Dračí doupě Jaroměř

Kniha Adamova

Rok 437

Šéf Syndik

12 let v Berylu

Nepokoje se stupňují. Vesničanům už pomáhají i vojáci a jsou stále drzejší. A nám síly ubývají. Už mají Syndikovy vlády dost. Dnešek začínal jako obvykle. Ranní služba, obhlídky, a další povinnosti. Nakonec bylo ale vše jinak. Z ničeho nic se objevil Jilmáč a dostali jsme úkol potlačit útok vesničanů. Sebrali jsme se a vyrazili. Bohužel, někteří vojáci si ani neumí udržet své zbraně, jako třeba Ateras, který neustále ztrácel šípy, občas někomu upadla dýka, nebo pro změnu i šipky do kuše

Když jsme dorazili, tak na nás zaútočili dva Bílí válečníci a čtyři vesničané. Bez obtíží jsme je pobili, přeživší vyslýchali, ale nemělo to cenu, tudíž jsme je poslali do pekla. Když jsme měli chvíli čas, tak jsme si všimli lodi vplouvající do přístavu, měla vlajku s lebkou prostřelenou šípem zprava. Z lodi vystoupila spíše menší postava v černém plášti a černé zbroji. Poté jsme potkali Kapitána, který chtěl mluvit s důstojníky. Řekl nám, že je situace velmi vážná, že čelíme velké přesile, a navíc, že se někdo vloupal do staré hrobky, kde bylo uzavřeno nějaké monstrum. Ještě to tak. Náhle se však ozval zvon z věže Syndikova hradu. Sebrali jsme se a vyrazili. Cestou jsme potkali rozsápané mrtvoly, nebo alespoň jejich zbytky. Když jsme se konečně dostali bez odporu do věže, našli jsme Syndika tak řečeno kaput. A pohled na něj nebyl příliš pěkný. Jeho střeva trčela z těla, a hrdlo měl podřízlé jako podsvinče. Měl ovšem zajímavý náhrdelník, o který se téměř velmi aktivně přeli Moe a Bludička. Z nenadání jsme ovšem uslyšeli bolestivý výkřik. Jiřího někdo nebo spíše něco pořádně poškrábalo na zádech. Část naší skupina se vydali stopovat to monstrum, zbytek odnesl Syndika na místo, kde může být pohřben. A poté se vydali také stopovat. Stopy vedly různě kolem kasáren, nakonec jsme se sešli v kasárnách, a část šla ještě prohlédnout blízký posed, kam vedly stopy té stvůry. Byli jsme ovšem příliš pomalí, a stvůru zde nezastihli. Vrátili jsme se do kasáren a zjistili, že byl tábor přepaden, ale ubráněn. Útočníci byli opět bílí. Zbytek skupiny nám řekl, že budeme pracovat pod tím mužem v černé zbroji, jmenuje se Legát, a je ze severu. Tam také vyrazíme. Po 12 letech to bude pro legie dobrá změna. Už bylo načase. Začali jsme nakládat na loď potřebné věci. Dostali jsme se opět pod útok, a to velmi silný útok. Poručík Pechy málem padl, stejně jako mladej Gromba, se kterým to vypadlo velmi bledě, jelikož se zmítal ve smrtelné agonii. Ale probojovali jsme se k němu a za bojového pokřiku jsme jej dostali do bezpečí. Naštěstí. V tomto boji se vyznamenala celá skupina. Každý dělal svoji práci, a dělal ji perfektně. Na lodi jsme se najedli a napili, obvazovali si nové rány a šrámy. Také nás navštívil Legát, přinesl nám dobré pití a řekl, co po nás chce. Má problémy s povstalci, zvláště s jakýmsi Vidlákem, mocným mágem. Má říši na východ od rzi. Takže máme nový úkol, a také dostáváme dva zlaté za den služby, což je vice než u Syndika. Den končí, noc začíná.

Rok 437

Šéf Legát

Chladný Sever

Jsme na cestách. Náš cíl je Opál, nejjižnější přístav severního kontinentu. Když jsme do něj dorazili, byl již téměř vydrancován. A i počasí nám dalo vědět, že jsme na severu. Vytrvalý déšť a chladno. Vydali jsme se do Rzi. Cesta byla náročná, a nám už docházeli zásoby. Rez byla ovšem také vybrakována, někteří ovšem ještě zkusili štěstí, a něco málo získali. Nezbylo nám, než abychom se vydali směrem k Údělu. Jednou jsme narazili na skupinku vojáků, kteří znásilňovali malou dívenku, a všechny jsme je pobili, Želvovi ovšem zlomili nohu, naštěstí mu jí naše léčitelky časem dali dokupy. Vojáci měli u sebe symbol kopce s okem a zapíchnutým mečem, což jak jsme zjistili, byl znak Kulhavce. Dívka byla němá, později jsme zjistili, že se jmenuje Pusinka.  Poté jsme narazili na Kapitána, který nám dal úkol. Dobýt blízkou pevnost povstalců a udržet ji. Zjistili jsme polohu, provedli průzkum (Želva, Ateras a Mesiáš myslím) a poté provedli útok. Bylo to náročné, ale povedlo se nám získat bránu a poté i vnitřek pevnosti. Čekal nás ovšem další úkol, a to byla obrana. Povstalců bylo mnoho, a oprava brány nám vzala mnoho sil, nakonec se nám ovšem podařilo bránu obnovit a udržet. Úkol splněn. Naše další cesta směřovala k Údělu. Cestou se nám přihodila velmi komická situace, jelikož Kaif a Kříž zabloudili. Kaif přitom přišel o botu (kterou si poté pomocí lavičky a nejtů opravoval :D). Dostali jsme také zprávu od Legáta skrze Jiřího, že si vedeme dobře, a máme pokračovat k Údělu. Po nějaké době nás dokonce sám Legát osobně navštívil, a představil nám svého přítele Měnivce, mága znalého magie proměn. Byl nám zadán další úkol, a Měnivec nám s ním měl pomoci. Měli jsme zničit povstalecký tábor, a dostat z něj zásoby. Obtížný úkol, jelikož tábor je plný povstalců, a nás je pouze hrst. Ale silná hrst. Vymysleli jsme lest hodnou našeho jména a pověsti. Sejmuli jsme povstaleckou hlídku (Mesiášovi byl při tomto útoku téměř rozdrcen kotník a Pechymu byla zlomena ruka), a Měnivec s Kaifem se proměnili v ně a šli to tábora, obhlédnout situaci, a zjisti totožnost důstojníků. Když se vrátili, tak mě a Pechyho proměnili v důstojníky, a vydali jsme se do Kulhavcova města – Údělu. Zde jsme vyprovokovali místní k útoku na nás, a rychle jsme se stahovali zpět k táboru, kde jsme se poblíž něj schovali, a nechali lidi z Údělu, aby pobili povstalce. Povstalci se ovšem ubránili. A my je jednoduše dodělali. Krásně elegantní práce Černé Legie. V táboře jsme sebrali nějaké zásoby, a tábor přijali za svůj, alespoň pro následující noc. Důkladně jsme si odpočinuli, obvázali rány, a sbírali síly na náš další úkol. Dostat Vidláka přímo v Růžích.

 
Rok 437               

Šéf Legát

Cesta do Růží

Vydali jsme se do Růží. Čekala nás dlouhá a nebezpečná cesta. Měli jsme několik nepříjemných potyček. První z nich byli vlci. Z ničeho nic na nás zaútočili v lese. Pobili jsme je, ale Ateras málem přišel o život, díky svému nezodpovědnému chování. Naštěstí jsme jej zachránili. Šli jsme dál. Počasí nám přálo, díky tomu jsme mohli putovat bez přestávky a relativně rychle. Další naší zastávkou byl tábor povstalců. Poručík chtěl zjistit, zda v něm není Skála, jeden z vůdců povstalců. Já a Pechy jsme šli zkusit vyjednávat. Zkoušeli jsme to po dobrém, ale povstalci se ukázali jako stádo krav, a chtěli jen bojovat, tak jsme jim utekli. Bylo to docela adrenalin, utíkat bandě naštvaných povstalců. Ale utekli jsme a šli dál. Další potyčka bylo ovšem velmi drsná, a nám opět přibyly šrámy. Přepadl nás Kulhavec se svými vojáky. Vypadalo to s námi bledě, málem nám zemřely léčitelky, ale někdo nám pomohl. Kdo to byl nevíme, ale jistě byl mocný. Nakonec Kulhavec odešel, jeho vojáky jsme pobili do jednoho. Poté jsme si museli dát odpočinek. Další cesta byla opět přívětivá, jelikož počasí přálo, a mohli jsme v klidu putovat. Dlouho nás nic nepotkalo, až nedaleko Růží na nás narazil vesničan a říkal, že jeho vesnici plení vojáci, a prosil nás o pomoc. Tak jsme se vydali do vesnice. Byla to ovšem pouze past, a čekali tam na nás Vidlákovi lidé, či spíše nemrtví, které si tam vyvolal. Nám se je ovšem podařilo porazit bez ztrát. Už se těšíme, až si to s Vidlákem vyřídíme. Nebude to ale jednoduché. Vyrazili jsme, cesta nebyla dlouhá. Čekalo nás ovšem ještě jedno překvapení. V lese jsme potkali zuřivé medvědy, kteří před něčím nebo spíše někým utíkali. Jeden měl v sobě zabodnutý nůž. Zaútočili na nás, a my je museli zabít. Objevili jsme lidské stopy směřující do lesa, ale nebylo jich dost na stopování. Vyrazili jsme tedy do Růží (kromě Aterase, který někde hledal svůj luk). Zastavili jsme se u bran města. Díky špatnému způsobu komunikace mezi námi a strážnými nám nakonec nezbyla jiná možnost, než že Bludička prozradila své pravé jméno. Její rodina má ve městě jméno, tudíž nás pustili dovnitř. Také pomohlo to, že Jiří jednoho ze strážných omámil kouzlem.Poté jsme nahlásili jméno, výzbroj a zaplatili vstupní zálohu, kterou nám prý při odchodu vrátí. Ve městě jsme doplnili zásoby, ubytovali se, a rozhlédli se po městě.

