Jdi na obsah Jdi na menu
 


Archiv: Tábor 2016 - "Hvězdný prach"

TÁBOR - HĚZDNÝ PRACH II. Dějství

Fotky jsou ve fotoalbu

Videa jsou na youtube:

https://youtu.be/mV3ZoTZJLzk

https://youtu.be/nExNH_HlVzU

https://youtu.be/9OVmDHozRJo

https://youtu.be/gspmOtf3YXc

https://youtu.be/hsaKVun1UAo

"Návrat draků"

INTERMEZZO

Po spuštění složitého přístroje v Chodcově sídle došlo k mohutné transformaci produkované energie v DUST. Byl všude kolem vás, jeho část se vám podařilo zapálit a znehodnotit než vás Chodec ze svého sídla rychle „vyprovodil“.

            Rozhodli jste se narychlo odcestovat do Jaroměře a vytroubit co se událo, snad nalézt odpovědi na mnohé otázky. Při drobné šarvátce s podivně zmatenou divou zvěří vám je krušněji než by jste čekali, vaše zbraně se vám rozpadají a drolí jako hlína mezi prsty, šípům se rozpadly hroty, zbroje chrání tak možná před deštěm... V půli vaší cesty něco na okamžik zastínilo slunce, jako by padla na krátkou chvíli noc, zvířata v lese se na ten čas odmlčela, nebylo slyšet bzuknout ani komára, jako by se čas zastavil. Než jste se stihli podívat směrem k nebi do korun stromů, vše bylo zase v normálu, obloha zcela jasná bez jediného mraku, život lesa se zase rozběhl.

            Po dalším putování jste se ocitli na dohled Jaroměře, nad kterou stoupají oblaka rudě podbarveného dýmu černějšího a hustšího než by všechny továrny pana Píři dokázaly vyplodit. Míjejí vás skupiny vyděšených obyvatel prchajících co nejdál od města. Nenechají se zastavit, jen vyděšeně odsekávají něco o bestiích, démonech či dracích. Teprve až kus za městskou bránou u hřbitova vidíte na vlastní oči tu pohromu. Netvor neuvěřitelných rozměrů svými pařáty ničí věž kostela a všude kolem sebe chrlí proudy ohně. Dva z vašich nejlepších bojovníků utrousí poznámku: „To není možné, to je TA BESTIE…“ Jediné rozumné řešení je neotálet, přidat se k ostatním a vzít nohy na ramena.

 

bez-nazvu.png

 

 

 

Kronika

 

Den 1. – Jak jsme si pojistili dobrý začátek

Po rozšíření naší skromné družiny jsme vyrazili směr Chvalkovice. V bezpečné vzdálenosti od města nás očekával solidně oděný pán a jeho bodyguard. Obšírně nám vyprávěli o výhodách pojištění, a hlavně o nevýhodách vyplývajících z jeho odmítnutí. Hnáni naší morální silou, a hlavně naší chudobou, jsme jejich nabídku slušně odmítnuli. Zmíněné nevýhody nám dala poznat skupina banditů, vedena bodyguardem, již o několik kilometrů dále. Největší nevýhodou byla zřejmě jejich krev na našich košilích a zbraních. Zbytek cesty probíhal v klidu a pohodě, dokud nás dokonale nezmasakrovala skupina zfetovaných, dustužíznivých vlků. Naše špatná koordinace a zničené zbraně nás zanechali se spoustou nových jizev a roztrhaným spolubojovníkem, Karlem. Těsně před srubem jsme ještě museli zachránit našeho přítele Tadeáše ze spárů Mňam-mňamů. Večer se za námi zastavila Liz, a řekla nám, že Chodec je na tom zle, kvůli boji s drakem. Nejspíš nebude doma, a máme se tam jít porozhlédnout, hlavně že ona o tom nic neví. Nakonec jsme se rozhodli, že vyrazíme k Makrosovi, a Chodcovo sídlo byl pouze doplněk, který byl shodou okolností po cestě.

