Jdi na obsah Jdi na menu
 


Archiv: Jakub schůzky - Kronika 2013


Kronika - Kapitán Babanana

"Kroniku píší sami hráči, jedná se o jejich zápisky z jednotlivých herních schůzek"

No a tak když loď s naším  cílem vyplula , otevřel magič Dežo portál jen tak na zkus aby zjistit jestli je do lodi možný přístup ze vnějšku. Naštěstí byl  a tak lupič Zatrian neváhal a zkopnul magiče do portálu a trpaslík ho vesele následoval. My s naší lodí zatím vypluly pronásledujíc lod nepřátelskou. Magič Dežo a paladin se ocitly v místnosti kde byl kovový podstavec a v něm krásných devět děr a tak magič neváhal a vyzkoušel jednu z nich… odmenou mu byla useknutá ruka. Paladin ho dal sice do kupy ale prozatím mu nechal pahýl a tak se dali do vymýšlení skvělého plánu který obnášel narvání ruky, několika zbraní, málem i vystřevátor . No a tak magič přišel i o druhou ruku takže jejich situace byla následující: bezruký magič dežo který nemohl kouzlit protože něco jeho pokusy blokovalo, s šíleným paladinem v místnosti kde byla naprostá tma a stěny z kovu. No a tak jim nezbylo nic jiného než počkat až se nezačnou střídat stráže a neproběhne běžná kontrola. A tak později toho dne kdy naše lod už byla okázale přebarvená, byl bezruký dežo a téměř mrtvý paladin vržen přes palubu nutno podotknout že trpaslík byl následován svou milovanou palicí který se ztratila někde na dně moře. No a k jejich štěstí jsme okolo čirou náhodou pluly mi a podařilo se nám je dostat na palubu. V noci kdy se obrátil vítr v náš prospěch jsem dohnali nepřátelskou lod a kapitán banana rozkázal zaútočit. Předtím však na lod pronikl zkrze portál náš lupič s malou pomocí a dal se do práce my mezitím připravili pár bomb v naději že se nám podaří jim vyřadit kormidlo a tak když začal útok a nám se podařilo kapitána bananu přesvědčit že přirazit k oné lodi není zrovna nejlepší nápad vzhledem k tomu že měli převahu a  mnohel lépe vbavenou lod. A tak když jsme portálem prohodily bomby a dalším portálem kterým přišli naši zbylí dobrodruzi i se safírem jsme  se dali na hrdinný útěk bzhledem k tomu  že jsme kolem té lodi jen kroužili a i přes to nám dost pocuchaly plachty. A tak když jsme je ztratili z dohledu jsme mohli po tvrdé práci krásně seškrabávat barvu z lodi a o dva dyn později se za námi oběvila lod, čirou náhodou t samá kterou jsme okradly.

Sebrali jsme safír, a pluli jsme pryč. Zatím posádka setřela barvu z lodi, aby nás když tak nepoznali. Když už byla barva téměř setřená, tak jsme potkaly tu loď znovu, asi jsme jim byly podezřelí s dírou v lodi a tak se začali vyptávat, co jsme zač a co tady děláme. Řekli jsme, že jsme rybáři, ale že nás přepadli piráti, kteří nám sebrali rybářské náčiní a rozbili nám loď. Chvilku se rozhlíželi po lodi a pak se chtěli jít podívat do podpalubí . Snažily jsme je zdržet než jsme schovaly kapitána bananu se safírem v ruce do truhly. Jenom se porozhlédli a na štěstí neviděli  kapitána. Potom se rozhodlo že  nám dají na ochranu deset mužů kteří nás měli hlídat, jenže nás akorát všechny štvali, tak se domluvilo že jim dáme do jídla jed a otrávíme je. Jura jako alchymista  připravil jed a dal jim to jak do jídla tak do pití. Pár se jich  na místě otrávilo a pár svalilo, potom se do nás ostatní vrhli a začal boj. Na štěstí to všichni z nás přežili…