Dnešní den ale nebyl u konce, jelikož někdo přinesl Blůdě vzkaz, že se s ní chce sejít její matka v parku. Původně měla jít sama, ale nakonec nás šlo víc. Pechy, Gromba, Já, Vandrik a Kaif. Kaif a Pechy dělali ochranku, já a Vandrik jsme byli schovaní. Na smluveném místě se objevil muž zahalený v plášti. Po rozhovoru, který vedl s Bludičkou, odešli k němu domů, a my je sledovali. Nakonec se domluvili, že s ním do domu půjde bludička sama. Když jsme ale uslyšeli výkřik, tak jsme do domu vtrhli všichni. Začali jsme jej pronásledovat, a nakonec jsme jej také dostali. Vzali jsme jej do postranní uličky u hospody, a začali jej vyslýchat. Řekl nám, že to sestrojila Bludiččina sestra Eleonora, že měl Blůďu zabít, a že nás tu nikdo nemá rád. Řekl nám ještě něco málo, ale nebylo to tak podstatné. Nakonec jsme jej nechali jít, což byla chyba, ale chybami se člověk učí. Tím skončil další den.            

Rok 437

Šéf Legát

Den v Růžích

Dnešní den nebyl zrovna vynikající. Ráno jsme dokoupili zásoby a odpočívali. Zjistili jsme, že má být dnes popraven Ormag, bývalý učitel bludičky. Bludička a Vandrik se s ním pokusili spojit ve vězení. Podařilo se jim propašovat lektvar, který by jim pomohl k útěku. V poledne měla proběhnout poprava. Já a želva jsme se šli podívat, jak vše dopadne. Dostali jsme se až k Ormagovi, kterého, stejně jako ostatní vězně, přivezli ve voze. Byl v katastrofálním stavu, ani nepřemýšlel o útěku. Řekl nám, že je Vidlák vůdce povstalců, a že Ormaga dostal on. Vidlák bude velmi tuhý nepřítel. Ještě nám řekl, že bychom mohli Vidláka nalézt ve slumu. Dál nám nic neřekl, jelikož dostal šutrem do hlavy, a byl v bezvědomí (Později jsme se dozvěděli, že Ormag vyzvídal pro Impérium). Poté proběhla poprava. Nebylo to pěkné představení. Cestou na vězně létali různé předměty, a nejen předměty. My jsme se vrátili k našim. Po poradě jsme vyrazili do Kruhu. Bludička zde potkala své známé, a po uplacení chlápka u brány jsme vešli. Prošli jsme si Kruh, a poté potkali Svorka, jednoho z bludiččiných známých. Ten nám ukázal mnoho svitků, spisů a knih. Našli jsme zde mnoho užitečných informací. Také jsme se od něj dozvěděli, že byl Ormag zvěd Impéria. Poté jsme se vydali do Slumu. Zde jsme se snažili v místním hostinci získat nějaké informace. Také jsme se zde najedli a napili. Zde jsme zjiatili, že by nějaké informace mohl mít jakýsi plešin, znalec města. Tak jsme se jej vydali hledat. Bohužel neúspěšně. Jednoho plešatého jsme potkali, a zkusili z něj něco dostat, ale byla to slepá ulička. Rozhodli jsme se, že vyhledáme Pírku, mocnou kouzelnici, a členku Kruhu i Rady. Našli jsme její dům, a po přemlouvání sluhy jsme se s ní setkali. Byla celá zahalené do pláště. A přes obličej měla šátek. Nic důležitého jsme z ní ale nevydolovali, jen, že Vidlák učí soukromě magii. Poté nás její sluha doprovodil k východu. Všimli jsme si, že u cesty bylo několik mrtvol, a měly na sobě modré skvrny, což bylo zvláštní. Naše mágy napadlo, že by Vidlák mohl používat nějaký druh vysávání, díky němuž porazil i Ormaga. Při cestě do našeho hostince, jsme se ještě zastavili v Kruhu, a chtěli se na něco optat Svorka. Zažili jsme zde i vtipnou scénu, když si hlídač kruhu myslel, že je Mladej Gromba učeň Kruhu za školou, a donutil jej vrátit se do školních lavic. Tak jsme jej tam nechali. V hostinci nás navštívil Legát, kterému jsme řekli o té teorii o skvrnách. Pravděpodobně se s tím ještě nesetkal, ale ta myšlenka jej zajímala. Řekl nám, že by díky spojení mezi Vidlákem a tím, koho vysává, mohl získat Vidlákovo pravé jméno. Po dlouhé, tím myslím Dlouhé poradě jsme se rozhodli, že ve slumu najdeme někoho s těmito skvrnami, a přivedem jej Legátovi. Tak jsme také učinili. Došli jsme připraveni do slumu, našli bezdomovce se skvrnami, které, jak nám řekly naše léčitelky, měli spíš vnitřní původ, a přivedli jej zpět Legátovi. Legát připravil rituál, a když jsme dorazili, tak s ním začal. Kolem začali létat světélka, na zemi se vytvořil hořící pentagram, do jehož středu jsme postavili bezdomovce (chudák Fritol). Legát pokračoval. Objevil se červený kruh, který se začal zvětšovat. Na nás bylo, abychom vkročili do sfér, a získali Pravé jméno Vidláka. Návštěva sfér byla něčím, na což nikdo z nás nezapomene. Děsivé místo plné démonů, kteří chtějí naše duše, a kteří je málem dostali. Tedy spíše mě a Kříže, ale nakonec jsme to přežili, a získali jméno toho bastarda. BRUNOBOWALK. Máme, co potřebujeme. Po návratu do naší reality jsme se museli vyléčit a odpočinout si. Zítra bude náročný den.

Rok 437

Šéf Legát

Den blbec

Jsme připraveni sejmout Vidláka. Ale dnešní den jsme se ukázali jako naprostí amatéři. Začalo to ráno. Snídali jsme, když najednou se většině udělalo špatně, a to velmi špatně. My, kteří jsme zůstali při vědomí, jsme šli zjistit, co za tím vězí. Našli jsme pouze kuchaře, a trochu jej přitlačili. Dělal, že nic neví, tak mu Pechy zlomil ruku, aby se mu lépe vařilo. A hnedle si vzpomněl. Ukázal nám ampulku s jedem, který nám přidal do čaje. Mizera jeden. Prý mu to nařídil hostinský. Poté jsme čišeli, jak se k hospodě blíží pravděpodobně městská hlídka. Jelikož jsme podcenili právní řád Růží, což byla jedna z našich největších chyb, nechtěli jsme jim odevzdat naše zbraně. Poté na nás zaútočili, a my se začali bránit. Nakonec jsme se museli vzdát nechat se odvést do lochu. Zde nás čekal velmi tvrdý výslech od dvou vojáků, kteří měli sklon k vlastní interpretaci našich slov. To se potom těžko povídá, když udělají z komára velblouda. A navíc měli zvláštní úchylku v lámání a řezání končetin. Téměř každý o něco přišel. Někdo jen o ruku, někdo o ruku i nohu, a Kaif o jazyk. Poté z nás byla skupinka žoldáků-kryplů. Od této chvíle se těšíme, až se Růžím pomstíme. Ale nakonec vše dopadlo relativně dobře. Většinu pustili, já a Kříž jsme byli zbičováni, a za Pechyho jsme museli zaplatit kauci. Naštěstí nám Legát nějaké ty zlaté dal. Léčitelky nás dali trochu dokupy, a nás čekal úkol. Část nás vyrazila za Vidlákem, který se podle našich zdrojů sebral a odešel z města. Už asi cítí smrt v zátylku. Druhá skupina se pokusila v městě sehnat nějaké další informace a věci jako lektvary, co by nám pomohli. U brány ovšem nastal problém. Nechtěli nás pustit ven, že prý ztratili propouštěcí papíry. Bylo to průhledné, a my neměli čas se zdržovat, tudíž jsme odešli i bez podpisu, ale taky bez našich peněz, které jsme za vstup museli zaplatit.  Vyrazili jsme dál na stíhací běh. Po nějaké době jsme dostihli Vidláka a jeho nohsledy. Pokusili jsme se je zničit, ale byli jsme trapně poraženi, a navíc to stálo život Kříže. Padl za legii, byl to dobrej voják. Zatracená práce, nevím, čím to bylo, ale jako by nás zaslepila touha mít vše za sebou, zapomněli jsme použít jeho pravé jméno. Naše další chyba. Poté jsme se museli dávat dlouho dokupy. Mezitím měla druhá skupina trable. Měli opět problémy u brány. Nechtěli Blůďu pustit z města. A jelikož s ní byli ti nejvíc postižení, neměli šanci zabránit tomu, aby si ji tam stráže nechali. Poté vyrazili za námi. Mezitím byla Bludička vystavena tvrdému mučení a málem by i zemřela, kdyby jí nepomohla její sestra. Nakonec se pomocí lektvaru létají dostala až k nám. Mezitím nás dohnala i další skupina, a byli jsme kompletní. Sebrali jsme veškeré síly, a vydali se opět za Vidlákem. Nějaký čas nám pronásledování trvalo, ale nakonec jsme jej dostihli. S jeho jménem vyrytým na každé čepeli a na každém šípu, za vytrvalého pokřiku a vyslovování jeho jména, jsme jej dostali. Byl to tvrdý boj, ale opět se ukázala naše sehranost, a bojový duch, tudíž brzo zkapal. Pomstili jsme tím Kříže a splnili úkol. Šrámů a jizev přibylo, ale s tím už každý počítá. Poté jsme dostali od Legáta zprávu, že se máme dostat do Forsbergu, kde se legie shromažduje.Tak jsme se tam vydali.

