou stará ztrouchnivělá prkna kterými byl důl zatarasen. Procházel chodby, když se začali rozšiřovat radši došel pro další. Pro elfa hraničáře tak se vydali do dolů oba procházet chodby, když narazili na jiný východ byl to hrnčířův sklep! Okamžitě se vrátili pro ostatní, aby jim to ukázali, když tam všichni dorazili našli slepičí pírka, krev a zbytky ovčí vlny. Rozhodli se prozkoumat další chodby najednou se objevili hejna krys a začal boj. Krys bylo opravdu spousta a byli velice silné. Někteří z nás se museli stáhnout, avšak objevila se obrovská housenka velká jak pes. Krysy se podařilo rozehnat, ale našeho lidského válečníka stihla housenka kousnout a on šel okamžitě k zemi. Hraničář přispěchal na pomoc, avšak stihl dát jen jednu ránu, než ho housenka kousla také a šel k zemi. Oba dva byli bledí a nereagovali, avšak dýchali. Trpaslík se okamžitě vydal na pomoc, avšak když ostatní viděli opuštěnou truhlu ihned se k ní vrhli. Mezitím se trpaslíkovi podařilo zabít housenku a začal se pokoušet oživit hraničáře a válečníka. Ostatní mezitím dorazili k truhle. Ale co to? Z truhly se vynořili chapadla a všechny se snažila spolknout. Dlouho s ní bojovali. Nakonec se jednomu z barbarů podařilo jen tak tak vyváznout a truhlu zničit. Trpaslík běžel rychle pro pomoc do vesnice. Začal volat o pomoc až si ho všimli gardisté jeden se nabídl, že půjde s ním, avšak za každého chce zlaťák. Trpaslík souhlasil. Po cestě potkali člověka, jak táhne barbara z dolu. Gardista mu okamžitě podal první pomoc a stabilizoval ho. Dále šli do dolu, kde pomohli dalšímu a když se podíval na hobit myslel, že je s ním amen. Na ostatní se vykašlal a odešel přitom vrávoral něco, že to tu zatlučou. Trpaslík se ho snažil zastavit ale marná snaha. Najednou se hobit, elf, i člověk probrali. Všichni se pomalu doplížili do vesnice, kde celý den odpočívali. Večer jsme se rozhodli se do dolu vrátit procházeli jsme jednou chodbou, když jsme narazili na nějakou tmavou hmotu. Barbar do ní lehce šťouchl a nic. Tak do ní velice silně praštil a hmota explodovala. Když ji hraničář prozkoumal zjistil, že to jsou houby, které už viděl a také věděl že když se lehce podeberou nožem tak s dají sbírat a neexplodují. Tak se on a další rozhodli si jich pár nasbírat. Avšak najednou zahlédli na stropě obrovské netopýry. Po dlouhé bitvě to hraničář už nerozdýchával ale jeden z našich mu podal první pomoc a on se nakonec probral. Tak se opět společně dobelhali do vesnice, kde odpočívali opět celý den. Večer se většina rozhodla do dolu vrátit až na trpaslíka a elfa hraničáře kteří se rozhodli si odpočinout. Trpaslík s nimi šel až k dolu, kde jim otevřel pak už šel zpět do vesnice. Mezitím se družina prodírala různými chodbami, kde narazili na obrovského pavouka. Ten je okamžitě napadl. Popadl největšího barbara, co viděl a omotal ho do kokonu, a tak to udělal i s dalšími jenom hobitovi a lidskému válečníku se podařilo vyváznout. Tak běželi do vesnice, co jim síly stačili jeden k trpaslíkům druhý k elfům. Elf hraničář ještě skočil k mastičkářce, kde od ní koupil léčebné masti a vyrazili do dolu, když šli části dolu s e začali bortit a zavalili lidského válečníka. Hraničář mu ihned podal první pomoc a vyléčil ho svým kouzlem. Trpaslík prosekal cestu dál. Když dorazili k pavouku hobit hodil své dýky. Hobit sebral své dýky a rozřezal kokony. Hraničář a lidský válečník všem dali první pomoc a hraničář každému dal léčivou mast. Tak se doplížili do vesnice. Po cestě viděli Honzu úplně omláceného. Ráno viděli zelináře, co provolává, že se mu ztratilo spousty zeleniny i ovoce. Když se vzpamatovali šli za Józou, Honzovým bratrem, aby se ho zeptali, co se mu stalo. Józa odpověděl: ,,Tak jednou týdně vždy přijde zmlácený a já vůbec nevím co se mu to děje dokážete zjistit? Jestli ano odvděčím se vám." tak se vydali za Honzou, aby se ho zeptali, co se stalo. Honza Ležel na posteli a tvrdě spal. Pokoušeli jsme se ho vzbudit ale marně. Tak jsme se tedy vydali do lesa, kde jsme nalezli stopy, rozmlácené melouny a další zeleninu a taky soustu krve. Šli jsme tedy po stopách, které nás zavedli až do skal. Jeden za našich se tam ihned rozeběhl. Najednou slyšíme akorát řev. Všichni jsme se rozeběhli a viděli jsme akorát kaluž krve. Najednou vidíme na obloze ptáka držícího jednoho z našich válečníků. Běželi jsme za ním, když se nám ztratil došli jsme na rozcestí. Všichni slyšeli bečení ovcí až na hraničáře, který slyšel naléhání našeho uneseného válečníka. Rozhodli jsme se jít podle hraničáře. Jeden z našich se vyhoupl na skálu, aby měl lepší rozhled, když najednou vidíme čtyři ptačí muže. Jdeme po nich. Hraničář to schytal. Šli jsme dál. Většinu jsme pobili a vraceli se zpět, když jsme zaslechli: ,, Jestli chcete ještě někdy svého kamaráda vidět, musíte nám přinést dvě ovce. Tak jsme se tedy vydali zpět, ale pro hraničáře bylo už pozdě. Vzali jsme jeho tělo a hlavy těch opeřených mužů a dotáhli je do vesnice. Když jsme došli za sedlákem předali jsme mu hlavy a on nám za odměnu dal jednu ovci a na pohřeb jednoho beránka. Po pohřbu se k nám přidal mladší bratr našeho trpasličího válečníka a rybářův syn kouzelník. Složili jsme se a koupili další ovci a vydali jsme se na cestu. Když jsme dorazili ke skalám byl tam jeden ptačí muž, který řekl ať vrátíme dýky a předáme ovce. Řekli jsme, že nejdřív chceme vidět našeho přítele a hodili jsme na zem dýky. Ptačí muž se přiblížil k ovcím. Najednou ze stromu seskočilo pět ptačích mužů. Většinu sundali na jednu ránu k zemi. Až na dva válečníky, kteří se snažili bránit ale marně. Většina až na pár. Podařilo se nám vyjednat, aby propustil dva živé a dva umírající, avšak musíme za každého dát dvě ovce nebo její hodnotu ve zlaťácích. Naše družina souhlasila, avšak po cestě oba umírající zemřeli. Když ostatní došli do vesnice řekli, co se stalo požádali gardisty o pomoc. Ti odpověděli: ,,Tohle si naše vesnice nenechá líbit. Už tři mrtví. Jdeme s vámi." Odpověděli jsme však že potřebujeme za každého dvě ovce tedy 16 ovcí. Gardisti neváhali a šli okamžitě za sedlákem ať jim předá 16 ovcí. Sedlák sebou cukal ale gardisté si to nenechali líbit. Tak jsme tedy vyrazili i s 16 ovcemi a gardisty. Když jsme přicházeli ke skalám gardisté se schovali do stromů. Pak jsme viděli ptačí muže. Skoro všechny, které jsme viděli z vězení. Řekli jsme, že máme ovce a že chceme zpět své přátele. Ptačí muži udělali pár kroků blíž k ovcím, když v tu ránu seskočili gardisté a všechny pobili a my jsme zachránili zajatce.

