LARP Tábor 2015 - "Hvězdný prach"

Fotky jsou ve fotoalbu. Až se vám vše rozleží v hlavě, zanechte dole prosím komentář k táboru s klady i zápory.

Všem moc díky za perfektní hru!

Jakub

Antré

Vítejte v době, kdy  se pokrok řítí dopředu nezadržitelným tempem. Před sto lety jsme se naučili zpracovávat železnou rudu. Před necelým desetiletím jsme objevili své místo ve vesmíru. Pochopili jsme, že Země není výmyslem Boha a středem všeho dění.   A dnes již vyrábíme lodě, které k pohybu nepotřebují vítr a kočáry, které jezdí bez koní či volů. Nepřátele porážíme přesnými puškami, jejichž střely proniknou každou zbrojí. Doba našich pradědů a prababiček vyprávějících o době mocných kouzelníků, božských zázraků, obloze plné draků a patlání příbytků z bláta je dávno pryč.

Především ve městech žije kromě lidí i celá řada jiných ras, různých barev i velikostí. Většina se zapojila do běžného dění. Jedni vynikají silou, jiní umem či filištrónstvím. Všichni uznávají majitele města Jaroměře a přilehlého okolí Georga Sapelku za svého pána. Především vítají zavedení papírového platidla s názvem Koruna jaroměřská. Oproti stříbrným mincím, které pomalu, ale jistě ztrácejí svou hodnotu, je život s Korunou snazší.

Georg je velice oblíbeným majitelem města, jako jeden z mála svůj majetek ke koupi města poctivě vydělal od nuly jako pingl, později krčmář. I dnes si často najde volný večer, aby se setkal se svým lidem u korbele piva a štamprličky něčeho ostřejšího vyslechnuvší jejich radosti i trápení. Doufejme, že mu rozum a zdraví ještě nějaký čas poslouží, v současné době by městu dražba nikterak neprospěla.

Vaše výprava však směřuje do divokých končin Chvalkovického panství, kde se obyvatelé k sobě v takové úctě nechovají. Panství je plné divochů, kteří stále směňují za stříbrné mince a na radu chodí k mastičkářům a čarodějkám. Ba dokonce území nemá žádného majitele, jeho obyvatelé uznávají nějaký starý rod jako své majitele. Nepochopitelné… Nápravu chce zjednat nejbohatší jaroměřský továrník Pan Pířa. Vysílá do Chvalkovic skupinu zbojníků i mudrců, aby přinesla podrobné zprávy o panství s hlavním zřetelem k možnosti těžby železné rudy na tomto území. Do výpravy se zapojují, jak odvážlivci s vidinou dobrodružství a nejistého zisku, tak pochybná individua a lidé, kteří mají na výpravě i své vlastní zájmy…

Kronika

Den první – Ale cukr to není!