Forsbergu vládne Beztvářný, jeden z Lapených. Po ubytování jsme dostali od kapitána úkol zajistit zrádce Impéria a překazit tím jejich plán na dobytí města. A také jsme měli varovat Beztvářného. Než jsme šli splnit úkol, každý si prošel město a sháněl, co potřeboval. Dostali jsme tip, že by poblíž města mohla být ukryta velmi stará kronika z dobr Tyranie. Vydali jsme se ji hledat. Bylo to velmi náročné, chtěli jsme to i vzdát. Nakonec jsme si najmuli průvodce, který místní les zná, a v okamžiku, kdy přišel, tak to někdo z nás našel. Škoda těch peněz, co jsme za něj dali. Kronika byla napsána Telkurštinou, jazykem Impéria. Zkoušeli jsme ji probádat, ale nikdo telkursky neumí. Ale pomohl nám Měnivec, či spíše si ji prohlédl, a poté nechal Legáta, aby si ji zabral pro sebe. Prý by tam mohlo být jméno Kulhavce, jednoho z Lapených, který bude našim dalším cílem. Mezitím jsme se vydali zajmout zrádce. Měli jsme tip na jednu krčmu, kde by mohli být. Byla už noc, tak jsme ji obklíčili, připravili plán, a akce začala. Vstoupili jsme dovnitř, a uviděli chlápky, co by odpovídali popisu. Nechtěli jít s námi po dobrém, tudíž jsme je museli omráčit, a poté dovést do žaláře. Zde jsme jednoho živého vyslechli, ale nic zásadního nám neřekl. Jiřík v něm poznal jednoho z vůdců povstalců. Jmenoval se prý Karel. Poté jsme se vydali k Beztvářnému. Kapitán nás varoval, ať se s ním moc nevybavujeme a rychle odtamtud vypadneme. A měl pravdu. Návštěva té Nestvůru v lidské podobě nás zasáhla všechny. Určitě to je nejhorší Lapený, jakého jsme potkali. Zrovna si užíval mučení nějakého ubohého člověka. Pohled na tu místnost je nezapomenutelný. Málokomu se neudělalo špatně, když viděl ty stáhnuté mrtvoly na háku, a podobná zvěrstva. Když viděl naše zranění, měl opět hlad, a chtěl si nás tam některé nechat, tak jsme mu řekli o povstalcích, sbalili se a vypadli z té pekelné díry. Kapitán měl pravdu, Beztvářnému je lepší se vyhýbat pořádným obloukem. V kasárnách jsme se najedli, a připravovali se na další den. Máme hodně práce.

Rok 437

Šéf Legát

Tvrdý a krvavý den

Dnešní den bylo prolito mnoho krve. Naší i povstalecké. Ráno nás čekala obrana města. Byla to náročná a krvavá řež. Drželi jsme bránu a hradby, bylo jich ale příliš mnoho. I přes Měnivcovu pomoc jsme se museli stáhnout do města. Zde nás čekala další vlna. Docházeli nám síly, a i léčitelky už byly vyčerpané. Dostali jsme další pomoc. Přišel sám Beztvářný. A začala jatka. Zabíjel jako by nic jiného celý život nedělal. Mrtvé pojídal, vyčerpaným vracel sílu tím, že jim dával napít své krve. Když sám potřeboval sílu, tak si z nás vytrhl kousek masa. Povstalců bylo ovšem mnoho. Nakonec však všichni padli. Zvítězili jsme. Bylo to těžké vítězství, které nám zanechalo mnoho jizev a krvavých vzpomínek. Šli jsme si odpočinout a nabrat další síly. Večer za námi přišel Kapitán s tím, že nadešel Kulhavcův čas.

Legát nám na zbraně vyryje jeho pravé jméno, které je prý příliš složité, abychom jej znali. Plán byl takový. Kulhavec se měl sejít s vůdkyní povstalců. Pravděpodobně s Šeptou. A my jej měli při tomto setkání dostat. A když bude šance, tak i Šeptu. Schůzka se má odehrát kousek od města. Sbalili jsme se a vyrazili. Po nějaké době jsme je oba zahlédli, jak se baví při svitu louče. Tiše jsme se k nim dostali a zaútočili. Na počátku to vypadalo, že rychle pojdem, ale poté jsme se sebrali a dostali nejdřív Kulhavce, a poté i Šeptu. Byl to náročný boj, ale nebyla zas tak nebezpečná, jak pravily zvěsti. Poté se objevil sám Legát, aby si ověřil, že jsme úkol splnili, jak se od nás očekávalo. Mezitím jsme ještě Kulhavcovi sebrali nějaké knihy, mohly by se hodit. Opět jsme dokázali, že Černá legie plní své úkoly perfektně a elegantně. To ovšem nebyl konec. Najednou se objevila jakási žena s loučí. Byla to krásná a charismatická žena. Legáta oslovovala jako Lovce (je jeden z Lapených – Lovec Duší), a měla dárek pro Kulhavce. Z její ruky vyšlehli ohnivý hadi a Kulhavce sežrali. Poté provedla nějaký rituál, a Šepta opět vstala. Nyní prý jako Lapená a bude sloužit Paní. Takže lapit umí i Paní, ne pouze Tyran. Paní nám řekla, že si cení našich služeb, a že se z nás stane imperiální jednotka, elitní imperiální jednotka. V tuto chvíli bylo všem jasné, že opravdu pracujeme pro Impérium. Během našeho putování po severu jsme mnohokrát narazili na informace, která nás vedli k domněnce, že opravdu děláme pro někoho z Impéria. Teď to víme určitě. Čeká nás výcvik a zaražení do stabilní armády a poté cesta na jih kontinentu, kde jsou další problémy s povstalci.

 Holt Černá legie má ještě mnoho práce, a drží si svůj status nejlepších. Pravděpodobně máme práci na velmi dlouho, a nudit se určitě nebudeme.

                                                                                                        Adam

Postřehy z osobního deníčku od Spizeho:

Někdy v půlce puťáku jsem si zapsal do herního "Deníčku" názory na některé členy družiny. Posílám je a připojuji k nim i aktuální názor:

Jméno: pocity mé postavy
 - Aktualizace: pocity mé postavy
-pocity hráče

Adam: Už skoro dědek, ale svý práci rozumí a dělá ji asi dobře. Tvrdej jak žulová skála.
 - Aktualizace: Prácí prvního důstojníka a kronikáře zvládal na výbornou, ale do dobrého poručíka mu cosi chybí. Třeba časem.
-Cosi = práce s lidma. Velice názorně to bylo vidět při tom slibu, řekl bych. (Ale to možná bude i lidma.)

Pechy: Sice je to nevzdělanec, ale ač jsem ho zpočátku trochu podcenil, začíná ukazovat trochu vojáka v sobě.

Kaif: Zasobovací důstojním, nevím moc co k němu říct. Spolehlivej a dobrej voják, řekl bych.
 - Aktualizace: S tou spolehlivostí jsem se asi trochu spletl, ale stále na mě působí velice profesionálně.

Moe: Velice schopná léčitelka, avšak méně schopná důstojnice, jak ta se dostala k postu, nepochopím. Nepřijde mi moc jako vojenskej typ, aškoli to je jen pocit, pramenící většinově z toho, že jsem v jejích rukou nikdy neviděl čepel větší než tu na krájení chleba.

Jiří: Kouzelník, intelektuál.
 - Aktualizace: Občas mám pocit, že je tak nějak... morálně nezainteresovaný?

Vandrik: Stará kráva, která si myslí kdoví co, tý čórce bych radši nesvěřil víc, než co bude nutný. [Text je doprovázen párem urážlivých a vulgárních obrázků.]
 - Aktualizace: Jsem rád že je mrtvá. Nespolehlivejch lidí je lepší se zbavit.
Ale nutno uznat, že si u mě získala respekt, za to, že promluvila na plnou hubu, nechala se vlastně zabít. Že si za tím stála. Což nic nemění na tom, že to bylo bláznovství. Vlastně byla nebezpečnej fanatik.

Postpuťákové názory na ostatní pár členů a nebo hráčů:

Hans Hakenkreuz: [Herní dojem dosud nedostupný]
-tato postava mi přijde nějak sympatičtější, než ta minulá.

Bludička: Trpí podobnou bláhovou zaslepeností jako Vandrik, ale asi si váží svýho života dost na to, aby alespoň předstírala, že vidí. Zajímavý rodiný poměry. Potenciálně velice atraktivní partie ($$$). Jsem s ní rozhádanej kvůli tomu incidentu s lektvarem many.

Já: [Herní dojem nedostupný]
-Příště bych neměl tolik pít.
-Rád bych dosáhl na vyšší stupně magie, ale fakt se bojím toho, co by udělalo, kdyby se provalilo mý pravý jméno. Fakt bych nerad dopad jak Vidlák, kterej "táhnul". A protože tu magii mám jako koníčka, tak jsem dosud nedělal žádné zásadní kroky k tomu, abych zakryl svou stopu od minulosti k současnosti. Takže se dost bojim. Možná časem. Až bude míň mejch příbuznejch naživu. Tohle by celkově stálo za hlubší výzkum.
-Jsem mladý a ambiciózní a trochu mě naštvalo, že jsem nedostal žádnou frčku při tý perestrojce. Myslím, že na to mám i docela kvalifikaci, bude-li v ůvahu vzato, že jsem studoval na vojenské akademii. I když uznávám, že skutečných zkušeností mám docela málo.
-Moh bych hrát víc. Vím, že jsem v průběhu poťáku už byl trochu unavenej a byly tam určité rezervy. Moh jsem víc rejt do Vandrik, Bludny a víc se družit, dišputovat s Jiřím o podstatě vesmíru a vůbec. 