Tak jsme se vrátili i se zajatci a všemi ovcemi zpět do vesnice a tím skončil náš první příběh.

Ještě před tím než jsme se vrátili našli jsme vzkaz u jednoho z ptačích lidí. Bylo na něm psáno, že ve voze, který táhnou dva koně, bude odměna v zlaťácích že si sním můžou dělat, co chtějí. Po příchodu do vesnice se celá vesnice sešla a pohřbila elfa hraničáře. Potom jsme pár dní zůstaly ve vesnici, abychom nabrali sílu. Když tu jeden den šel náš jeden válečník Jura do hospody, potkal tam dva dobrodruhy. Jednoho pohledného člověka a urostlého trolla. Když se chtěl jenom na něco zeptat, už měl u krku čepel postříbřeného meče. Nejspíš chtěli zabít malfasamce. Ubyl asi tak týden a my jsme šli hledat ten vůz. Šli jsme po cestě a za nějakou dobu jsme viděli vůz. Vypadal přesně podle daných informaci, ale jak k nám přijel blíž, uviděli jsme, že to je prodavač. Koupili jsme si jednu a další jsme chtěli koupit tu největší, která tam byla protože by mohla být naplněna zlatem. Tu nám ale neprodal z nevíme jakých důvodů. Dohodli jsme se tedy, že ho budeme sledovat. Pomalu jsme ho následovali. Po chvíli vylezli z lesa banditi a zaútočili. Co nejrychleji jsme šli bránit. Po chvíli vylezl další bandita, který měl v ruce obrovskou bombu a pomalu kráčel k vozu. Všichni statečně bojovali a postupně zabíjeli všechny bandity. V tom najednou jsme slyšeli křesadlo a za chvíli už hořela zápalná šňůra. Trpaslík válečník a hobit zloděj běželi k bombě a ostatní bojovali. Trpaslík se snažil zápalnou šňůru přeseknout, ale nešlo mu to. Potom přišel i barbar válečník Franta a bombu odstrčil. Nestačilo to ale na to, aby byla daleko od vozu. Trošku se ji pokoušel odstrčit i hobit, ale bylo pozdě. Už ji zvednul ze země a chtěl hodit, ale ve vzduchu mu bomba odbouchla ruce. Všichni bandité mezitím utekli a my jsme šli hobitovi na pomoc. Rychle jsme jeli zpátky do vesnice ve voze s dýněmi. Zanedlouho jsme tam byli a už u naší skupiny byla skoro celá vesnice. Po chvíli náš další barbar válečník začal rozsekávat tu největší dýni, která tam byla, protože chtěl najít všechny ty zlaťáky. Prodavač ještě z mdlob zařval na strážníky a ti Filipa zajali. Tak ho odvedli do vězení. Další den se zjistilo, že s tou dýní jel ten prodavač až do brodu na soutěž a že ji možná mohl vyhrát. Starosta nabídl za Filipa 10 zlaťáků pro odpuštění. Chvíli nastalo ticho nikdo neřekl vůbec nic. Nakonec za něj zaplatil hraničář. Všichni se opět rozešli do svých domovů. Opět jsme nějakou chvíli zůstali ve vesnici. Většina lidí odpočívala ale trpaslík nahazoval hnůj u statkáře a Filip vařil asi 4 dny všechno , co ho napadlo uvařit z dýně. Další den jsme ale šli do hospody a byla tam u stolu naskládaná banda zdatných válečníků a popíjela pivo. Šli jsme se zeptat, co tady dělají. Jeden z nich nám řekl že jdou zabít malfasamce. Prý, kdybychom jim pomohli, dostali by jsme každý deset zlaťáků. Rozhodně jsme neváhali a chtěli jsme jít s nimi. Zítra odcházeli pryč, ale my jsme se ještě připravovali. Vyrazili jsme do lesů. Všichni hledali stopu ale zatím nikdo nic nenašel. Stále jsme hledali, ale pořád nic. Najednou se ale vynořilo z jedné strany obrovské monstrum a za ním běžící válečníci. Když si nás malfasamec všiml, přivolal si k sobě smečku vlků. Po rozkazu válečníků jsme je kryli před vlky. Lehce jsme se kryli a postupně je zabíjeli. V tom najednou malfasamec vykročil nahoru po srázu a uháněl pryč. Rychle se za ním vydali Válečníci i náš zloděj. V dáli už odcházel a válečníci za ním utíkali, ale nestíhali ho a snadně utekl. Válečníci si najednou nás ponižovali, skoro jak nejvíc to šlo. Bez odměny jsme opět odcházeli do vesnice. Ve vesnici nás napadlo, že si něco o tom malfasamci zjistíme. V ten den ještě přišel do hospody nějaký válečník s řemdihem. Trpaslík se ho přišel zeptat na nějaké otázky. Pocházel z Vidlákovy Lhoty a že by chtěl být s nějakou skupinou bojovat proti nestvůrám a tak dále. Přijmuli jsme ho tedy k nám. Vyšli jsme do Brodu kvůli nějakým informacím o malfasamci. Došli jsme tam asi za dva dny. Hned jsme se vydali ke knihovně a hned šel náš hraničář a alchymista dovnitř za jeden stříbrný. Zeptali se knihovníka a hledali s ním. Mezitím ostatní chodili po tržišti. Buďto kupovali nebo kradli. V knihovně bohužel našli jen nějaké informace o vlkodlacích. Zkusili jsme tedy najít informace o staré tvrzi. O té se nějaké našli takže máme aspoň nějaké informace. Hned jsme vyrazili do lesů a hledali. Nikdo nenašel žádné stopy ale za chvíli už byla vidět vyšlapaná pěšinka. V tom ale najednou měli hraničář a zloděj v pase nastraženou dýku. Kdybychom zaútočili bylo by snad hned po nich. Bohužel náš nový člen chtěl udělat hrdinský čin. Napřáhl řemdih, naši dva lidi byli probodnuti a ještě k tomu se trefil řemdih svému majiteli do hlavy. Franta mezitím nabíhal na dalšího banditu který byl s kuší v křoví. Všechny nás postupně vyzabíjeli až na Tadeáše, který utekl. Všichni jsme poté byli svázaní u velkého stromu.