Naše nesourodá skupina, ve které byl mimo jiné i právoplatný vládce Chvalkovického panství, sir Falconer, dostala od pana Píři pár korun do začátku a vyrazila směrem na sever. Jak se dále na severu ukázalo, tak Jaroměřská Koruna v okolí Chvalkovic nemá žádnou hodnotu, a tak nám byly tyto peníze užitečné pouze při setkání s jedním ambicióznějším obchodníkem. Již kousek za Jaroměří jsme potkali skupinu podezřelých potetovaných pobudů (dále jen PPP). Po vzájemném představení se nás vůdce této skupiny spiklenecky zeptal, zda nechceme zakoupit dávku Dustu, po kterém prý jde vše lépe. Nikdo z nás s Dustem neměl žádné zkušenosti, krom Jiřího, který o něm slyšel od spolupracovníků v Sitkaru. Nikoho z nás nabídka nezaujala, a tak jsme dealery nechali jít dále svou cestou. Kousek dále po cestě nás přepadla skupinka banditů. Přestože jsme ještě nebyli úplně sehraní, početní převaha udělala své a my jsme je bez milosti rozdrtili. Při přestávce na oběd k nám přišla další skupinka PPP, která nám rovněž nabízela tento Dust, a jelikož a jelikož nám nabídli lepší cenu nežli předchozí skupinka, zkusili jsme si tento údajný zázrak koupit. Jeden z dealerů se nás nerozvážně pokusil okrást, proto jsme ho nechali utéct a zabili jeho společníka. No co, snad příště. Po další cestě jsme potkali další skupinku PPP, která zrovna bojovala o holý život proti skupině bestií s nadlidskou silou. Brzy poté, co jsme se vložili do boje, již neměli s kým bojovat. Poděkovali nám a pozvali nás na setkání jejich bandy příštího jitra. Také jsme byli svědky schopností Dustu, který dokázal vyléčit muže na pokraji smrti. Rovněž nám prozradili, že je vede muž, zvaný Kápo, skrývající se kdesi v okolí Chvalkovic. Jak jsme se blížili k Chvalkovicím, zastavili nás dva ozbrojenci a vyptávali se nás, jestli sebou neneseme nějaký Dust, a dokonce si dovolili nás i prohledat. Naštěstí nepříliš důkladně. Dozvěděli jsme se, že slouží Baronovi (dříve známému jako Krvavý Baron), místnímu vládci. Nechtěli nás vpustit do Chvalkovic a my museli jít oklikou. Ještě nám řekli o odměně na Kápovu hlavu v hodnotě 10 stříbrných (za což se zde na severu dá koupit chalupa). Když jsme se již blížili k lovecké chatce sira Falconera, setkali jsme se se dvěma sedláky, kteří se hádali, jestli byl lepší sir Falconer nebo momentální vládce Baron. Dozvěděli jsme se, že přízeň Chvalkovického obyvatelstva je rozdělena zhruba na půl. Tam se k nám připojil poslední člen družiny, démonický válečník Tadeáš. Když jsme dorazili na loveckou chatku, přivítal nás nepříjemný sluha Alfréd, který vyžadoval práci i od zástupců inteligence i šlechtického stavu, dokonce i svého pána, sira Falconera.

Den druhý – Destrukce drogového kartelu

Časně ráno nás kontaktovala Baronova rozvědka a poručila nám zjistit Kápovu podobu v přilehlém lesíku na setkání banditů. Poté, co jsme tento náročný úkol dokončili, sdělili nám rozvědčíci, že v našem popisu byla malá nepřesnost a odmítli nám vyplatit odměnu. Bůh ví, jak to věděli. Každopádně jsme vyrazili přerušit Kápovi obchody na dobro. Cestou jsme pobili pár dalších bestií, jejich jediným, nepříliš inteligentním projevem bylo neustálé opakování citoslovce „Mňam“. Po rychlém přemožení několika hlídek se nám podařilo dostat ke Kápovi a jeho nejvěrnějším. Po tuhém boji jsme je udolali. Na naší straně nedošlo téměř zázrakem k žádným ztrátám. Jeho mrtvolu jsme připravili o Dust, peníze, seznam odběratelů, tajemné obrázky a nakonec i o hlavu. Díky Kápovým písemnostem jsme se také dozvěděli, že Dust se ve skutečnosti těží a umístění kápova dolu. Rozhodli jsme se, že se ho zítra vydáme prošetřit. Mezi odběratele patřili mimo jiné Chodec, Děda Lebeda nebo Podivíni. Když jsme se zastavili osvěžit se u rybníku, kolem kterého vedla naše cesta, potkali jsme podivného muže, jehož slova nechápali ani technicky zdatnější mezi námi. Povedlo se nám