                                                                                Spize

Postřehy z osobního deníku od Adama

Hodnocení puťáku + zápisky mé postavy

Tak ohledně hry jako takové:

Byli jsme uvrženi do děje a situace, na kterou nejsme zvyklí, a asi to byla taková zkouška, jak se s tím dokážeme poprat. Informací nebylo mnoho, ale byl jich dostatek, aby člověk mohl tušit, co jej a jeho postavu čeká. Je sice pravda, že mohlo být o něco lépe rozpracováno, co je naším denním chlebem, a že nejsme žádní „Svatí Bojovníci“. Věřím, že se někomu špatně dostávalo pod kůži, jakým stylem to táhneme, a možná měli ostatní i trochu jinou představu, jak bude hra probíhat. Ale pro mě se vše odehrálo tím stylem, jaký jsem čekal, a těšil se na něj. Méně času na rozhodování, reálnější svět, kde se musíte snažit, abyste přežili, a přitom si zachovali rozum. Asi jsem čekal ještě o něco méně magie, ale takto je to dobré. A redukce náboženství mi zatím také vyhovuje, i když jsem čekal ještě méně magie, a trochu více toho náboženství. Stejně jako herní informace. Bylo jich méně, ale zato to byli velmi cenné informace. Také se mi líbilo zaplnění programu, tím myslím to, že jsem se snad ani jednou nenudil stylem, co bych tak mohl dělat. Spíše naopak. Když jsem si mohl sednout v klidu k ohni tak to bylo super. Ale to bylo až pozdě večer většinou. Další věc, kterou bych hodnotil jako velký pokrok, byl celkový roleplaying družiny, ale i NPC. Myslím, že jsme nikdy takto nehráli. Hrozně jsem si užíval, když do sebe ryli Gabča se Špajzem, Víťa byl správně otravnej a vůbec, bylo to dobré, a bavilo mě si takhle hrát. Jak jsem zmiňoval ty NPC, tak se mi líbilo, že každé bylo jiné, mělo jiný styl, a působilo to dobře. A další věc, která se mi líbila, byli souboje. Byli živé, akční, rychlé, a mělo to šťávu. Také jsme bojovali dobře, a promyšleně, ale občas to bylo dost tuhé. A pokud si kluci vemou jako bestie určitý lidi, tak to je vůbec těžký. Tam je cítit, že my jsme dobří pospolu, že se doplňujeme, ale když jsme rozdělení, tak to je složité. Ale to je asi věčný boj všech puťáků. Systém dovedností bych hodnotil kladně. Má to své mouchy, také mě štve, že si musím brát dovednosti, které nechci, abych mohl ty další, ale je to kompromis. A je to vyvážené.

Teď něco z mého osobního deníčku ohledně jednotlivých postav.

Kaif – Drsnej Forsberčan, kterej ví, co je jeho práce, a dělá ji dobře. Bez jeho pomoci bychom někteří neměli čím bojovat. Osvědčuje se i jako zásobovací důstojník. Během našich neshod se sice přidal na druhou stranu, ale jeho a Pechyho důvody nebyli sobecké, jsou spíše patrioti. Nyní jsem si jistej, že s ním můžeme počítat.

Bludička – Zrazená aristokratka, která šla do legie, protože cítila nutnost splatit svůj dluh. Myslím, že je občas mimo realitu. Svojí práci si dělá dobře, to jo, bez ní bychom často nepřežili, ale nevím, zda má v hlavě jasno, co od služby čeká. A taky má z prdele kliku, jak to ale dělá, to netuším. Asi má tuhý kořínek. Čas ukáže.

Jiří – chladnokrevnej mág s toulavou povahou. Ten naopak ví, co chce, a co je proto ochoten udělat.

Želva – Vtipnej a schopnej chlápek, trochu drzej, ale to k němu patří. A když jde do tuhého, tak jedná.

Gromba/Mladej – Z tohohle klučiny něco bude. Ale brzdí ho jeho arogance a pocit nadřazenosti. Má vojenskou školu, ale zatím jsem jej viděl jen bojovat, nějaké konstrukční úvahy před bojem jsem zatím nepostřehl, nemluvě o tom, že jako mág je zatím slabej. Asi se té moci bojí. Při rozdělení skupiny vytrval, což má u mě k dobru, ale do žádné funkce jej zatím nedám, potřebuje dospět a nabrat zkušenosti. Poté se možná dočká frček.

Pechy – dobrej velitel, prožil toho dost, i zkušenosti mu nechybí. Možná až moc řeší zbytečnosti a maličkosti, a stejně jako Kaif je to Forsberčan, kterej by kilt za nic nevyměnil. ( leda za krabici extra jávy :D )

Mesiáš – Práci neodbývá, a často ani nevím, zda s námi ještě je nebo ne. Jako zásobovací důstojník byl ovšem hroznej. Ten by někde zapomněl i vlastní hlavu.

Vandrik – Sobecká a pokrytecká ženská. Páchat zlo v berylu jí nevadilo, ale jakmile se blížíme její milované zemičce, tak se mohla zbláznit. Myslel jsem, že po tom, co má za sebou, bude větší realista. Jediné, co ji zpravuje reputaci, je to, že odešla dobrovolně, ale z části to bylo hloupé, jelikož mohla prchnout a přidat se k uprchlíkům. Nikdo by ji nehledal, a mohla bojovat proti tomu svému nenáviděnému Impériu…

Kříž – Dobrej voják, kterej nezkazil žádnou srandu, ale díky naší chybě zemřel. Doufám, že už má klid.

Kreutz – Dobrej léčitel a solidní voják, uvidíme, jaký bude důstojník.

Ateras – Solidní lučištník, ale občas neskutečně otravnej. A nepochopím, jak může všude zapomínat své věci. Lučištník bez luku není moc užitečný. S lukem ale ano.

Moe – Dokazuje, že v Džungli mají opravdu dobré léčitele. I když jí chybí vojenské schopnosti, léčit opravdu umí.

Má postava

Konečně změna, Beryl mě už opravdu štval. Novej šéf vypadá solidně, a poplujem na sever, paráda, zase po dlouhé době domů. Třeba se tam i podívám, i když pochybuju.

Služba je zatím dobrá, peníze dostáváme, a práce je taky v pohodě. A dokonce je i zajímavá, o mono víc než v Berylu.

Asi se dostáváme do něčeho většího, jsem zvědav, co se z toho vyvine. Vypadá to, že bojujeme za Impérium. Tak snad Kapitán ví, co dělá.

Růže jsou zasrané město, fakt že jo. Zkorumpovaný je tu asi každý, a hloupý taky. Alespoň, že v Kruhu jsme získali nějaké informace. Pryč odtud.

Úkoly plníme výborně, ale Kříž to nevládl. Do háje, nerad koukám na mrtvé spolubojovníky, ale Vidláka jsme dostali, alespoň že tak.

                                                                                  Adam

Nalezené texty z léta 2010

Beztvářný

Jediný Lapený, jehož obličej ( appearance) je znám pouze Tyranovi, jelikož si na něj políčil past. Jeho tvář je tak trochu rozmazaná, nemá stálý charakter. Mnozí si myslí, že by mohl být ženou. Není toho mnoho známo o jeho minulosti předtím, než se stal Lapeným. Dříve byl nazýván Bezejmenný. Má silný sklon k mučení. Nachází opravdové potěšení v utrpení jiných živých bytostí. Vždy nosí plášť a obklopuje jej pach krve. Také si s sebou vždy nosí nějaké nástroje… Krušina 633T

Kostižer

Obrovská postava, tři metry vysoký a 150 kg svalů. Jeho krokodýlí tvář je lemována zuby až po vrchol (nebo zuby vypilované do špiček- nevymysleli jsme nejpravděpodobnější překlad -teeth sawed-off in peaks). Říká se, že jednou pozřel své protivníky zaživa. Kdysi býval slavným silákem a válečníkem beze zbraně. Jednou se dokonce střetl v duelu s Tyranem a porazil jej. Za tuto drzost byl přinucen zaujmout místo mezi Lapenými. Krušina 253T

Kruh

První Kruh byl cech mágů, kteří podporovali Bílou Růži v jejím boji proti Tyranovi, Lapeným a jejich přisluhovači. Jejich snaha byla nakonec úspěšná, ale ne kompletně. Proto se někteří členové později připojili k Věčné hlídce, aby se ujistili, že jejich práce nebyla zbytečná. Kruh měl mnoho ztrát během války, pouze někteří se dožili jejího konce. Ti, kteří neodešli do Velkého Lesa, se usídlili v Růžích. Založili zde školu a přemístili tam mnoho dokumentů. Některé věci nesmí být zapomenuty.