Rozvázali jsme se, ale byli jsme bez věcí a peněz. Jen synové sadařových syni měli své dřevěné zbroje. Co nejrychleji jme šli zpátky do vesnice. Hraničář dostal od rodičů luk a sadařův syn sekeru. Opět jsme byli dlouho ve vesnici abychom byli zdraví. Naše skupina se tentokrát rozhodla jít za čarodějnicí do Vidlákovy Lhoty kvůli tomu vlkodlakovi. Bylo o nich psáno že čarodějnice může vytvořit lektvar, který ho zničí nebo změní. Vyšli jsme tedy do Vidlákovy Lhoty. Nabrali jsme jídlo, pití a další vybavení na cestu. Došli jsme a hned se na ně ptali. Prý jsou ve vesnici dvě, tak jsme šli nejdřív za tou která bydlí od vesnice severně. Docházeli jsme a náš nový člen viděl černou kočku, která na něj zle mňoukala. Ani trochu nepřemýšlel a kopl do ní. Došli jsme a čarodějnice hned vyšla ze svého domečku. Nabízela nám hrušky. Dali si Jura, Franta a Filip. Říkala, že když do ní kousnou ze shora, bude šťavnatější. Jura přesně udělal, co mu čarodějnice řekla a měla pravdu. Hruška byla hrozně šťavnatá. Když si do ní ale kousnul Filip, vybouchla a zabila ho na místě. Všichni se lekli a Filip s Vaškem se rozběhli pro jeho věci. Jenže čarodějnice něco zamumlala a sudařovic Filipa chytil ostnatý keř. Druhého Filipa už keř zasouval do sebe a za chvíli už z keře tekla krev. Mezitím šel Vojta na pomoc Filipovi. Zloděj Kryštof za celou dobu hledal uvnitř chaty něco užitečného. Když se ale díval pod stůl, zakopl o hrnce a ty všechny spadly. Když si toho čarodějnice všimla, opět něco zamumlala a Kryštof už byl sto metrů ve vzduchu. Rychle jsme natáhli deku a snažili se ho zachytit. Naštěstí se to podařilo a Kryštof byl znova na zemi. Rychle jsme utekli pryč a čarodějnice se jen smála. Odešli jsme po vesnici za druhou čarodějnicí. Přišli jsme ke druhé čarodějnici a hned na co jsme přišli, Filip se podíval na strom myslel si že se hýbe. Potom z něj celou dobu z něj nespustil oči. Pro jistotu šel první Tadeáš a pozdravil. Čarodějnice také pozdravila a Tadeáš ze začal ptát na různé otázky. Nejprve se zeptal na vztah mezi druhou čarodějnicí a jí. Moc dobrý vztah spolu nemají a jsou to sestry. Tadeáš jí ukázal jazyk nějaké nestvůry, hned si ho vzala, a hodila ho kotle. Tadeáš se hned začal ptát že by ho mohla vyučit. „Když zabijete moji sestru!“ vykřikla. Chvíli si ještě povídali ale potom šli. Vzali mapu od tajné jeskyně a šli. Asi za dvě hodiny se našla a vstoupili jsme do ní. Na středu byla místnost s velikým ohněm a čtyři další chodby. Naše skupina šla doprava. Našli jsme skulinu, do které vlezl Kryštof. V tom najednou uviděl velkého kamenného obra. Hned uskočil, ale ještě dostal jednu ránu. Šlo se dál do jinačích místností. Našli se poté velcí brouci, nemrtví, netopýři a další nestvůry. Našla se i místnost s různými věcmi. Všichni začali zběsile něco hledat. Někdo našel příbory, někdo i nějaké alchymistické potřeby a Kryštof i hrnce. Začal je prohledávat a v tom najednou mu to celé popálilo ruku a spadnul do bezvědomí. Vašek ho hned hodil na záda a šli dál. Našli jsme ještě nejspíš pokoj. Začalo se hledat vše možné a Vašek našel truhličku, ve které byly čtyři zlaťáky a sedmnáct stříbrných. Podle mapy nám skoro zbývala už jen jedna místnost a co byste od nás čekali že bychom tam nešli. Hned se vydali po dlouhé cestě a potkali nějakou velkou lebku. Jura k ní přišel a v tom najednou se rozlítly světýlka všude kolem nás a bohužel začal další boj. Zanedlouho jsme šli dál, ale moc dobře jsme na tom nebyli. Všichni byli umlácení až na Vaška. Ten se svojí zbrojí vydržel úplně vše. Proto šel také dál první. Za chvíli jsme byli v místnosti, kde byl jen starý pytel. Až na to, že vzadu byla velká díra. Samozřejmě pro jistotu se tam šel podívat k díře ještě s velikou pochodní zahlédl jen oko, ale zbytek potřeba poznat nebyl. V tom momentě už měl Vašek zašlehlou hlavu dračím plamenem. Okamžitě běželi pryč, co jim nohy stačily. Tím jsme snad vše prohledali, ale v tom najednou začala všude proudit voda. Všichni co nejdřív běželi pryč. Zanedlouho bylo celé podzemí zaplavené. Vrátili jsme se do vesnice a opět nabili síly. Náš další plán byl vyhrožovat knížeti, protože je podle nás vlkodlak. Nic nás nenapadalo, ale najednou všem naskočil náš přítel Filip, kníže z Vidlákovy Lhoty. Domluva zněla tak , že Filip jako syn bratra knížete z Brodu by šel dovnitř hradu a vzkaz předal knížeti z ruky do ruky. Vše se připravilo a šlo se do akce. Bohužel náš plán se zastavil hned na začátku, co Filip přišel k bráně. Už si myslel, že půjde dovnitř, ale stráž ho zastavila, že kníže nemá teď čas a nepřijímá návštěvy. Filip se naštval a začal na něj mluvit vše o tom, že je knížete bratra syn ale bylo mu to k ničemu. Akorát mu zlomili jeho okovanou hůl protože vyhrožoval. To už se naštval a odcházel. Bohužel to jen dělal a po chvíli se zastavil za stromem a střelil do jednoho ze stráže, která hned vyhlásila poplach. Filip utíkal co