pochopit, že mluví o stavbě jakéhosi Tokamaku a chtěl by tenhle rybník použít jako chlazení. Nepodařilo se nám z něj dostat, pro koho pracuje a jaký je účel Tokamaku. Zato nám však věnoval krátké pojednání (2000 stran - rejstříku), ale ani z toho jsme nebyli moudřejší. Ve vsi jsme potkali bylinkářku se žlučovými kameny, která nás požádala o recept na lék z Kuksu, kam se sama neodváží kvůli strachu z bestií. Cestu zpět do našeho obydlí nám ještě znepříjemnila skupinka templářů, kteří se dožadovali vydání našeho démona Tadeáše. Místo toho se jim dostalo jen chladné oceli a žhavého střelného prachu. Jaké však bylo naše překvapení, když jejich vůdce začal během boje pojídat Dust. Jeho síla a odolnost se zásadně zvýšila a na jeho zničení musela nakonec být použita i bomba. Těsně před smrtí začal vyluzovat nám dobře známé „Mňam, mňam, …“. Poté jsme se již bez zdržení vrátili do našeho loveckého sídla, kde se nám naskytl pohled na hořící srub a pár utíkajících Kápovců. S vypětím všech sil se nám naštěstí povedlo srub uhasit. Mohli jsme si v klidu přečíst templářské rozkazy. Z jednoho jsme se dozvěděli, že jakýsi Chodec je do tohoto kraje poslal lovit démony a získat více Dustu. V druhém listu je velitelka Liz varovala před přílišným užíváním síly hvězd. Když jsme se zaobírali těmito texty, dorazil posel, který předal vzkaz mírně démonickému Jurovi. V tom stálo, aby se Jura sám v noci neozbrojen dostavil do opuštěného domu. Podezřelost dopisu byla završena podpisem: Přítel. Všechna varování zde Jura odbyl s tím, že se jedná o osobní záležitost a přesně dodržel podmínky vzkazu. Poté, co se setkal se dvěma muži, kteří tvrdili, že mají informace o jeho původu, se rozhodl přivést tam i Tadeáše. K velkému překvapení všech na naše bezbranné démony oba zaútočili, a Tadeášovi se tak tak povedlo spasit holý život. Jurovi ne.

Třetí den – Já jsem si přišel hrát s kamením…

Po cestě ke kápově dolu jsme narazili na potulného barda, který nám prozradil, že dále na severu žijí domorodé kmeny a až za nimi se začali v poslední době shromažďovat Gnómové. Byli jsme napadeni medvědy, které jsme ale zmasakrovali. Léčitel Lojza si hrál se svou dýkou na hrdinu a tak pro dobro družiny dostal dávku Dustu a ožil. Dále po cestě jsme potkali skupinku templářů s postavou v kápi. Když jsme se k nim přiblížili, zjistili jsme, že pod templářskými maskami se skrývají bestie. Hobit Kryštof stihnul zahlédnout fialovou tvář postavy v kápi, předtím než odešla. Bestie jsme rozdrtili, ale opět jsme museli použít Dust pro probrání některých padlých. Při zaslouženém odpočinku po boji jsme si všimli podivného individua v řece – jakýsi inženýr si tam podle vlastních slov přišel hrát s kamením. Řekl nám o tom, že byl požádán gnómy o jisté součástky na velký vynález. Dále nám řekl, že pracuje na podivném zařízení, které obsahuje mnoho technických vymožeností, o kterých jsme nikdy neslyšeli, jako je například vakuová komora. Poté se u nás zastavil podomní vietnamský obchodník a za podezřelou cenu nám nabízel obálku jakéhosi prášku. Pro nás byla i podezřele nízká cena příliš vysoká a tak jsme jej raději omráčili a okradli. Když se probudil, dali jsme mu pár korun a poslali jej dál. Ještě, než jsme znovu vyrazili na cestu, přidal se k nám Želvův bratr Frankie a zlé dvojče Jury jako jeho bodyguard. Při našem dalším putování jsme byli zastaveni dvěma postavami v kápích, které požadovali vydání našeho nejnovějšího společníka Frankieho. Když jsme jim ho odmítli vydat, tak vyvolali podivné elementály a zaútočili na nás magií. My jsme je odrazili, jednoho z mágů dokonce zabili, a druhý kvapně zmizel s nepořízenou. Našli jsme u nich text zmiňující jakási srdce a to že by se 3 z nich měla nacházet v naší družině. Netušili jsme, o čem mluví (alespoň většina z nás) a rozhodli jsme se pokračovat k dolům. Když jsme konečně dorazili, potkali jsme skupinu ozbrojenců, kteří očividně měli zálusk na Dust v dole ale informovali nás, že se to tam jen hemží nám již dobře známými bestiemi. My jsme se tam však beze strachu vydali a ukázali jim zač je toho loket. Našli jsme několik roztroušených hromádek Dustu a zjistili, že i ta nejmenší kontaminace skončí naprostým znehodnocením této pozoruhodné látky. Nepříjemné překvapení nás však čekalo při přidání Dustu do