 

Den 2. – Návštěva u víly Zubničky

Hned z rána si nás přišli spočítat Baronovci, prý aby věděli, kolik bude potřeba oprátek. Jelikož v tom nebyli moc zběhlí a příliš se jim to nedařilo, tak jsme jim to zatím spočítali my, a postarali se o to, aby již nikdy počítat nemuseli. Poté jsme vyrazili směr Chodcovo sídlo. Po příchodu do Chvalkovic jsme zjistili, že je na naši družinu vydán zatykač, i s odměnou za hlavy. Po krátké rozcvičce s Mňam-mňamy a pojišťováky jsme narazili na skupinku nepřátelských templářů. I když jsme se oháněli přátelstvím s jejich velitelkou Liz, nebylo nám to nic platné. S vydatnou pomocí dustového dopování nás templáři na hlavu porazili. Mnohem více nám byla platná samotná Liz, která se začala ohánět svým masivním mečem. Díky tomu se nám z tohoto souboje podařilo vyklouznout pouze s jedním mrtvým členem družiny, u kterého byla stále naděje na záchranu v nedalekém Chodcově sídle. Obětavě jsme tam odnesli jeho tělo. Celou zem pokrývali mrtvoly, stopy po drápech a ve vzduchu se vznášel pach spáleniny. Přivlastnili jsme si několik textů, ze kterých vyplynulo, že Chodec je drak, chtějící dospět za pomoci velké dávky Dustu. Byl to právě on, kdo stejnou metodou vytvořil, za pomoci zdejší bylinkářky, z lidí démony a původní Mňam-mňamy. Také jsme zjistili, že Jurův otec je Chodec. Kromě textů jsme našli i něco málo Dustu, který jsme použili na oživení Davida. Po cestě jsme ještě potkali technika, který nesl dopis Makrosovi. Jiří pokusil okrást, ale to mu nevyšlo, a on zhrzeně odešel a poštval proti nám všechny techniky. Pokračovali jsme tedy směr Makros, a pouze s pár krátkými zdrženími jsme večer dorazili do tábora Gnomů, kde jsme přečkali noc.

 

Den 3. – No, já jsem ho ztratil…

Gnomům jsme pomohli získat několik vajec pseudo-draka a postavit spižírnu pro R8. Z pochybných důvodů někteří idioti (Lojza a pan Profesor mumlali něco o borůvkách) přinesli do ranního kakaa rulík. Což náš den dost zhoršilo… Cesta dále na sever vedla kolem velkého jezera, jehož část jsme museli chtě nechtě přebrodit. Jakmile jsme vkročili do vody, zaútočili na nás jacísi rybí lidé. O vyjednávání nemohlo být ani řeči, a ve vodě se nám nebojovalo právě nejlépe. V hlubinách jezera navždy skončil David, kterého jsme s velkými oběťmi zachraňovali předchozího dne. Brzy na nás narazila skupinka mágů – Makrosových učedníků. Jak už to u nás tak bývá, strhnul se boj. Pohledy smrti, ovládnutí mysli ani silová pole nestačili na naši porážku. Z jejich chladnoucích těl jsme získali zašifrovaný dopis, ve kterém Makros varoval své učedníky, aby opustili jeho sídlo, neboť tam může přiletět drak.  Z potoka, vinoucího se podél cesty, se vynořili další vodní lidé. Diplomatické řešení zdálo se býti možným, avšak Křížovo vyjádření, které spojovalo jeho vylučovací funkce a jejich potok, jej učinilo nemožným. Znovu promluvili zbraně, a my jsme pokračovali v cestě. Abychom se dostali do Makrosova sídla, museli jsme se probít skrze popálené a omrzlé Mňam-mňamy. Makrosovo sídlo bylo sice opuštěné, ale zato plné pastí. Povedlo se nám získat několik magických knih a jiných listin, když nás přerušil sám Makros, a žádal navrácení srdcí od Adama a Kříže. Kříž své srdce bohužel ztratil, a nikdo z družiny o něm nic nevěděl (Kromě Nely, která ho zjevně sebrala ze země a nikomu to neřekla), takže byl počastován pohledem smrti. Poté jsme byli hrubě vyrušeni drakem, před kterým jsme všichni, včetně Makrose, zbaběle utekli. Zatímco Makros měl tu výhodu, že dokázal prostě zmizet, my jsme se museli ukrýt v podzemních tunelech Arnolda Schweezyho. Se štěstím se nám povedlo vyhnout se jeho nezranitelným strážcům a najít trubky ovládající draky, které zde zmíněný mág zanechal.