A tak po našem zdárném příjezdu si zašel magič za výcvikem a trpaslík pro novou paladinskou zbran nabýzenou mrogrotem, jednalo se o obouruční měč a pár nových značně temných schopností. Magič Dežo zatím hledal onoho ohnivého mága a když se mu ho podařilo najít a nechat se vycvičit pokusil se ho poždat o pomoc s zabitím banany ale neš stašil říct něco víc než prvních pár slov zadrhl se mu hlas a omdlel. No a tak po týdnu nám kapitán babana oznámil že se chystáme na rudého draka...protože na onoho velkého rudého draka kterého jsme vzbudili byla vypsána odměna a tak jsme doufali že nám výjde když přineseme hlavu menšího r.draka který už tu nějakou dobu je a budeme ho vydávat za toho velkého kterého by jsme asi potkat nechtěli. No a tak po příjezdu na ostrov kde měl drak žít jsme našli menší domorodeckou vesnici plnou přívětivých obyvatel kteří nás zahrnuli jídlem.Načeš se jim trpaslík v noci odvděčřil tak že jim zabyl dvě milované děti aby mohl vykonat svojí zlou modlitbu. A dalšího dne jsme se vypravili do sousední vesnice kde byl jakýsi muž který by měl vedět něco bližšího o drakovy...ale neřkl nám nic převratného takže jsme se vydali opět do do první vesnice a tam se nás v noci při věcech které radši nebudu jmenovat pokusili zabýt pár zdejších žen zto že jsme jim zabyli děti a tak když jsme my zbývajající přesvědčili ženy že s tím nemáme níc společného vydali jsme se ke stanu trpaslíka který se horlivě snažil navléct zbroj a stám mezi mrtvými těli dvou žen které u měli dělat společnost

 

Přál bych vám ten zážitek, představujte si : Uprostřed ztemnělé domorodé vsi stojí trpaslík v kroužkové zbroji obouručním mečem v ruce. Kolem něj těla dvou rozsekaných žen a on to vysvětluje sebeobranou… Vzhledem k tomu že tomu by neuvěřil ani opilý kroll, neuvěřili ani vesničané a milého trpaslíka prostě zavalili. No kouzlo spánku jsem si vždy chtěl vyzkoušet, takže jediný problém byl dostat spícího trpasličího paladina z pod 50 spících vesničanů. Pomocníčci to však vyřešili a my jsme vesnici urychleně opustili. Náš bezchybný plán na ulovení draka spočíval v čekání na kopci se stádem krav. A nejhorší na tom všem je že nám to vyšlo, tedy víceméně. Potom co jsem ho přivítal bledým bleskem vychrlil na nás jako tradičně oheň a stala se 2. nejhorší věc, která se stát mohla a moje kočka se dala už leda shrabat a pohřbít. Po chvíli boje drak zbaběle uletěl. Naštěstí jsem ho dokázal sledovat ve své mocné ,,tukaní formě‘‘ a viděl jsem jak se ztratil v páře, která vyvěrala z moře

No a tak se půlka naší družiny vydala zpět na lod k kapitánu Bananovy a druhá půlka pro magy. Jenže když se Banan dozvěděl že máme v plánu se zdržet o dva a ž tři dny, jaksi ho to dopálilo a rozhodl se nás trochu popohnat a tak mi jenž jsem se  brodili pralesem, jsme utrpěli drobné vnitřní zranění a jelikož vetšině došlo co se děje urychleně jsme se vydali zpět na lod.  Bohužel po cestě jsem zahlédl nějakou tu magenergii a vypadalo to za čtvrt hodinovou zasátvku ale mí   společníci se rozhodly bežet dále a tak jsem se šel porozhlédnout sám, našel jsem akorát jakousi podivnou masožravou rostlinu ale  uvědomil jsem si že není  čas a   běžel dále. No a moje čtvrthodinové zpoždění se kapitánu nelíbilo a tak jsem obdržel další vnitřní zranění (10K10) a díky mé zapomětlivosti jsem do sebe nalil léčiví lektvar v nesprávnou dobu nu a tak jsem si vesele umíral v pralese. Ovšem díky Magičovi portálu a několika léčícím schopnostem našich dobrodruhů jsem zdárně přežil. A tak jsme po několika dnech dopluli k oné páře a ny lodce se vydali do ní vzhledem k tomu že se tam nikomu s lodí nechtělo a tak jsme já, david, magič, a hraničář vyplavali na jakém si hanitém ostrůvku  a trpaslík si zůstal kdesi v mlze na člunu. No a jak se ukázalo drak se neztihl pořádně zotavit a tak poměrně rychle padl. Každý si vzal rychle to co se mu nejvíce zamlouvalo protože lektvary přestávali působit a horká voda přestala být příjemná a tak jsme opět rychle utelki portálem a poslední co jsme vyděli byl modrý značně pochroumaný drak vylézající z pod vodní hladiny.