obálky od vietnamce. Ta se totiž před našima očima rozpadla a bylo po Dustu. Později jsme zjistili, že vietnamec vůbec neprodával Dust, a že ten prášek nemá na člověka pražádné účinky. Venku se nás pokusila napadnout dříve zmiňovaná skupina stižena iluzí, že boj v dole nás nějak oslabil. Nebylo tomu tak a do dlouhé řady mrtvých, kteří nepochopili koncept přesily, se přidalo několik dalších těl. Když jsme se vysíleni bojem vraceli přes Chvalkovice do loveckého sídla, zjistili jsme, že baron na majitele zmíněné usedlosti – Sira Falconera vypsal tučnou odměnu 30 stříbrných. Přestože nás částka přímo vybízela, abychom ho zradili, odolali jsme a baronovi muže, kteří nás večer navštívili, jsme odkázali do příslušných mezí.

Den čtvrtý – Divoké kmeny

Brzy po snídani se některým z nás začalo nevolno a ti se slabším žaludkem dokonce téměř zemřeli. Po krátkém výslechu kuchaře jsme se dozvěděli o receptu na kakao od baronových mužů, jehož nedílnou součástí byl rulík. Začalo nám pomalu docházet, že baron chce Sira Falconera mrtvého a my ostatní si u něj nestojíme o moc lépe. Z odměny za Kápovu hlavu se stal jen nedosažitelný sen. Naše nejhorší obavy se brzy potvrdily, když jsme se dostali do Chvalkovic. Obyvatelé se díky plakátům zřejmě přeli o to, kdo že tedy je pro Chvalkovice tím správným pánem. Nutno říct že pro barona v tu chvíli mluvilo několik desítek ozbrojenců nacházejících se ve vesnici. My jsme naštěstí teorii přesily, pochopili naprosto správně a namísto marného boje se nám povedlo chytit drožku pro dvacet lidí, která náhodou zrovna projížděla kolem. Baronovi muži nás zarputile pronásledovali několik kilometrů a několik nás dokonce dohnalo a naskočilo do drožky. Bez milosti jsme je povraždili. Po té co baronovi muži konečně zanechali pronásledování, objevil se větší problém – další bestie. I těm jsme však zdárně unikly. Brzy poté, co nás drožkář vysadil, jsme v lese, kterým jsme procházeli, narazili na zástup pavouků a jejich královnu. Byla to dlouhá a krvavá řež. Hlavně proto, že královna při boji rodila další a další pavouky a my dlouho nebyli schopni ji zastavit. Želvovi se však nakonec povedlo ji skolit a osamocená pavoučata pak již neměla šanci. Poté co jsme se vydali znovu na cestu, se nás pokusila přepadnout další skupina mágů – očividně se stejným cílem. Po těžkém boji se nám je podařilo porazit, ale bylo, až neuvěřitelné jaké problémy nám může způsobit skupina pouhých tří kouzelníků. Když jsme se po boji zotavovali z utrpěných ran, přiběhlo k nám několik domorodců, na které jsme byli dříve upozorněni. Podle jejich sekerovitých zbraní a toho že uctívali Tadeáše jako boha, jsme poznali, že se jedná o kmen K’nichemů. Pozvali nás do vesnice na hostinu a my s povděkem přijali. Pravda věděli jsme o rituálu, kterým se snaží převzít boží sílu, ale netušila jaká je jeho skutečná podoba. Vše se začalo vyjasňovat, když Tadeáše domorodci přizabili a chystali se ho vykuchat a pozřít jeho srdce. Přirozeně jsme jim to nedovolili a výjimečně bez použití násilí jsme je přesvědčili, aby nás nechali jít. Cestou dále na sever k dalšímu z místních kmenů jsme se dokonce zastavili v Kuksu a úspěšně babičce opsali recept na žlučové kameny. Poté co jsme dorazili na hranici kmene Umpaliů, zastavilo nás několik příslušníků tohoto kmene, kteří nám oznámili, že nemůžeme projít jejich územím, pokud nevyřešíme jejich drobný problém – čtyřmetrového nesmrtelného démona. Mysleli jsme si, že ti primitivové přehánějí, ale brzy jsme na vlastní kůži poznali jeho sílu. Tadeáš se s ním pokoušel mluvit, ale dověděl se pouze, že řečený démon sežral chvalkovického kováře. Větší problém však byla zdánlivá nesmrtelnost toho pekelného tvora. Jiné zbraně než stříbrné mu neubližovali vůbec a i rány způsobené stříbrem se hojili neuvěřitelnou rychlostí. Během boje se někdo ze zoufalství dokonce pokusil démona okusovat, ale nemělo to většího účinku. Tato metoda nám však připomněla, že nedaleko odsud je celý kmen lidí, pro které není většího štěstí než konzumace