jen mohl. Už ho doháněli psi, ale šikovně si před sebe vyčaroval dým a utíkal dál. Už přemýšlel o bezpečí, ale v tom najednou před ním vyběhl chlap jak hora a nabíjel těžkou kuši. To už skoro nevěděl, co má dělat tak si vyčaroval magický štít. Výborně se ubránil šípu. Běžel dál, ale přesně naproti hlavni kuše. Tím skončil jeho život syna knížete Vidlákovy Lhoty. Musel se vymyslet jinačí plán a tak každý se snažil něco vymyslet. Juru a Frantu s Tadeášem napadlo to, že přes nějakou pracovnici předá vzkaz: „Kníže, víme kdo jsi a jestli chceš aby to věděl celý Brod, tak přijdi za zatmívání k lesu a jdi sám.“ Teď se už musel najít někdo, kdo pracuje na zámku. Šli jsme se zeptat do hospody barmana. Ten přivolal jednu ženu, která prý slouží na hradě. Tadeáš se s ní šel domluvit ohledně plánu a odměny. Když se mluvilo o odměně čtyř stříbrných, nešla zpět z nabídky. Mezitím ještě mluvila o své poctivosti a vytahovala z pod oblečení párky a preclíky. Tím vše bylo domluveno a jen jsme čekali, jak to dopadne.