                                                                                                                                 Stéblo 358

Velká mohyla

Velká mohyla je velký kopec. Řeka Velký smutek, která protéká skrz jižní část Velkého lesa. Okolo mohyly je, ve tvaru pěticípé hvězdy, pět dalších hrobek. Dalších 5 je v místech, kde protínají segment formující hvězdu. V těchto menších hrobkách jsou pohřbeni Lapení. A mnoho dalších více či méně mocných monster z dnů tyranovi vlády. Mezi nimi jsou vojáci Bílé růže a čarodějové Kruhu, kteří se dobrovolně obětovali, aby střežili hlubší podzemí. Musím být opatrný. Bomak (jméno není jisté)

Lapení

Deset Lapených byla Tyranova nejsilnější zbraň v jeho čase. Bylo to deset čarodějů, kteří mu sloužili a naplňovali jeho vůli. Měli četné magické schopnosti a díky svým kobercům( jako Aladin :D) byli schopni se rychle pohybovat na dlouhé vzdálenosti. Podobně jako Tyran a jeho paní nestárli, díky jejich magickým silám. Nyní odpočívají bezpečně poblíž Velké Mohyly chráněni vzýváním a dobrými duchy. Je škoda, že více členů této skupiny nebylo zničeno nadobro. Svět by byl mnohem bezpečnější.

                                                                                                          Písečník 210

Magické umění

Každý mág ti řekne, že to, čeho se nejvíce bojí, je to, že někdo zjistí jeho pravé jméno. Může jej použít proti němu, může jej zbavit magických schopností, může jej donutit splnit svá přání nebo rozkazy. Zbraně, na které je vyryto jméno mága, jsou mocnější než ty, které se používají normálně. Proto si své jméno střeží a jakoukoli možnost jeho zjištění likvidují.

Růže

Růže je starobylé město. Jeho základy byly položeny roku 698T. Původně bylo zamýšleno jako vojenský tábor a jeho masivní zdi stále plní svůj účel. Nicméně, bylo postaveno pro deset tisíc obyvatel, ne pro současných třicet a více tisíc. Poté, co Bílá Růže opustila město, kontrola byla předána radě města. Byl zde i její syn. Jeho potomci jsou v radě dodnes. Kruh zde pobýval mnoho let, dokud postupně mágově nepřesídlili více na západ. Chtěli být aktivně zapojeni do začínající války, proto také vytvořili Osmnáctku za účelem efektivnější podpory Rebelů.       Vidlák 411

Vůdci

Nejvyšší velitelé Rebelů jsou nyní Skála a Šepta. Skála je mocný čaroděj, šepta je brilantní stratég. S nimi je máme šanci porazit.                                                                                  Pírka 435

Kronika - Zima 2010

437

Šéf  Paní

Dostali jsme nové rozkazy. Úděl obsadili povstalci a jdou na sever. Tudíž my se máme vypravit na jih přes Srdce, zde přejít most a překročit řeku. Sbalili jsme se a vyrazili. Cestou nás potkala skupinka povstalců, ale byla to banda poserů, které jsme do jednoho sundali, bez ztrát. Poté jsme dorazili do srdce, které bylo celé vyhlazeno. Někteří lidé byli rozsápáni a popáleni. Přešli jsme most a pokračovali dál. Cestou jsme potkali Cyrila, muže, který prý zná pravé jméno Beztvářného. Když ale zjistil, kdo jsme, vzal nohy na ramena a utekl. Dále jsme potkali masožravý strom, docela nám naložil, ale nakonec jsme jej porazili a Bluďka si z něj vzala mízu. Když jsme procházeli lesem, narazili jsme na postavu v plášti, která byla průhledná a namodrale svítila. Postava chtěla, abychom byli zticha, my ji poslechli a šli dál. Byl tam ale také nějaký motýl, Bluďka se jej dotknula a náhle ji začalo být mdlo. Naštěstí měl Ateras nějaký fetiš, který ji vyléčil, jinak by ji čekala smrt. Další nepříjemné setkání nás potkalo, když nás přepadly ty proklatý žáby. Hnusné žáby. Pechy nedostal do agonie, ale Moe jej vyléčila. Opravili jsme si zbraně, které nám zrezly a šli jsme dál. Naneštěstí nás čekalo ještě jedno překupko. Napadly nás dvě šelmy a nakopaly nám zadky. Naštěstí se objevil Měnivec a zachránil naše agonisty. Také nám předal nové instrukce. Máme jít do Vesla, infiltrovat jej, zjistit vše potřebné a vyčkat na Beztvářného a jednotky Impéria, které město vyhladí. Vyrazili jsme směrem k Veslu. Dostali jsme se do města a ubytovali v hostinci. Provedli jsme průzkum, získali z knihoven informace a večer dorazili imperiální jednotky a začaly vypalovat město. Zítra dostaneme další instrukce.

ADAM

Rok 437

Šéf Paní

Naše družina je stále na cestách a plníme rozkazy Lovce duší. Pomáháme Impériu v boji proti povstalcům, jakožto elitní Imperiální jednotka.

Ráno jsme měli rozepřis Beztvářným, který na nás zaútočil. Před ním nás ochránil Lovec Duší, který mu řekl, že jsme pod jeho velením, a že nás má nechat Beztvářný napokoji. Od Lovce duší jsme dostli za úkol dostat se k  Slzavým schodům dříve než Skála, počkat na něj a zabít ho. Vyrazili jsme na jihovýchod. Poté co jsme prošli vypáleným městem, pokračovali jsme skrze les, kde nás napadl známý  Pechyho, Marcus a jeho poskoci. Ti za svou naivitu pykali smrtí. Dále jsme cestou potkali bandu rebelů, kteří zabili Imperiálního důstojníka. U mrtvoly jsme našli list z nějž jsme zjistili, že Impérium si ověřuje naši loajalitu. Během cesty lesem nás Bludička zpomalovala kácením stromů. Setkali jsme se s dalším z Lapených Vichřicí. Ta vzkázala Lovci duší, že všechno klape tak jak má. Cestou jsme potkali sestru Bludičky, která nás požádala o pomoc se zabitím jejího bratra. Toho jsme potkali dále na cestě. Zabili jsme jeho ochránce, ale on bohužel unikl. Poté nám Lovec duší sdělil nový plán. Vyrazili jsme na západ, kde jsme měli dobýt tvrz a zabít Vazouna. Cestou jsme potkali Vazouna, který nám jen o vlásek unikl. Hrdinně jsme oblehli tvrz, při jejímž obléhání náš poručík Adam padl, když v souboji pobil mnoho nepřátel. Dobyli jsme tvrz a zabili Vazouna. Novým poručíkem se stal Pechy. Večer za námi přišel kapitán, který k nám převelel nového vojáka a dal nám rozkazy na další den. Máme dojít k Slzavým schodům a zdržet skálova vojska. Také nás navštívila Šepta, která po nás chtěla spisy, které jsme vykopali a daliLovci duší, z toho plynula naše menší rozepře. Také jsme měli problémy se zásobováním, které se po zásahu kapitána vyřešili.

Rok 437

Šéf Paní

Ráno nás navštívil Lovec Duší, který potvrdil včerejší rozkaz dojít k Slzavým schodům a zpomalit postup vojska rabelů, která míří ke Kráse. Vyrazili jsme směrem k Slzavým schodům. Naše cesta ubíhala celkem v klidu, až na několik střetů s povstalci, kteří se nás snažili zadržet v postupu k cíli. Jejich snaha se nesetkala s úspěchem a vojsko pokračovalo v pochodu. Cestou naši jednotku kontaktovaly Vichřice a Šepta, které nám zadaly další úkol. Měli jsme se dostat do rebelského ležení a unést Pírku a Cestu. Obě Lapené nás na kobercích odvezly nedaleko tábora a my jsme museli postupovat velice obezřetně, aby si nás nevšimli stráže. Poté co jsme se okolo nich důmyslně proplížili, pobili jsme několik strážných, kteří hlídali Pírku a Cestu. Následně jsme se utkali s Pírkou a Cestou, jejichž magická moc byla nějakým způsobem oslabena. I přesto byla šarvátka s nimi značně vysilující a utrpěli jsme mnoho šrámů. Naše alchymistka Bludičkapoužila velké množství lektvarů, což bylo vzhledem k tomu, že s námi nebyla léčitelka, dosti nepříjemné. *Zajatce odvezli na kobercích a nás nechali uprostřed nepřátelského tábora. My jsme se hrdinně probojovali ven a pokračovali jsme v cestě k Slzavým schodům. Zde jsme se setkali s kapitánem a zbytkem Legie. Za průsmykem bylo vidět vojsko čítající asi 150 tisíc vojáků. Byla tam vidět také žena v bílém na bílém koni s bílým praporem, na kterém byla červená růže. Nás bylo asi 800. Měli jsme bránit průsmyk dokud Lapení neuskuteční svůj plán. Hrdinně jsme se bránili náporu mnoho násobné přesily. Každý z nás dělal co bylo v jeho silách, aby naše mise  byla úspěšná. Utrpěli jsme ohromné ztráty na životech i jeden z členů naší jednotky zaplatil životem, při boji s přesilou. Přišli jsme o našeho věrného druha z jihu Aterase. Byli jsme úspěšní a Lapeným se povedlo vyvolat jakési mocné kouzlo, při kterém pukla země a údolí zalila láva. Dále se spustil prudký déšť a padali kmeny z vrcholů skal. My jsme byli odvezeni Měnivcem a Lovcem na kobercích. Na nebi jsme místo slunce  viděli Skálův smějící se obličej. Dalším úkolem, zabít Skálu. Vysadili nás a viděl jsme jak Skála zabil Oběšence, tím že mu zabodl meč do hlavy. Poté jsme se s ním utkali. Některé z nás téměř zabil. My jsme pobili jeho strážné a Skála začal utíkat. Když nasedal na svého koně, ten se proměnil v nestvůru s chapadly a my mohli Skálu dorazit. Ta nestvůra byl Měnivec, který se proměnil v koně.  Po tomto úspěchu jsme dostali nový úkol od Lovce. Měli jsme se okamžitě vydat na cestu do Krásy a připravit se na rebelské vojsko, které jsme zdrželi o několik hodin, takže dorazí až ráno. V ležení jsme si odpočinuli a dostali rozkazy na další den. V nadcházející bitvě bude naším úkolem chránit Paní. Zítra bude perný den.