démonů. Za stálých ran stříbrem jsme jim ho úspěšně doručili a pak jen sledovali, zda vyhraje rychlá regenerace, nebo apetit kmene primitivů. Z démona nezbyli ani kosti… Za odměnu nám náčelník slíbil vyměnit všechny naše sekery za stříbrné. Ukázalo se, že v naší družině se sekery nacházejí dohromady 3 a 2 z nich jsou již ze stříbra. Snad příště potkáme kmen s meči. Poté jsme se vrátili na území Umpaliů a přenocovali v jejich vesnici. Dokonce jsme ještě stihly vyřešit malý, vlastně až příliš velký intimní problém jejich náčelníka…

Den pátý – Já vám to říkal, jsou to magoři!

Ráno jsme se museli přepravit přes velké jezero. Museli jsme se rozdělit a každá část skupiny se přiřadila k jinému cechu. Nejlepším cechem byli obchodníci a tak jsme obdrželi několik stříbrných a 5 dávek Dustu. Po cestě jsme potkali obrovského dvouhlavého trolla, který říkal, že je pán hor a že nemůžeme projít dál. My jsme se pokusili projít kolem něj, ale bohužel se nám příliš nedařilo a vzhledem k trollovým pádným ranám se situace změnila v obíhání trolla a zachraňování různých členů družiny. Bard Víťa se ho pokusil uklidnit písní, nicméně ,,Jarošovský pivovar‘‘ trolla pouze rozlítil k nepříčetnosti a to vyústilo v jeho smrt – Víťovu samozřejmě. Zamáčkli jsme slzu, a zatímco si ho odnášel do svého doupěte, zvolili jsme chvatný strategický ústup. Aby toho nebylo málo, přepadla nás skupina loupeživých gnómů. My ještě otřeseni z hrozivého zážitku, jsme jim pouze zaplatili požadované stříbrňáky a pokračovali dál. Při obědové pauze kolem nás prošel čaroděj, který nás navzdory předchozím zkušenostem nenapadl, a to nás překvapilo natolik, že jsme ho nechali odejít ještě 20 metrů, než vůbec někoho napadlo, že bychom jednou také mohli zaútočit my. Náš útok byl rychle přerušen několika pohledy smrti a vyvolanými elementály. Od čaroděje jsme se v mezičase dověděli, že někomu nese dopis, ale zastavit jsme ho již nedokázali. Zabili jsme pouze jeho elementály. Po cestě dále na sever jsme konečně potkali Gnómy, které jsme již opravdu chtěli najít. Ti nám sdělili, že potřebují naší pomoc se sběrem dračích exkrementů, které měli být použity jako palivo pro raketu R7. My jsme jim samozřejmě pomohli a dračí exkrementy v hrdinské bitvě proti této obludě zdatně posbírali. Bohužel zde padnul při hrdinské záchraně svých druhů náš Gnóm Vlčák a my jsme jej nechali zvětrat pro zachování jeho těla. Po cestě na gnómskou základnu nás napadlo několik skupin bestií, které šli po dračích exkrementech. Boj byl extrémně tvrdý a vyčerpávající, ale díky dokonalé strategii, pevné formaci a síle paží našich válečníků se nám podařilo dostat se až k branám gnómského ležení, kde se o bestie již postarali gnómské zbraně. Těsně před branou bohužel padnul léčitel Lojza. Pokoj jeho duši. Po tomto nervy drásajícím boji jsme si začali interně říkat hrdinové od brány a doufáme, že se tohle označení začne používat obecně. Po příchodu do gnómského tábora jsme byli pohoštěni jídlem od zdatné kuchařky Daniely. Po večeři jsme pomohli gnómům sestrojit kabinu pro raketu R7, která měla letět na planetu, ze které pochází Dust. Nezapomněli jsme ani na okna, které gnómové požadovali. Vděční gnómové nám věnovali popis několika svých šílených vynálezů a návod na spuštění podivného stroje, který údajně našli v lese u mrtvého templáře. Pak jsme již mohli sledovat odlet a následnou explozi R7 a s ní i smrt celé 20ti-členné posádky. Tak jsme získali nového člena, ŠÉF-konstruktéra pláště rakety Kruma. A kdyby to všechno za jeden den nestačilo, u ohně jsme se dověděli, že zatímco monstrum se, kterým jsme bojovali, zřejmě drakem nebylo, tak lučištnice Nela jím je. Nebo prý alespoň je v určitém vývojovém stupni. Adam a Kříž nám poté odhalili, že pochází z jiného světa a odtamtud je zachránil mocný mág Makros, o kterém jsme již slyšeli z jedné listiny od kouzelníků. A každému dal jedno ze srdcí, což jsou údajně mocné artefakty, vyrobené skutečně ze srdcí pěti prastarých draků, za účelem záchrany světy před původními stvořiteli