Poté, co byla zpráva pro knížete předána služce, jsme celý den chodili po městě, kde se nedělo nic zvláštního. Když nastal večer, šli jsme se připravit do lesa. Jeden válečník Franta zůstal v popředí. Ostatní se schovali. Najednou se přiblížila dvě světla, za kterými jsme viděli tři postavy. Byli to dva strážní s halapartnami a jedna zahalená postava v plášti. Jeden ze strážných zvolal, ať vylezeme, že nás vidí. Vylezl tedy elfský hraničář Vojta a trpasličí válečník Vašek. Bylo trochu podezřelé, že prostřední postava byla zahalená a vůbec nemluvila. Barbarský válečník ho tedy vyzval, ať se odhalí, avšak strážní řekli, že nejdřív chtějí důkazy. Po chvíli dohadování si ostatní všimli další postavy vzadu tak se za ní potichu vydali. Mezitím strážní řekli, že nejdřív chtějí důkaz jinak, že žádná dohoda nebude. Franta však stále trval na tom, aby se postava odhalila nebo minimálně něco řekla. Postava tedy něco do ruky zachrchlala a strážní řekli, že chtějí vidět toho strážného, který chce knížete odhalit. Franta však nepolevil a stále chtěl vidět obličej. Strážní se tedy na něj vykašlali a začali mluvit na ostatní, ale ani ti se nenechali umluvit. Strážným došla trpělivost a zaútočili. Trpaslík válečník Vašek a barbar válečník Franta se nahrnuli dopředu a elf hraničář Vojta ustoupil a připravil si luk. Osoba v plášti strhla plášť a namířila na nás těžkou kuši. Mezitím jeden hobit z naší družiny se doplížil k osobě v kápi a tasil dýku. Hraničář vystřelil do jednoho ze strážných, ale šíp se roztříštil o kroužkovou zbroj. Strážný mu okamžitě útok vrátil a hraničář šel k zemi. Jeden schovaný válečník je přepadl ze strany. Franta se vrhl cepem do strážného a dost ho ranil. Ale strážný na něj také zaútočil a dal mu ránu halapartnou, kterou ustál. Hobit se vrhnul na postavu v kápi. Opravdu velice ho zranil a přestali bojovat, otočili se a zařvali: ,,Kníže!!!“ a rozeběhli se za osobou tedy knížetem. Hobit se snažil dostat do hlubokého lesa, kde by se mohl skrýt. Jeden strážný s halapartnou se ale vydal za ním. Hobit tedy vyskočil na strom, ale strážný s ním začal lomcovat a zavolal: ,,Kuši!“. V tu ránu se jedna osoba doprovázející knížete s těžkou kuší otočila a vydala se za voláním. Hobit přeskakoval z jednoho stromu na druhý, ale strážní ho vždy doběhli a začali po něm pálit. Strážný s kuší střílel jak opilý a ani jednou z dvaceti ran se netrefil. Najednou se tam objevila další osoba, která začala na strážné mluvit, že jim chce pomoct, ale strážní se netvářili moc nadšeně. Po dlouhém dotírání mu strážný dal ránu pěstí. Když se podíval na strom, hobit už byl pryč, tak to vzdali a vrátili se. Po té co se všichni tak nějak dali dohromady, jsme se vydali do naší vesnice Mokrovousy abychom se trochu zotavili. Když jsme dorazili do vesnice, alchymista Tadeáš začal dělat lektvar spojení. Po té co byl lektvar spojení dokončen (vypadal jako pudink s barvou vína). Vydali jsme se k jedné z čarodějnic, když jsme dorazili do Vidlákovy Lhoty a přečkali zde noc tak jsme se šli po cestě k čarodějnici. Když jsme byli blízko na dohled jejího domu z lesa vyskočil medvěd, se kterým jsme se už jednou setkali. Medvěd dostal několik ran a my také ale medvěd padl. Z domu vylezla čarodějnice a začala křičet: ,,Co jste to udělali. Kočičko pomoc!“. Kočka se vydala po cestě k nám a začala se zvětšovat. Tlapky byli opravdu obrovské tlapy, zuby třikrát delší zkrátka byla jako šavlozubá kočka. Trpasličí válečník Vašek se pustil dopředu a dal kočce obrovskou ránu sekerou. Kočka to sice ustála, ale stěží ale měla dost sil na to mu vrátit ránu takovou, že si lehl a už se nezvedl. Tak zaútočili i další. Někdo schytal škrábanec drápy a někdo zase kousanec od ostrých zubů ale kočka padla k zemi. Vrátila se do původní velikosti a se sípavým hlasem, se vrátila k čarodějnici, která ji začala ošetřovat a zalezla do domu. Válečníci ji vytáhli ven, když polevila, nalili jí lektvar do chřtánu. Najednou se začala různě třást, dům zmizel a pak se objevil a další různé podivnosti. Tak jsme pomalu vycouvali a vydali se za druhou čarodějnicí. Ta nás přivítala lépe. Začali jsme ji ukecávat, aby vypila lektvar, avšak se jí do toho nechtělo dříve, než provede rozbor což jsme jí nemohli dovolit. Nezbylo nám tedy nic jiného než to zkusit hrubou silou jako minule. Dva válečníci ji tedy chytli a další ji chtěl nalít lektvar do úst. Než se jim to podařilo, čarodějnice dokázala vypít nějaký lektvar, po kterém jí narostly obrovské svaly. Všechny odhodila a utekla ke stromu, na který poklepala a něco řekla. V tu ránu strom ožil a začal obrůstat všude kolem. Chytil i trpasličí bratry Vaška a Filipa. Jednomu se podařilo uniknout a poté i tomu druhému. Elf hraničář vystřelil jeden šíp po čarodějnici. Zranil ji, ale ta mu útok vrátila modrým bleskem. Několik válečníků se vydalo za čarodějnicí. Ta něco zakřičela na havrana, který se také zvětšil tak, že vypadal jako menší drak. Mezitím všichni začali už mlátit čarodějnici, ale havran na elfa hraničáře seslal další modrý blesk. Barbar válečník Jura zasáhl čarodějnici opravdu tvrdě tak že omdlela tak jí začali lít do krku lektvar a tentokrát se jim to povedlo. Najednou se také začala vlnit, Havran i strom zmizel pak se zase objevili kopec se rozjel srazil s druhým a poté se vrátil zpět, až zbyl jeden nový dům, na kterém byla cedule u Marušky. Čarodějnice také vypadala jinak. Čarodějnice se začala probírat k sobě. Začala se s námi zdravit a byla velice milá. Pozvala nás na čaj, a jestli se zdržíme tak upeče i buchty. Pozvání jsme tedy přijali, po rozhovoru nad čajem nám věnovala lektvar pro vlkodlaka bylinné sáčky na vlkodlaka a některým poskytla výcvik v různých částech magie a alchymie. Za vše jsme tedy poděkovali a vydali jsme se hledat vlkodlaka. Vzali jsme to přes vesnici a potom rovnou na