Po té, co jsem se dostal z mlhy se druhá část, která bojovala s drakem postupně prostřídala u modrého draka, který byl moudrý. Sice jsem byl slušně pochroumaný, ale k ostatním mě dostal. Na lodi jsme odpluli do města, ve kterém zrovna nemuseli magii, kde jsme prodali dračí hlavu a Banana se rozhodl, že si koupí novou loď. Nám dal 20 dní volno, tak jsme se rozhodli, že zapálíme svíčku, kterou jsme dostali od Edy. Eda prošel plamenem a dohodl se s námi, že se mu pokusíme získat symbol jeho skupiny, který mu byl ukraden jinou skupinou čarodějů.

 

 

Ve fjordu, který měl být obydlím iluzionistů, jsme byli přinuceni pochybovat o Edově soudnosti, když jsme uzřeli pouze neprostupnou skálu. Brzy jsem však prohlédl první z veselých iluzí a naše loď (na které měli všichni zavřené oči) doplula do přístaviště, které se nerozpadalo jen z dálky. Zemljamky místních mágů byli chráněny iluzí paláce a po té co jsem ve stařence jenž nám otevřela neomylně poznal obtloustlého čaroděje, ztratili jsme trpělivost. A to taky zapřičinilo ten nepříjemný incident s útesem, ze kterého spadli oba moji přátelé. O falešného obra a blesk později se mi podařilo dostat z jednoho čaroděje, že náramek který hledáme nemá a raději ani neví, kde je. Brzy po té jsme se střetli s dvěma bojovými mágy, kteří ten náramek také hledali. Po násilné smrti jednoho z nich a demonstraci síli toho druhého, jsme byli donuceni k dočasné alianci. V další zemljamce na nás čekala kouzelnice, která nám slíbila informace o náramku, jestliže ji porazíme v šachu…

Po tom co Franta kouzelnici v šachách porazil, kouzelnice nám pověděla: „Je na vodě, nebo ve vodě, záleží na tom jak budete rychlí.“ Poté se celá vesnice rozplynula a my s udivenými výrazy šli k přístavu, kde prý před chvílí (podle posádky) zajela loď pod vodu. Po pár minutách neúspěšného bádání co by to asi mohlo být jsme vyrazili na místo, kde jsme se měli setkat s kapitánem Bananou. Po chvíli plavby jsme však uviděli velkou modro-bílou loď. V těchto barvách byla ovšem i loď, která nás před nějakým časem kontrolovala. Náš „moudrý“ kapitán Jura se ovšem rozhodl onu loď dohnat i přes přemlouvání ostatní členů družiny. Chtěl totiž vědět, zda-li to je iluze, nebo kontrolní loď. Jakmile jsme však byli lodi na dostřel, začala pálit z děl, ale až po chvíli jsme si všimli, že pokaždé střílí vedle. Jura jim napovídal, že jsme pouze obchodníci a že potřebujeme jídlo a dostat se do toho přístavu. Řekli nám tedy že nás do přístavu dovedou. Za chvilku jela do proti druhá modro-bílá loď, v tom se naše doprovodná loď obrátila a jela pryč. My jsme dojeli k té druhé, oni nás spoutali za okrádání královské pokladny a pokus o podvod s dračí hlavou. Dojeli jsme kamsi, kde nás všechny odváděli. My jakožto posádka jsme se z toho dostali, ovšem Jura jako kapitán byl zajat do vězení a za ranního úsvitu mu chtěli sťat hlavu gilotinou. Přes noc se David všemožně snažil zabavit, či opít strážce. Nic se mu nevydařilo a tak se ráno se zástupem strážců vydal Jura k popravišti. Lidé na něj házeli rajčata, smáli se mu a různě skandovali. Gilotina zasvištěl vzduchem, hlava odlétla do davu, krev stříkala, davy jásaly a my jen smutně sklopili hlavy dolů. Já, David a Nimikaj jsme si najali loď a dopluli do přístavu, kam jsme potřebovali. Tam David začal najímat posádku a najal i velice zdatného černého bojovníka jménem Jura…

A tak byl doporučen  kapitánu bananovy další člen posádky kterému říkali Námořníku(ano, ještě jsem neměl jméno).Ještě před složením přísahy s dalšími novými piráty mě oslovil jakýsi magič a poveděl mi co bude náýsledovat po přísaze a doporučil mě nějak zasáhnout.No a když přišlo na přísahu mě sice napadlo nějak ztrhnout kapitánu jeho mněšec s očarovanými mincemi jenže přece jen riskovat svůj život značně riskovat mi nepřišlo jako dobrý nápad.A tak jako další člen posádky jsem zdílel úkol chytit pár pozoruhodných orlů.Říkalo se že někteří dokonce dokáží mluvit ...ale tomu se nám nechtělo moc věřit a tak jsme se vydali do města poblíž hor kde jsmě nakoupili vybavení a našli pár informovaných lidí v ornitologické společnosti kteří nám prozradili nějaké bližší informace.A tak jsme pluli do hor (což viktor zmeškal... i přes to že chtěl utéct z domu oknem) kde jsem prošli jednou vesničkou až jsme se dostali k další vesničce kde jsem našli pár průvodců kteří se nabídli že nás dovedou k jednomu z orlích hnízd....