Oromisi (jejichž potomkem Adam nejspíš mimochodem je, přestože v jejich světě se nazývají Valherové). Nikoho snad pak už ani nepřekvapilo, že třetí srdce nosila celou dobu na krku opět Nela.

Den šestý – Triumfální návrat

Rozhodli jsme se, že se vrátíme do Chvalkovic. Cestou jsme narazili na cestujícího obchodníka a jeho bodyguarda Víťu Preclíka „Tvrďáka“. Obchodníka jsme zdatně okradli, neboli jsme si koupili všechno jeho zboží a poté jsme mu za všechny jeho peníze prodali znehodnocený Dust. Jeho bodyguard se k nám rozhodl přidat. Při polední přestávce se k nám přidal i pan porybný Lojza. Rozhodl se přidat k naší družině, protože z důvodu bestií se na severu již nedají lovit lososi. Když jsme se již blížili k Chvalkovicím, narazili jsme na dům pokrytý krvavými skvrnami, ve kterém měl údajně bydlet hrdina Hans, kterého se celou dobu snažil najít Pechy. Ale nic tam nebylo. Kousek za domem na nás zaútočila velká skupina bestií. Jeden z nich se oháněl podivným stříbrným mečem, choval se nebývale inteligentně a během boje užíval Dust. Po tuhém souboji jsme jeho i jeho druhy porazili. Zjistili jsme, že se Dustem dají probrat i úplně mrtví při dostatečně velké dávce. Z deníku, který jsme u něj našli, jsme vyvodili, že se jedná o zmíněného Hanse. Dozvěděli jsme se, že viděl z oblohy spadnout hvězdu a všude kolem spadal Dust. Rovněž jsme se dozvěděli, že strávil nějaký čas s Makrosem ještě dále na severu a dozvěděl se od něj spoustu zajímavých věcí. Poté však zpozoroval, že začíná slábnout a správně vyvodil, že musí jít o účinky Dustu. Poté shromáždil skupinu podobně postižených a společně se pokusili najít řešení. To se jim však zjevně nepodařilo. Po návratu za námi přišla baba bylinkářka a dala nám všelék, který vyřešil Kryštofu závislost na Dustu. Později večer za námi přišla templářka Liz a po menší výměně názorů s démonem Tadeášem nám řekla, že Chodec něco kuje a kde se nachází jeho sídlo. Večer před spaním jsme si všimli, že asi 30 metrů od srubu stojí velký sloup a svítí na něm nějaké trubky. Zjistili jsme, že trubičky vedou někde pod zemí dále.

Den sedmý – Chodcova továrna na štěstí

Vydali jsme se k Chodcovu sídlu. Tam jsme našli stroj, který se nám povedlo zprovoznit podle návodu od gnómů. Stroj začal vypouštět velké množství Dustu do okolí. Krom toho, že nám to rozežralo oblečení a nestříbrné zbraně, se z okolí začali sbíhat bestie a přišel i Chodec. Jura vyhodil Dust i se strojem do povětří, ale Chodec nám poděkoval za zprovoznění jeho stroje a i když na nás útočil, snažil se nás spíše vyhnat, nežli nás zabít. I po výbuchu stroje nebyl naštvaný, že si postaví nový, větší. My jsme museli vzít nohy na ramena.

Franta a Vlčák