Ráno jsme se vydali na třetí val, abychom plnili náš úkol, který nám byl včera zadán, tedy chránit Paní a plnit její rozkazy. Viděli jsme hordy nepřátelských vojsk jak útočí na první val, kde obraně velel Beztvářný. Lapení z koberců svrhávali bomby na nepřátelské vojsko. Během těchto náletů byl jeden z Lapených sestřelen. Další ztráty utrpělo nepřátelské vojsko, když v jejich řadách vybuchly jakési valící se bomby. Rebelové pokračovali v ofenzívě a snažili se podkopat val. Paní nám přikázala, abychom tuto snahu překazili a tím zpomalili jejich postup. Statečně jsme se vrhli do boje a zmařili jsme jejich pokus o podkopání valu. Když jsem se vraceli k Paní pro nové rozkazy, napadli nás dva Forvalaci, líté stvůry jenž některé z nás potrhali svými ostrými drápy a několik členů naší družiny téměř zabili. Naštěstí se nám povedlo jednoho zabít a druhého s pomocí Paní zahnat na útěk. Následně jsem dostali další úkol od Paní. Jít na první val a pomoct ho ještě chvíli udržet před hordami nepřátel. Nápor rebelů byl ohromný, snažili se prorazit naši obranu za každou cenu, s pomocí Beztvářného jsme val bránili jak nejdéle to šlo, a tím utlumili nápor nepřátel. Při této akci Beztvářný padl. Před dalším postupem nás vyléčila Moe a imperiální lékař Doktůrek, který nám v tento den mnohokrát zachránil život. Na druhém valu, který byl v tuto chvíli již téměř prolomen, jsme viděli Kostižera udatně bojujícího se lvem obřích rozměrů a nepřátelské vojsko valící se k třetímu valu. Naším dalším úkolem bylo zabít dva čaroděje Kruhu. Boj s nimi byl vysilující a někteří z nás málem zaplatili životem, avšak početní převaha byla na naší straně a nakonec pykali za to, že byli na špatné straně. Po návratu nás Paní vyzvala k tomu, abychom ji následovali na balkón  a sledovali završení jejího plánu. Byl zde také Kulhavec, který vyvolával jakési mocné kouzlo, které zavalilo téměř celou nepřátelskou armádu horami hlíny.Zbytky prchající rebelských vojsk byly pobíjeny Imperiálními jednotkami. Náhle na nás spadl balvan a my viděli odlétat koberec. Paní zasypala mnohými nadávkami uniknuvšího Lapeného. Naším dalším úkolem bylo zabít Lovce duší. Jak jsme zjistili z nadávek Paní, Lovec duší není jak jsme si dosud mysleli muž, ale žena. Navíc je setrou Paní a nadále slouží Tyranovi. Paní nás za ní dovezla na koberci a my jsem se vrhli do boje. Bohužel jsme nedokázali zabránit tomu, aby tato odporná zrádkyně zákeřně zasáhla Paní šípem a tím ji na chvíli vyřadila z boje. Během této chvíle jsme utrpěli mnoho ztrát a souboj vypadal, že je ztracen. Paní se vzpamatovala a vyřkla Lovcovo pravé jméno a zabila lovcova démona. Nám již nic nebránilo ztrestat Lovce duší za zradu. Paní nás pochválila za naše dnešní činy, které pomohli při rozdrcení prakticky veškerých povstaleckých sil. Při dnešních bojích padlo mnoho Lapených jmenovitě Beztvářný, Kostižer, Měnivec, Vichřice, Vyjec a samozřejmě ta zrádkyně Lovec duší. Což znamená že zbyli Kulhavec, Šepta, Cesta a Pírka. Dalším našim úkolem bylo obsazení Růže. Předtím si však můžeme užít týden zaslouženého volna.

                                  JIŘÍ   

LÉTO 2011

JIŘÍHO KRONIKA ČERNÉ LEGIE

ROK 446, Šéf Paní

Tábořili jsme západně od Vesla. Na cestu jsme se vydali po poledni. Na cestě do Zářezu jsme šli podél Velkého lesa. Znenadání na nás vyběhli z lesa místní domorodci. Téměř bez problémů jsme je pobili. Měli zuby vypilované do špiček, zvláštní symbol vytetovaný na hrudi (nepravidelné oválky uspořádané do kruhu a jeden uprostřed) a vzývali jakousi Mohylu. Naše cesta v klidu ubíhala dál dokud jsme nepotkali hlídku rebelů ze Zářezu. Ty nás vyzvali ke složení zbraní. Většina zbraně složila, ale pokus vše vyřešit v klidu selhal, protože hlídka si všimla znaku Legie na štítech některých z nás. Po krvavé řeži jsme museli oživovat několik našich druhů a odrazit další útok. Další hlídku jsme přesvědčili, že jsme pouze obyčejní poutníci, avšak nám vzali několik našich zbraní. Cestou jsme vyrazili na další hlídku. Ta s námi vyslala dva muže, aby ověřili, zda opravdu jsme členy oddílu Knihy (byli jsme převlečeni za jeho vojáky). Ty jsme cestou zabili, jednoho z nich jsme oživili, vyslechli a Želva se v jednoho z nich proměnil. Z výslechu jsme se dozvěděli, kde bydlí Dub a Kniha. Také jsme zabili ve městě jednoho vojáka, co nás poznal a svázali hostinskou v hostinci, kde jsme se ubytovali.

Jiří

ŠPÍNOVA KRONIKA ČERNÉ LEGIE

ROK 446, Šéf Paní

Dokončení postu Jiřího kroniky:

Bohužel informace o pobytu vůdců vzbouřenců byly ne zcela dostačující pro jejich hladkou eliminaci, tudíž jsme velkou část večera a noci zabili jejich nepříliš úspěšným zpřesňováním. Časně zrána jsme se pokusili odstranit velitele povstalců Duba nenápadným útokem na radnici…. Bohužel věc selhala na faktu, že Dub na radnici momentálně nebyl. Naše marné pokusy v krátkém čase bez přesných informací eliminovat alespoň Knihu však dopadly fatálně a krky nám zachránilo jen včasné dobytí města zbytkem Legie. Tento neúspěch pro nás vyústil v personální změny na postech:

            Poručík:          Želva (namísto Pechyho)

            Kronikář:        Špína (namísto Jiřího)

1. důstojník:    Špína (namísto povýšeného Želvy)

Felčar:             Jasmína (žádná personální změna)

A zároveň v naše převelení do Mohylové Země.

Veslo

Již náš příchod do Mohylové Země byl provázen nepříjemnostmi. Naše cesta podél Velkého lesa byla „zpestřena“ střety s podivně znetvořenými obyvateli lesa.

            Ve Vesle jsme poměrně brzo zjistili, že místní nám jsou ne zrovna přátelsky nakloněni. Dokonce se jich pár sebralo a chtěli nám rozbít držky!

            Vyzvedla si nás Pírka poslala nás do Bichle, odkud jsme vyrazili (Pírčinými slovy) „zkontrolovat nějaké kameny“. Výprava do lesa vyústila v setkání se zdejšími domorodci (primitivové, vzývající Černou Mohylu), ale!

            …Domorodci byli příliš blízko mohyl a ze střetu s námi prchli před příchozími duchy – Pírka říkala, že takto blízko mohyl by neměli být.

            Byli jsme posláni zpět do Bichle s tím, že se máme připravit na cestu do zimy… do Jalovce.

Pozn. Objevila se kometa

Planina Strachu

Šepta nás vezla na létajícím koberci do Jalovce, když tu náhle se kolem nás protáhla obří létající muréna. Skutečnost je v tomto kraji skutečně neskutečná. Přesto jak neuvěřitelně můžou zde popsané fakty vypadat, věz, drahý čtenáři, v jejich pravdivost.

            Létající muréna kolem nás proletěla a takřka v zápětí se koberec začal chvět, třást a následně padal, ale nějakým zázrakem jsem všichni přežili.

            Potok nás varoval, že zdejší kraj je citlivý k zásahům a že cokoli zde učiníme, nám země vrátí. Nebrat nic a ničemu neubližovat, není – li prvně ublíženo nám.

            Jak se však ukázalo sám Potok těchto rad v minulosti příliš nedbal. Setkali jsem se s oddílem zdejších obyvatel, kteří Potoka chtěli zabít jako zrádce a někoho, kdo prolil příliš krve.

            Nejprve jsme se zdráhali a muže ze svého středu vydat nechtěli (přičemž  bohužel došlo k prolití krve nepřátel), nicméně bylo použito několik dobrých argumentů, proto jej nakonec dostali. Žel, náš vzdor tomuto aktu spravedlnosti, nás uvrhl v nemilost u organismu, jímž byla celá planina. Proto jsme souhlasili, že se necháme vést zdejším průvodcem Krysou, který nás povede k Velkému stromu (jednomu ze zdejších universálních bohů) „prosit“ o „odpuštění“. Cestou jsem skutečně na vlastní kůži pocítili mstu pouště, když na nás útočili zdejší bestie (obří škorpioni). Naštěstí však, odpuštění se nám skutečně dostalo (pravděpodobně).

            Cestu dále jsme volili kolem zvláštního kamene, o němž náš průvodce hovořil jako o jiném ústředním bodu zdejších náboženských tradic. U Kamene jsem přenocovali, ale ráno jsme byli napadeni dvěma ohnivými démony, s nimiž si naše zbraně nedokázaly poradit. Toto střetnutí bylo z těch horších (ostatně celá tahle planina je plná šílených běsů – není divu, že běsi toho místa jsou o tolik horší než většina toho, co jsem potkali).