vlkodlaka. Vydali jsme se tedy do lesů, kde jsme se s ním utkali posledně. Nedaleko od tohoto místa jsme nalezli vlky. Jeden hraničář se s nimi snažil mluvit, ale moc e mu to nedařilo a tak vlci odběhli pryč. Začali jsme je pronásledovat. Za chvíli jsme na ně narazili, akorát jich tam bylo asi tak o 15 víc! Dlouho jsme s nimi bojovali a na nohou jsme zůstali jen dva, ale některým se podařilo vyléčit. Jakmile vstali tak Filipa vzal vlkodlak, který se tam znenadání objevil a když s ním vyskočil a srazil hraničáře zpět na zem. Začali s ním bojovat. Kryštof použil své bylinné sáčky od čarodějnice. Po nich se vlkodlak velice rozkašlal a dlouho se rozdýchával. Mezitím alchymista Tadeáš použil své ohnivé hlíny. Hlína ho opravdu velice zranila, až mu to na některých místech propálilo kožich. Válečníci se tedy chopili příležitosti, chytli vlkodlaka a nalili mu lektvar do krku. Vlkodlak se pomalu začal měnit zpět do lidské podoby. Byl velice popálený plný hnisu a skoro bez oblečení. Pozdravil nás a začal nám děkovat za to, že jsme ho dostali zpět do své podoby. Řekli jsme mu co se děje v Brodech a vůbec a řekli jsme mu, že mu pomůžeme dostat se zpět k vládě a svrhnout vládu jeho bratra. Ale nejdřív se musel dát do kupy, takže jsme ho pozvali do naší vesnice. Vzali jsme ho k mastičkářce, jestli by ho nedali trochu do kupy. Když se vrátil, už z něj netekl hnis a od elfů dostal nějaké oblečení. Nejdříve jsme se tedy vydali do Brodů do oblíbeného hostince knížete. Hostinský ho přivítal, poznal a trochu oťukal. Nechali jsme v hostinci dost peněz za knížete, který neměl čím zaplatit. Hostinský nám řekl nějaké informace. Na noc jsme šli do nejlevnějšího hostince, který se dal v Brodech najít. Když jsme se ráno probudili viděli jsme Nějakého člověka, jak se blíží s dýkou ke knížeti. Trpasličí válečník Vašek rychle skočil do rány. Všichni kdo měli, popadli dýky a začali se řezat hlava nehlava. Sotva se nám podařilo dostat knížete pryč z hospody. Po téhle zkušenosti jsme se vydali do Vidlákovy Lhoty, abychom získali nějaké věci a vypořádali se s bandity. Ještě předtím jsme mu řekli, aby se choval jako jeho bratr. Došli jsme s knížetem, až před hradby kde jsme zabušili na bránu. Vylezli dva strážní a správce. Správce se velice divil, že je kníže zpět. Kníže chtěl uspořádat hostinu pro celou vesnici, tak jsme ho jemně šťouchli do zad. Okamžitě se opravil, že jen pro něj a jeho přátele. Ještě dodal, ať nás zavedou do zbrojnice. Tam jsme se vybavil, jak nejvíce to ve Vidlákově Lhotě jde. Noc jsme přečkali v tvrzi. Ráno jsme se mohli vydat najít bandity.

Náš plán byl prostý, prozkoumat stoky pod Brodem a najít tajný vstup do knížecí tvrze, s čím jsme však nepočítali bylo to že v oněch stokách žijí kysodlaci, a chapadlaté sloupy. Po nepříjemném střetu se slizem, který vedl k našemu rozdělení a topení se ve víru, jsme se štastně shledali a zavraždili zmíněný chapadlatý sloup. Naše cesta stokou měla být co nejkratší, ale rozhodli jsme se pro delší a méně příjemnou cestu. Odměnou nám byl krysodlak a jeho malí přátelé, naštěstí se nám je podařilo porazit a nadělat z nich žrádlo, no, zřejmě pro další krysy. Dále jsme nalezli jednu postraní chodbu, ze které se linul neobyčejný smrad a všude se váleli magické zbytky. Došlo nám že se nejspíš nacházíme pod domem alchymisty. Jako potvrzení naší teorie nám přistála na hlavu bomba. Dali jsme se do pořádku a vyrazili dál, přísahajíc pomstu alchymistovy. Bez větších obtíží jsme dorazili až k odpadní díře pod tvrzí. Neboť náš líný zloděj obědval, museli jsme použít pochybný plán s lanem a hlavicí řemdichu. To navzdory všemu vyšlo a tak jsme se dostali na knížecí záchod. Našeho hraničáře který šel jako první ovšem postihlo nemilé překvapení v podobě strážného s průjmem, který mu za okupaci toalet dal přes tlamu a odtáhl ho do žaláře. Načež jsme vylezli i my. Cestu nám však zatarasil párek strážných vykračujících si směrem k toaletám. Boj to byl bídný, dostali jsme na budku. Ovšem zahnali jsme je na ústup a přeživší Tadeáš a Franta se mohli vydat najít falešného knížete. Nastal zmatek a panika, zatímco se pravý kníže koupal aby vypadal přesvědčivě, Tadeáš a Franta řezali jeho nepovedeného bratra. Navzdory všemu náš plán vyšel a zatímco jsme se my váleli v žaláři, naši druzi úspěšně schovali falešného knížete a našeho pravého dosadili na jeho místo. Po dni v šatlavě za námi přišel kníže, nařídil naše propuštění a dal nám tučnou odměnu. Vydali jsme se proto do města řádně ji utratit. Výcvik a nové vybavení nás nestál zrovna málo. Po týdnu jsme se konečně odhodlali a vydali se kopnout si do alchymisty. Toho jsme bez větších problému dostali na zem a dali mu deku. Svázali ho a dostali ke knížeti který měl rozhodnout o jeho osudu. Alchymista se přiznal a také nám prozradil že kupuje pochybné zásoby od pochybného obchodníka. Určili jsme si to jako další předmět budoucího zkoumání, ale protože se zásoba lektvaru pana knížete značně tenčila , museli jsme se vydat najít společně sním trvalí lék. Nasedli jsme proto do knížecího kočáru a vyrazili směr Kleštěnice, za panem Otčenáškem. Cestou jsme se stavili ve Vojetíně, kde jsme si náležitě užili pár zbylých zlatáků. Dalšího dne večer jsme dorazili do Kleštěnic, kde jsme s panem Otčenáškem prodiskutovali možnost léčby. Zjistili jsme že by to byla náročná a dlouhá procedura, vyrazili jsme proto ještě za naší další možností, lesními Druidy na severu. Po příjezdu nás čekalo nemilé překvapení, Severští lesní Druidy, byla banda starých nadšenců do lesních houbiček, kteří trávili většinu času v sauně, a mrskali se roštím po zádech. Zjistili jsme že skuteční Druidi jsou ve velkém hvozdu kam nikdo nechodí, kdesi na druhé straně našeho ostrova. Otočili jsme se proto na patě a vydali se zpátky do Kleštěnic. Cestou nám však zkřížil obrovský medvěd, který nám během mrknutí oka rozcupoval koně a následně i nás. Musel nás zachránit pan Otčenášek, který ho přišel zbičovat stříbrným bičem. Ukázalo se že se jedná o dalšího lykantropa. Dali jsme se tak nějak do pořádku a vydali se dál do Kleštěnic.