A průvodci nás k hnízdu dovedli, ale asi se jim nelíbilo, že před po příchodu jsme se teleportovali do hnízda a milé (a tupé) orly jsme zabili. Začali utíkat do vesnice – jednoho jsme sundali, ale další tři utekli. Tak jsme se zde rozhodli přenocovat. V noci jsme zezdola slyšeli podivné zvuky – byl to přeživší orel, kterého jsme vytáhli a ošetřily. Ráno nás probudil zvuk štípajícího se dříví a proti nám (byly jsme za průrvou) stálo asi 15 lidí. S těmi jsme se dali do boje a pár jsme jich sundali. Pak promluvil jejich druid a dožadoval se práva život za život (viděli jen jednoho orla umřít), ale my jsme jim chtěli dát toho orla, co jsme v noci našli. Ale negři jsou očividně moc tupí na průchod portálem, protože oba dva i s orlem se stratily v průrvě. Tak jsme je hold museli zabít všechny (až na jednoho).

Po masakru nám začalo být jasné, že jsme ztraceni v horách a proto jsme z našeho zajatce museli vyrobit GPS a průvodce v jednom (zapínal se kouzlem hypnózy a vypínal ranou do hlavy). Ten nás po drobném přepadení medvědy dovedl do Horní orlí vesnice, kde jsme se chystali konečně chytit živé orli. Za ,,připomenutí mládí‘‘ (nepříjemná vzpomínka) nám místní pramáti prozradila něco málo o kletbách a zmínila se o muži, který se vydal hledat mluvící orli a po návratu se choval poněkud podivně. Návštěva u něj nám odhalila, že se jedná o schopného hraničáře a my byli večer již poněkud vyčerpaní. Ráno jsme zjistili, že hraničář nemá žádný smysl pro fair play, protože disciplinovaně nepočkal až se ho vrátíme zbít a radši odešel pryč. Několik hodin sledování jeho náskok ještě zvětšilo (dlouho jsme hledali stopy). Když jsme ho konečně uviděli mluvil s orlem několik mil od nás. Při našem setkání se choval ještě nespolečenštěji, odmítl s námi komunikovat a ještě na nás poslal orli. Pod ochranou mého kouzla se nám konečně podařilo začít vyjednávání. Hraničář nám slíbil, že nám pomůže od kletby kapitána Banany, pokud ovšem obětujeme tři naše společníky za životy orlů. Což nám pochopitelně nevyhovovalo jediná další možnost bylo odložit všechny věci a přežít v horách, na což jsme nakonec přistoupili. V troskách svého oblečení, bez jídla a pití jsme si nepřipadali příliš komfortně (já měl alespoň psychickou výhodu ve své neviditelné torně se zlatem a magickými drahokamy). S pomocí našeho chodce jsme našli, alespoň zvířata, a tak si zajistili nějáké jídlo. Poněkud horší byla zvířata, která si našla nás – smečka vlků. Obrana proti nim se nám jakž takž dařila, když v tom napadlo našeho šermíře Lojzu jít si do lesa nasbírat bylinky. Při jeho výkřicích jsme mu vyrazili na pomoc, ale když kolem nás proběhl vlk s jeho rukou v tlamě a po zjištění akutního nedostatku orgánů… Přes mou rýmu se mi podařilo vyvolat obstojný portál a vlkům jsme unikli až na černého piráta-nosiče. Po dalším útěku nás vlci začali znovu dohánět – Vojta vylezl na skálu, já měl další příležitost blahořečit svému diamantu a Chodec jim nabídl svého psa. Válečník-alchymista Jura ničeho takového nemaje podnikl po chabé obraně krátkou exkurzi do vlastních vnitřností(málokdo zná tak dobře vlastní střeva) a z tohoto zážitku se již neprobral. Na poslední chvíli zahnali orlové vlky barevnými blesky a hraničář prohlásil že jsou konečně tři z nás mrtví a slíbil nám pomoc s kletbou.