 

Den 4. – Čaj o páté

Vydali jsme se do hlavního sídla pojišťováků, o kterém jsme se doslechli od místních, vyřídit si to s panem Paclíkem, jehož podřízení nám čas od času zkřížili cestu. Jako ranní rozcvička nám posloužilo několik dalších Mňam-mňamů, z jejichž spárů jsme zachránili samozvaného nejlepšího baronova muže, který se k nám z vděčnosti přidal, prohlašujíc, že barona stejně nemá rád. Pokračovali jsme dál a cestu nám zkřížil místní lékař a vědec Argus z Lidlova, jehož náborový plakát jsme už dříve viděli. Jak se dalo čekat tak ho zaujali jistí zvláštní členové naší družiny – draci, démoni, apod… A byl ochoten vyměnit jejich krev za nějaké spisky, ze kterých jsme později zjistili, že Argus ztroskotal na dračím ostrově a provádí jakýsi výzkum uschovávání energie v předmětech a dračích srdcí. Co nás však zarazilo, bylo Lojzovo chování. Tento duševně nevyrovnaný sekerník se zřejmě s Argusem už setkal a stále nás přesvědčoval, že mu tento zavraždil rodiče a zmrzačil ho. Nikdo mu příliš nevěřil, ale ve společnosti pána z Lidlova se jeho chování změnilo a ti dva vypadali jako nejlepší přátelé. Spolu s Argusovými návrhy, že si s sebou do laboratoře odvede tu toho, tu zas onoho člena družiny, nás to přesvědčilo se s ním rychle a rázně rozloučit. Odpoledne nás zastihlo u přepychového sídla pana Paclíka. Banda bodyguardů nám jasně vysvětlila, že za jejich šéfem můžeme jen po jednom a beze zbraní. Vyslali jsme tedy našeho vyjednavače a po zhruba půl hodině vyjednávání, nákupu mapy a zbraní jsme nakonec zaútočili. Pan Paclík bohužel unikl ve svém mechanickém voze, ale my jsme si zato přilepšili z jeho trezoru a nikdo nás od té doby pojistit nechtěl. Těsně před Chvalkovicemi na náš čekala podivná šikmooká individua, kteří mluvili nám neznámou řečí. Pozvali Pechyho na čajový obřad, při kterém ho otrávili a ukradli mu meč. Byli zabiti a pokračovalo se dále. Největší tragédie dne však nastala až po návratu do našeho chvalkovického obydlí. Kombinace špatně hlídaný feťák a ještě hůř hlídané zásoby dustu byla přesně tak nebezpečná jak by se dalo čekat. V lesích se tedy procházel nový mňam-mňam a my byli zase bez dustu. A abychom se snad náhodou nenudili, tak nám Makrosovi zbylí učedníci přinesli dárek – reaktor na výrobu dustu. Podle Makrosových představ jsme ho měli sestavit a spustit a poté by on mohl porazit draka. O poslední části plánu jsme sice měli svoje pochyby, ale usmívali jsme se, přikyvovali a dokonce mezi nás přijali mladého kouzelnického padawana.

 

Den 5. – A chčije a chčije

Ráno, i přes nepřízeň počasí, jsme vyrazili do sídla konstruktérů. Cesta proběhla bez jakýchkoli zdržení, Mňam-mňamové a banditi se zřejmě choulili doma u ohně. Sídlo bylo opuštěné, takže jsme se přirozeně rozhodli „zapůjčit“ si vše, co nebylo přibité. Nalezli jsme zde ovládací panel k reaktoru, o který se okamžitě začali zajímat Kříž a Víťa. Zbytek dne jsme se věnovali stavbě reaktoru, i když jsme byli přerušeni návštěvou Tondy S., který žádal dust, vyrobený reaktorem, výměnou za pomoc při zabití draka. Poté se za námi zastavila templářka Liz, která donesla příděl dustu našemu templáři, ale místo předání ho užila sama a utekla. Večer se zde objevil i místní vodník, hledající svého sumce Tondu, od kterého jsme po dlouhém a náročném vyjednávání získali informace o poloze pramene mládí, ke kterému jsme se rozhodli vypravit.