            Mesiáš, statečný, silný a málomluvný. Mesiáš v tomto boji nalezl svou smrt. Odpočívej v pokoji, Mesiáši. †

            Co nás zachránilo byla Šepta, která se konečně vrátila. Cestou kobercem nás zastihl jev známý (prý) jako „fialová bouře“ – ta nás zasáhla a poznamenala rozličnými magickými deformacemi – většina jich však zakrátko vyprchala.

Jalovec

Jestliže Planina strachu byla šíleným místem, Jalovec je totální noční můrou… Zavřeli nás na hradě Střechově a nakázali nám „vyřešit Černý hrad“.

            Černý hrad se tyčí nad městem a jeho kámen je tmavý jak nejtmavější noc – to je ovšem jediné, co o něm skutečně víme (viděli jsem ho při příletu létajícím kobercem), ale víc nic, neboť nás odmítají k němu pustit (stejně jako kamkoli jinam mimo hrad). Podle knih v knihovně se před „ani ne sto lety“ objevil černý kámen – spíše tedy hrouda, která však s lety postupně rostla a počala nabývat tvaru hradu – místní na to místo nechodí (prý tam straší). Podle zpráv co se proslýchá, prý každý, kdo se dotkne jeho kamene, zemře. No, snad se nám podaří zítra zjistit více…

Jalovecké katakomby

Nenápadně se nám podařilo proniknout ven z hradu. Podařilo se nám zjistit spojitost mezi Jaloveckými katakombami a Černým hradem. Vydali jsem se je prozkoumat, abychom odkryli to tajemství. Vstup do katakomb byl střežen nějakou „pohřební gardou“ – strážcem skrze jejich hlídky se podařilo proklouznout jen asi polovině z nás. Našli jsem několik vykradených částí (odhadem cca 120 těl). Pak, po dlouhém bloudění, jsme nalezli část, kde jsme odhalili hroby zdejších alchymistů a mágů (tedy těch z již dávno minulých dob). Nalezli jsem u nich několik knih, ale bohužel ty obsahovaly jen alchymistické postupy  a podobné.

            Naše vniknutí do mágovské části však vyústilo v spoustu hluku, který přilákal bestie hlídající klid zdejších mrtvých. Jednu jsem stěží odrazili, ale zbytek nás rozehnal po katakombách. Započala šílená honička, která prověřila naše síly do úplného konce. Bohužel, ne všem  se podařilo z labyrintu vymotat.

            Jiří, kouzelník a moudrý a spolehlivý člověk zde padl, když mi zde asi dvakráte zachránil život. Snažili jsem se jej, již sotva dýchajícího vynést ven a dopřát mu dostatečné péče, ale nepoštěstilo se. Želva a Krysa se vraceli zpět do katakomb a snažili se dostat odtamtud i poslední zbytky z nás, což se jim až na výš zmíněného Jiřího povedlo.

            Jiří, odpočívej v pokoji, mezi Jaloveckými mrtvými a souputníky v druhém životě.

Dovozci mrtvol pro Černý hrad

Zjištění, která jsem si odnesli z katakomb, stejně jako různé vyptávání po městě naznačovali, že kosi vozí do Černého hradu mrtvoly – těla z katakomb, ale zejména a především! těla zdejších bezdomovců, žebráků, tec.

            Počíhali jsem si na tyto formany na příjezdové cestě k Černému hradu, zajali je, vyslechli a postoupili Bejkovi.

Železná Lilie

Šepta nás zpravila o tom, že dvojice již jsem zajali nebyli jediní, kdo vozil na Černý hrad mrtvá těla a nakázala, že do Hradu se již nesmí dostat ani jedno tělo.

            Další intenzivní sběr informací po městě nás dovedl k hostinci „Železná Lilie“, kde se prý scházejí tito nositelé zelených plášťů. Vyslali jsem několik lidí napřed, aby obhlédli terén zatímco zbytek čekal venku a hlídal nepřichází-li nějací nepřátelé. Uvnitř krom pár hostů a nezajímavého hostinského, byla Pusinka – krásná zlatovlasá servírka, která hned vzbudila čímsi naši pozornost. Nicméně její důležitost se ukázala až časem.

            Když se ukázal pár zelených plášťů, napadli jsme je, zajali, zavlekli do hospody a doufali, že přijdou další. Během tohoto čekání jsem vyslýchali pár příchozích. Hostinského a servírku jsme svázali a drželi na místě. Vyslýcháním nám dali nějaké jméno (Hruška a Pazour) a určitý náhled do vcelku mohutné organizace na sběr mrtvol.

            Kontaktovala nás Šepta a rozkázala nám přesunout se i se zajatci do Hradu Střechova. Poručík Želva se vydal sám podat hlášení a nás nechal na místě, abychom číhali na další možné příchozí.

            V Želvově nepřítomnosti za námi přišel Bejk a svérázným (poněkud neurvalým) způsobem si vyžádal zajatce, včetně Pusinky. Ač neochotni vydali jsme je. Našeho mága Adama opět telepaticky kontaktovala Šepta a urgovala náš příchod. Opustili jsme tedy současná stanoviště a vrátili se na hrad.

Pusinka – nalezena jako servírka u Železné Lilie. V minulosti se již s naším oddílem setkala v minulosti cca 8 let zpět s námi cestovala, než jsme ji ztratili před bitvou o Krásu.

-          krásná zlatovláska (cca 20 let), je němá

-          při druhém setkání s ní bylo v jejím okolí pole v němž nešla používat magie

-          někteří si o ní myslí, že je vtělením Bílé Růže

-          má určité schopnosti, dotkne-li se koho, může mu v mysli natropit pěknou paseku

-          dokáže mluvit cizími ústy a tvořit v jiných různé emoce

-          idealistka (nebo pokrytec)

-          voják Černé Legie jménem Mladej a náš bývalý druh ji před 8 lety odvedl z Krásy do Jalovce

Události těsně před útokem Černé Legie na Jalovec

Šepta nás zpravila již dříve o tom, že vojska Paní pochodují k Jalovci, ale dnešního večera měl proběhnout samotný útok. Rozeběhli jsem se po Střechově v přípravách na útok snažíce se zajistit kritické body (bránu, vévodu a především velitele zdejších vojsk Bejka). Při tom jsme došli k zjištění, že Pusinka zmizela, jak to Šepta zjistila, rozkázala nám ji najít ještě před útokem. Hledali jsem ji po celém hradě a nenalezli – větší část nás se vydala hledat ji do přístavu, kde nás zaujala čerstvě postavená loď, po které pobíhalo k tuctu osob v nepřátelských zelených pláštích.

            Hodina, jež zbývala do útoku se již povážlivě krátila, tak jsme se rozdělili (respektive já Špína, jsem byl zanechán na místě a zbytek se vrátil na Střechov).

Špína

BLUDIČINA KRONIKA ČERNÉ LEGIE

ROK 446, Šéf Paní

Jasmína nesouhlasila s útokem na loď, poněvač jsem neměli jediný důkaz o tom, že tito zelenokapucíni jsou nosiči mrtvol a vydala se sama na Střechov. Mezitím, co my jsem se dohadovali, co s lodí uděláme, čas ubíhal a Jasmína se vrátila k nám se zprávou, že Bejk zpozoroval armádu Černé Legie a chce zahájit obranu města. Vydali jsem se všichni na hrad, akorát Špína zůstal v přístavu. Když jsem vcházeli do Střechova potkali jsem Bejka, jak vede zbytek družiny na hradby, jakmile nás uviděl, rozkázal nám to samé, museli jsem jednat! Zaútočili jsem na něj, byl to velmi tuhý boj. Bejk měl sílu jako bejk, ale ani to mu nepomohlo. Mezitím vojska Černé Legie obsadila město a Střechov.

            Šepta nám rozkázala vykopat zákopy u Černého hradu. Ty jsem vykopali a rychle táhli pryč, protože jsme byli ostřelováni a napadáni. Špína se vrátil se zprávou ze zelenokapucíni odpluli.

            Na Střechově proběhla porada, které se zúčastnili Paní, všichni Lapení, Kapitán, Želva a Špína. Nejprve se probírala strategie útoku na Černý hrad, poté se Paní vyptávala na nosiče mrtvol, kde se Želva zmínil i o Pusince. Paní reagovala velmi překvapivě, všechny zúčastněné vyhnala, jediný Želva zůstal uvnitř, pak už byl slyšet jenom křik. Zvláštní bylo, že si o poradě nic nepamatoval.

            Želva nám vysvětlil strategii útoku i důvod útoku. Na hradě se snaží vzkřísit Tyrana. Poté nám popřál hodně štěstí a předal velení Špínovi.

            V zákopech jsme byli od půlnoci, útok začal o půl třetí ráno. Počali ho Lapení na kobercích. Hrad bombardovali a část hradu snad zmrazili. Kulhavec, který byl s námi v zákopech, zavelel k pozemnímu útoku. My se vyřítili ze zákopů a proti nám z hradu černá monstra se žlutýma očima. Boj byl velmi vyrovnaný, bylo velmi těžké postupovat k hradu. Byli jsme navíc ostřelováni. Kulhavec nám velmi pomáhal, vzkřišoval, léčil a kouzlil kouzla založená na ledu, která měla, jakožto jediná magie vliv na tyto monstra a konec konců i na samotný hrad. Nakonec jsem monstra přemohli a dostali se až do hradu, kam přišla Paní, Lapení a celá Černá Legie. V tom se objevil poručík Želva se zprávou od Kapitána, že má Paní v plánu se zbavit Černé Legie, že nám doporučuje odejít. Rozhodli jsme se uposlechnout Kapitánovy rady a vydali jsme se do přístavu, kde nás čekal Cukrouš, první důstojník Kapitána. Předal nám kroniky, popřál hodně štěstí a ukázal na loď.