   Jelikož nám jiná možnost ani nezbývala svěřili jsme knížete do péče pan Otčenáška a jeho biče a ten nám na oplátku propůjčil schopného správce bratra Řeháka, aby se postaral o Brody v době knížecí nepřítomnosti. Cestou zpět do Brodů jsme se poptali alchymistů, kdo že jim dodává magy a zda jsou spokojeni s kvalitou. Dozvěděli jsme se, že od doby co je začal zásobovat jakýsi pan Marel, se jim skutečně moc nedaří a jmenovaný výtečník by měl být na cestě do Brodů. Pomocí rafinovaného vzkazu v hostinci se nám ho skutečně podařilo najít. Marel však po prvních několika otázkách na nic nečekal, vyskočil na vůz a pokusil se ujet. Nicméně jeho kůň nebyl v nejlepší kondici a v polích za městem jsme ho dostihli a povedlo se nám převrátit mu vůz. Po pořádné dávce hrozeb a násilí jsme z něho dostali že má sad a laboratoř kousek za Medákovem a magy dostává z jakéhosi stromu. Dělá to tak už dlouho, ale teprve před nedávnem zakoupil od jiného alchymisty jakési magicky zmutované včely a od té doby má magů mnohem víc. Zbitého obchodníka jsme vypustili do přírody a rozhodli jsme se, že sad vypálíme a to snad dá místní ekosystém do pořádku.

   Než jsme se však mohli do této bohulibé činnosti pustit, překazila nám to zpráva o brutální vraždě jednoho z místních dětí. Jako prví hrdinové jsme se rozhodli pomoci a zločin vyšetřit. Po dlouhém a složitém vyšetřování, které zahrnovalo výslechy pozůstalích, prohlídku místa činu, výslechy služebných, místních učitelek  a hračkáře, schůzku s felčarem/patologem a ignorování všeho co nám říkali měští strážní, jsme se dopracovali k nepravděpodobné teorii. Zjistili jsme, že to není první podobná vražda v Brodech a děti jsou zřejmě vražděny svými vlastními hračkami. Jako pravděpodobný viník se jevil postižený Lojza, kterého matky obětí kdysi ve škole šikanovali a ničili mu hračky. Ten se však naposled ukázal před nějákými deseti lety a pak se údajně odstěhoval z města. Nemaje lepší stopy jsme se rozhodli prozkoumat jeho rodný dům.

     Na okraji města skutečně ležela poměrně rozlehlá a již chátrající vila. Hned po vztupu nás překvapili dvě děti. Mysleli jsme, že se jedná  o obyčejné výrostky hrají si v opuštěném domě, ale ve chvíli kdy začali zářit a živit se naší životní energií nám došlo, že je něco špatně. Naštěstí Jurova pevná víra je  od nás odehnala a my, řádně vystrašení, jsme se vydali do domu. naši družinu tam nečekalo nic pěkného a jak jsme postupovali do vyšších pater přepadl nás další duch a oživlé brnění. Celou cestu se nám také vše na co padl náš zrak měnilo před očima v něco odporného a hrozivého. Vytrvali jsme však a pomocí tajné chodby za zrcadlem jsme skončili v podkroví, kde jsme našli vyschlé mrtvé tělo ubodané služebné. Než jsme se stihli rozhlédnout kolem zaútočila na nás panenka s nožem místo ruky, ve které jsme objevili kus lidského prstu. Poslední co nás tam čekalo byl dětský pokoj obydlený nám známými dětmi. S uctivé vzdálenosti se nám z nich podařilo dostat, že jim jakési monstrum bere hračky a s jejich pomocí jsme objevili další tajnou chodbu. Ta vedla až dolů do podzemí a tam se nacházeli obytné místnosti a alchymistická laboratoř námi hledaného kripla. Cestou jsme si pomohli ke všemu, co nebylo přibité a na znetvořeného vládce podzemí nakonec stačila jediná rána dýkou. Povzbuzeni naším úspěchem jsme se rozhodli prohledat zbytek komlexu. Byla to chyba, přepadlo nás několik hraček a my byli rádi, že jsme se dokázali odplazit pryč. Než jsme se z toho zážitku stihli vzpamatovat, bratr Řehák dal celé podzemí spálit.