 

Den 6. – Masakr v psychiatrické léčebně

Ráno k nám na kraji Chvalkovic přiběhla skupinka vesničanů, kterou chtěl ukřižovat, pokud se mu Falconer nevzdá, takže jsme se rozhodli Baronovi zatnout tipec, k čemuž se nám povedlo přesvědčit i vesničany. Před Baronovou tvrzí byl dlouhý a lítý boj, při kterém se nám podařilo zbavit se většiny Baronových mužů, včetně jeho elitních sil, od něho samotného nás bohužel zadrželi jeho zkušení lučištníci. Pokračovali jsme tedy dále povozem, který jsme na návsi přesně chytili. U Skalice jsme potkali starého známého Argus, tentokrát ovšem se skupinkou duševně postižených AKA Downů. Lojza znovu promptně změnil strany a všichni na nás zaútočili. Argus chtěl zřejmě více vzorků, místo toho se mu dostalo pouze nadávek a tvrdých ran trubkou. Po nepříliš dobře provedeném výslechu spojeným s mučením se nám nepovedlo zjistit naprosto nic, až se zoufalý pán z Lidlova  nabodl na dýku. U pramene nás přepadla skupina neobvykle silných Mňam-mňamů, včetně našeho bývalého spolu družiníka Kryštofa. Boj to byl tvrdý a nemilosrdný, a po jeho skončení zůstalo na zemi ležet mnoho mrtvých těl. Začínali jsme si zoufat, ale naštěstí jsme se právě dostali k prameni mládí. Pramen ale hlídal Eret jménem Sten, který nás ale po krátkém vyjednávání nechal využít sil pramene, který oživil naše padlé a dodal nám netušenou sílu a energii, skoro jako dust. Dozvěděli jsme se, že je posledním Eretem po kruté válce proti vodnímu lidu. S nově nabytými schopnostmi jsme pokračovali dále. Před Chvalkovicemi nás již očekávala početná skupina těch samých bojovníků z východu, kteří předtím zvali Pechyho na čaj, tentokrát ale zvolili přímočařejší přístup a vrhnuli se na nás s pokřikem „MAČÁ“. Málem se jim povedlo ukrást Pechyho meč, který byl ale zachráněn rychlonohým Jurou. K večeru se objevil náš starý fialový známý Chodec, kterému od minule narostla krásná křidýlka. Dal nám svou nabídku, že pokud mu dáme všechen dust z reaktoru, dospěje a porazí draka. V průběhu večera se nám zastavili připomenout i Tonda S. a Makros. Možnosti byli tedy následující: Dát chodci dust, pomoci mu dospět a naklonit váhy ve prospěch draků, dát Makrosovi srdce a dust, a tím (nejspíše) naklonit váhy ve prospěch Oromisů, nebo dát srdce a dust Tondovi S., za pomoci čehož by napájel svůj oblek a porazil draka, a pokud se v procesu nezničí, vrátí nám srdce. Po dlouhé debatě jsme se rozhodli pro Tondu S.

 

Den 7. – Jsme drakobijci

Ráno jsme spustili generátor, Tonda S. nasál dust a vzal si dračí srdce, včetně jednoho ukrytého uvnitř Pechyho meče, my jsme za pomoci magických trubek přivolali a oslabili draka. Strhnul se lítý boj, na jehož konci ale drak padnul a my jsme mohli oslavovat vítězství. Ale oslava nemohla být dlouhá, neboť Tonda ukradnul naše dračí srdce a uletěl s nimi.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Těším se

(Berserkr, 2. 6. 2016 19:39)

Bouřky Vol. II !!!

To je ale skvadra

(Naela - lučištnice, 31. 5. 2016 20:02)

No toto? To se nám to teda schází podivuhodná skupina =oD =oD =oD =oD