            Proč dal Kapitán tuhle šanci pouze našemu oddílu se už asi nedozvíme, co ale vím, že jsme na lodi bez poručíka, bez zbytku Černé Legie, SAMI.

            Těsně po vyplutí jsme zahlédli létající koberec, divně se vrávoral až velmi prudce spadl do moře. Řídil ho Kapitán, bohužel nikdo z nás mu nemohl pomoci a námořníci odmítali jakkoli zastavovat loď. Pád byl tak prudký, že nejspíš Kapitán zemřel okamžitě. Nechť tě Příroda opatruje spravedlivý a statečný Kapitáne Černé Legie!!!!

ROK 446, Šéf ???

Cesta na lodi se zdála být nekonečnou. Byla plná rozporuplných emocí. Co dělat dál? Zbylo nás tak málo a i v tom málu jsme nebyli zajedno.

            Já s Jasmínu jsem se svěřili novému poručíkovi Špínovi o našem činu a to o pomoci, která díky nám utekla ze střechové věznice. Z čehož plynulo, že se nemůžeme vrátit k Paní na sever, minimálně mě a Jasmínu by prohlásila za zrádce.

            Mezitím zbytek vytvořil spolek proti generalitě zvaný OL = odbory legie. Ve volbě nového kapitána měli velký vliv a v podstatě si za kapitána zvolili „svého“ člověka. Kapitánem byl zvolen mág Adam a OL si vydupali doktrínu otevřeného stolu, když je nás tak málo, načež se tedy všichni dověděli, jak to bylo s Pusinkou.

            Naše loď dorazila ke břehům přístavu města Komín. Kde kotvila loď zelenokapucínů z Jalovce. Na palubě už byli jen námořníci. Jasmína se pokusila dostat na palubu a zjistila, že tam nikdo není, ani Pusinka, ani zelenokapucíni. Část družiny se vydala pátrat po Pusince do města. Ve městě potkali nějakého opilce, co jim slíbil informaci, ať mu dají čas do večera, tak se vrátili na loď. Mezitím na nás na lodi přišli zelenokapucíni a doporučovali nám, abychom zmizli a přestali pátrat po děvčatech. Po tomto incidentu se vrátil zbytek družiny na loď, kde jsme čekali na slíbené informace. Čekání bylo narušeno zprávou od Paní přes kapitána Adama. Žádala nás, aby sme se vrátili, že je Legie v pořádku, že se nám nic nestane. V této chvíli se začala Legie pomalu, ale jistě rozdělovat na ty, co se chtějí vrátit na sever k Paní a na ty, co chtějí odplout na Jižní kontinent.

            V podvečer se objevil opilec s informací, že se po nás shání jakýsi přítel. Vydali jsme se s opilcem do města, zavedl nás do jakési hospůdky, kde nás čekal tajemný přítel. Představil se jako Lichvář, voják Černé Legie. Jakmile ho Špína spatřil, tak se kamsi zdechnul. Lichvář nám začal říkat, jak je Legie v pořádku, že jich zbylo asi 300, že se Kapitán zabil na koberci a že Legie jde sem do Komína, že na ni máme počkat, pak budem vyslechnuti okem (mučící nástroj Paní) a bude uváženo, zda-li jsem zrádci či nikoli. Všichni jsem samozřejmě Lichváři slíbili, že počkáme. Toto setkání družinu trošku stmelilo v názoru zdrhnout na Jih. Plán byl takový, dojít z Komína do Jehly, pokud to půjde, jet lodí z Jehly přímo na Jih pokud ne, tak se dostat do Opálu a přeplavit se na Jižní kontinent. Ale to bysme nebyli my, aby se něco nezvrtlo.

            Do Jehly jsme dorazili večer. Kapitán Adam dostal kouzelnický záchvat, Paní nám poslala vzkaz velmi prosebný. Opět nás přesvědčovala, jak se nám nic nestane, dokonce až prosila o náš návrat k ní. Tato zpráva naši družinu definitivně rozdělila. Rozhodli jsme se ještě jednu hodinu obětovat hledání Pusinky. Kmen s Kamenem dorazili se zprávou, že se Pusinka možná nachází v jednom přístavním domku. Všichni jsme se vydali do přístavu, Jasmína svými nástroji a hbitými prsty snadno odemkla dveře domku. Ve skříni jsme našli skrčenou Pusinku. Tímto se družina rozešla. Já, Jasmína, Špína a Krysa jsme se vydali s Pusinkou do Medákova zbytek družiny se vydal zpět na sever k Paní.

Nový pán?

V noci jsem dorazili do Medákova. Všichni společně (i Pusinka) jsme se domlouvali, jak to bude dál. Začla se formovat nová Černá Legie pod novým pánem – Pusinkou. Špínu jsme zvolili kapitánem, Jasmína zůstala felčarem, já se stala kronikářkou, Krysa eště stále není oficiálním členem družiny a navíc jsme se shodli, že v tak malém počtu prvního důstojníka nepotřebujem. Kapitán Špína domluvil podmínky služby Černé Legie Pusince.

1)      Služba trvá dokud se nezbavíme Paní a Tyrana

2)      ŽOLD - není pravidelný! Uh, máme nárok na kořist

- je jídlo, šatstvo a další naše základní potřeby jako jsou suroviny pro          výrobu zbraní atd.

            3) Pusinka, náš pán je členem Černé Legie

4) Noví členové Černé Legie budou přijímáni po dohodě s Pusinkou (jak všichni víme, má zvláštní schopnosti)

Tu noc se mi neusínalo dobře, přemýšlela jsem , co se stalo se zbytkem oddílu, co se stalo s Želvou. Co Kapitán věděl? Proč zrovna náš oddíl?

            Je tohle vůbec nový začátek Černé Legie?!

.B

ROK 446, Šéf Pusinka

Den zvratů

Ráno nás Pusinka opustila, měla se setkat s nějakým jejím člověkem. Asi po hodině se vrátila, že se asi za další hodinu bude odjíždět na lodi pryč. Náhle se objevil její člověk a něco mlel o strážném u peněz, že má záchvat či co, spíš to vypadalo na otravu jedem, pěna od úst, dušení. Rychle jsem se vydali za město k onomu místu a strážný nikde, místo něj jsme tam našli černou hroudu a přívěsek, co měli nosiči mrtvol, bohužel s vypadlým kamínkem.

            Nechtěli jsme v Medákově nechat zárodek dalšího Černého hradu, ale když se ho Jasmína dotkla, tak jí nešlo od hroudy odtáhnout, zhroutila se, začala ji jít pěna od úst, časem začala černat. Snažili jsme se Jasmíně pomoct, ale nic z jejích věcí nezabíralo ani nic z alchymistických věcí, které jsem si myslela. V to se objevil Kaif jako „nový kapitán“ Černé Legie  a měl sebou čtyři nové členy. Chtěl abychom se vrátili pro zbytek oddílu, který skončil ve spárech Kulhavce. Po chvíli dohadování jsme zjistili, že nemusíme nikam chodit, Kulhavec nám byl v patách i se zbytkem naší družiny. Byli nesmírně zubožení, Kulhavec si na nich dal záležet. Když na nás Kulhavec poslal zbytek družiny ozvalo se KRTEK 83!!!! A v odpověď PROTOŽE NE KRTEK 12, v tu chvíli bylo vymalováno, družina se opětně spojila. Kulhavec neměl šanci, nevíc nemohl kouzlit, Pusinka veškerou magii ve svém okolí neguje. Poprvé a asi i naposled jsem ocenila OL.

            Bohužel v tomto boji zahynuli jednodenní kapitán Černé Legie – Špína, který navíc jako jediný věděl, kde jsou kroniky a Kmen. Nechť Vás Příroda opatruje udatní bojovníci, než se opět shledáme.

            Jasmína stále černala, vyzkoušela jsem poslední možnost Lektvar chladných vod – ZABRALO, ale ne dostatečně, použila jsem tedy eště Ledovou hůlku. Jasmína už nebyla černá, ale stále umírala, proto jsem ji vzali urychleně do města, kde se nám ji povedlo definitivně zachránit.

            Černý kámen, základ Černého hradu zůstal v Medákově. Ale už víme jak roste a co na něj platí!!

            V patách nám stále byla Paní s Černou Legií. Do přístavu jsem se probojovali přes vojska Paní. U konce cesty, před lodí, na nás čekala část Černé Legie sloužící Paní. Cukrouš stál v čele. Chtěl vidět za co bojujeme a v co věřil Kapitán. Nevěděl nic víc než my, ale věřil Kapitánku. Popřál nám hodně štěstí a zavelel Černé Legii v útok proti všem, co by nám chtěli ublížit.

Nalodili jsme se i se zelenokapucíny, kteří patřili k Pusince a vypluli. Během cesty se ustanovily posty a to takto:

Kapitán Černé Legie: Kaif

Poručík:                      v takto malém počtu není zatím třeba

První důstojník:          Adam

Kronikář:                    Bludička

Felčar:                         Jasmína

Po sedmi dnech plavby jsme dorazili do malého přístavního městečka Klepavkov. Zde jsme pohřbili naše udatné bojovníky Špínu a Kmena.

            Teď Černá Legie shání nové lidi, co by doplnili její těžce nízké stavy. Legie sice nezačíná s čistým štítem, ale nabírá nový směr…..nebo se vrací ke svým kořenům?

.B