   Vyvázli jsme tedy, ale bohužel ne ve zdraví. Útoky nemrtvých na nás zanechali stopy, které žádný odpočinek ani léčitel nedokázal vyléčit. Naše družina se tedy znovu vydala za panem Otčenáškem s prosbou o pomoc. Ten byl sice ochotný nás vyléčit, ale prý k tomu potřebuje onyx a toho je prý na ostrově nedostatek. Poněku krypticky nás odkázal na čajovnu v blízkých Děpolicích a nám nezbylo než vyrazit.

   V Děpolicích nám rychle došlo, že onyx je místní tabu a trvalo nám dlouho než jsme zjistili, že se jedná o znak moci místní mafie, která sídlí právě ve zmíněné čajovně. A když s námi nechtěl nikdo obchodovat, opatřili jsme si ten kámen sami. Chodec uspal a okradl mafiány v čajovně a my rychle opustili město. Léčba sice fungovala, ale Otčenášek nám poněkud tajemně začal vykládato tom, že je to horší než si myslel a za děpoltickou mafií se skrývá jekési prastaré zlo. Jako praví hrdinové jsme to nemohli nechat jen tak, ale nejdříve jsme se vydali vyřešit problém zmutovaných včel. Ukázalo se, že ho jiná skupina dobrodruhů vyřešila za nás. Na čemž by nebylo nic špatného, kdybychom mezi nimi nepoznali obchodníka Marela. Přetrpěli jsme a oslavy a vydali se vstříc prastarému zlu.

   Náš plán spočíval v průniku do podzemních chodeb mafie pod městem, což se nám nakonec skutečně podařilo skrz místní kostel. Podzemí bylo plné pastí, ale nás nezastavili ani ty, ani až příliž živý mrtvý lupič, který vylezl z vázy plné onyxu. V centru podzemí na nás čekalo samotné prastaré zlo, které se skládalo hlavně z chapadel, očí a zubů. Naše pokusy o boj pomocí pochodní a několika litrů oleje příšeru pobavili tak, že zabila dva z našich válečníků. Zbité a ustrašené zbytky družiny opustili město jak nejrychleji mohli. A znovu se vydali do Kleštěnic, Otčenášek doléčil zbytky našich zranění pomocí onyxu z podzemí, ale neřekl nám nic nového. Zato však vesnicí projížděl posel hledající posily proti útoku trolů, bohužel jsme mu zapomněli říct, že na další cestě čeká skupina amtérských banditů. Alespoň se mu dostalo pomsty. V Mokrovousech jsme doplnili stavy a vydali se zpět. Cestou nás přepadla skupinka trolovů a po zotavení my je. Ani v jednom případě jsme si nevedli dobře a trolové získali několik hezkých nových zbraní a my několik méně hezkých nových zranění. Mluvili o tom, že tu něco hledají, ale víc nevíme.

   Zpět do Děpolic jsme dorazili právě včas, aby od nás obchodníci (typ sídlící na lodi pod vlajkou lebky a skřížených hnát) z nedalekého hlavního města vybrali poplatek za ochranu. S řádně ztenčenými měšci jsme se dali do hledání informací. Jeden z našich nových společníků hledal v knihovně tak vehementně, že se po ráně do hlavy probral mezi mafiány. Hrdině jim lhal a místo nás za své komplice označil blíže nespecifikované obyvatele Medákova. Pomocí drog ho přinutili, aby jimdoručil zřejmě smrtelný vzkaz pomocí zavřené magické truhličky. Náš druh na nic nečekal a nehledě na osobní nebezpečí vzkaz předal jakémusi členy domobrany v Medákově. Budiž mu země lehká. Po návratu z této úspěšné výpravy dostal stejný vzkaz pro nového kapitána rabujících pirátů. My se zatím smiřovali s jeho smrtí, ale když se před námi objevil a vše nám řekl, náš plán byl jasný. A to spojit síli z piráty z Kaliště a zničit čajovnickou mafii a ideálně i prastaré monstrum.

   Na půl cesty do Kaliště jsme se stali svědky toho jak jeden z čajovníků otrávil piráty vracející se  do města - ty samé co nás předtím okradli. Bohužel i přes naši snahu zmizel ve stínech, tak jsme alespoň vyléčili nebohé piráty, jako začátek našich dobrých vztahů. Řekli nám, že jejich vůdce jménem Břitva je na moři a nikdo neví kdy se přesně vrátí a krom toho nás stejně možná nepřijme. Po tomto povzbuzení na nás čekali krásy Kaliště. Jediné, co se čekání na Břitvu stálo za zmíňku byl příjezd poničené pirátské lodi, údajně zničené jakýmsi Hromem Obzoru. Lodí ze které se ozívají výbuchy, ničící piráty. Když nás čekání přestalo bavit, vydali jsme se za kapitánem našich známích pirátů. Jeho podřízení nás k němu nechtěli pustit a naše hádka nás zavedla až do arény, kde jsme je zničili. Následovala nabídka na doplnění stavu jejich posádky a přestože nikdo z nás o lodích neví vůbec nic, tak jsme okamžitě přijali.

   Několik dní po vyplutí se na obzoru objevila trpasličí obchodní loď a my od ní přirozeně žádali poplatek za ochranu. Trpaslíci byly z nevysvětlitelných důvodů proti a tak nám nezbylo, než jim to vysvětlit pomocí zbraní. Uprostřed rabování (ehm... prohlídky) lodi se na obzoru objevila obří válečná loď, ze které se kouřilo. Rychle nám došlo, že se jedná o Hrom Obzoru a místo čekání na popravu jsme pobrali co jsme mohli a vyrazili pryč. Honička trvala dva dny, a když se nám konečně podařilo uniknout kapitán všem oznámil, že nás chytil teplý proud a plujeme do nebezpečných vod. Jakou měl pravdu všem došlo, když se o několik dní později u naší lodi objevil ohromný vodní had.