 

No a tak se družinka dohodla s hraničářem že jim pomůže s kletbou.Ukázalo se že hraničář může pouze z někoho dočasně sejmout účinky kletby a tak byl vybrán Zatrian jakožto v celku schopný lupič. A po cestě k lodi vymýšlely jak ceklou akci uskutečnit. Došli k závěru že se magič změní v jednoho z orlů a mezitím co bude obdivován náš hraničář Nimikaj uspí piráty a Zatrian ukradne onen mešec o kterém jsem již veděli že v něm je hlavní síla kletby. A tak se většina plánu uskutečnila až na to že Zatrianovy se nedařilo onen měšec ukrást. Tak v poslední chvíli kdy piráti spali a Dežo se měnil zpět do lidské podoby, kdy byl Banana dostatečně zmaten se rozhodl Zatrian měšec ztrhnout násilně. Což se Bananovy moc nelíbilo a tak neváhal a udeřil Zatriana peští který to sice ustál ale protože se začal vzdalovat a doufal že ho Dežo hyperprostoruje pryč vydal Kapitán příkaz ho zabít. Ti kteří na Zatriana nezaútočili byly rázem polomrtvý, začala jim černat krev v žilách a sotva stály. Někteří ze spících pirátů se začali probírat a přibližovat se k Zatrianovy, ten když spatřil jak se k němu posádka pomalu blíží zpanikařila a pořádně nevěděl co si počít. Dezidér který na něj  několikrát zavolal co má učinit, byl zase o polovinu životů chudší ale i přes to ho Zatrian neslyšel. A tak když už se situace začala být beznadějná Magič z posledních sil zvolal "Tak brobůh roztrhni ten měšec" načež se skácel k zemi. Půlka pirátů se řítila na Zatriana, někteří se zvedali a i členové družiny se vrhali na svého druha a kapitán Banana vzteky a ze zoufalosti řval "Zabte toho bastarda". Vzduchem zasvištěli mince a paluba se pokryla zlatáky. Zatrian skončil v mdlobách když ho nekompromisně kopnul Banana. Kapitán se nestačil divit když se proti němu vrhl trpaslík s obouručákem a půlka osazenstva jeho lodi, ostatní za něj však byli stále ochotni bojovat. Nicméně trpaslík se začal ohánět svojí mocnou zbraní což se kapitánovy nelíbilo a tak po nějakolika ranách přešel do protiútoku a trpaslík  skončil na kapitánově díce a hordlo rozseknuté šavlí. Naši dva chodcové se vrhly taktéž proti kapitánovy a zasypali ho sérií seků, to sice bananu na chvylku rozhodilo ale dokázal se vzpamatoval a Nimikaje ledabyle dokončil díkou ale z druhým chodcem, panem Kopřivou se ještě chvylku zabýval. Když i ten po chvíli skončil na zemi Kapitán se vrh dychtivě zbýrat mince. V tu chvíli se probíral albínský bojový mág. Pod rouškou pavézy a magického útoku se vrh na Kapitána Bananu. Kapitán se zprvu lechce překvapený silou útoků bránil ale mágovy útoky přišli  v niveč. Když se pustil do útoku Kapitán, neshledal se s moc velkým úspěchem. Jeho útoky se jen zklouzly po pavéze. To kapitána rozhodilo a ještě zuřivěji se vrhl do útoku, albín jen ustupoval a nechal kapitána unavit. Pak přešel do útoku on, vzduchem svištěli záblesky meče a kapitán se sotva vzpamatovával.Albín se ještě rychleji ohnal mečem, srazil kapitánovu šavli stranu a bleskurychle probold kapitána, který jen z vyděšeným výrazem sotva zaregistroval co se vlastně stalo. Celé dílo albín dokončil vytrhnutím čepele z Bananova těla které pomalu padalo k zemi a když byl Kapitán v kolenou napřáhl se albín k poslednímu úderu a  s zuřivostí v rudých očích setnul Kapitánovu hlavu. Někteří píráti jásali jiní zuřili. Albín zvedl Kapitánovu hlavu k nebi a výtězoslavně zařval. Pokračování příště...

 

Po oslavách vítězství (a vyvraždění nespokojenců) jsem se konečně probral i já, a když jsem zjistil, že byl Banana zbaven hlavy, mírně řečeno mě to vůbec nepotěšilo. Nyní si již totiž zřejmě neužiju rafinované psychické mučení, které jsem mu připravil – škoda… Každopádně loď se zbytkem posádky se vydala do nejbližšího města. Na místě nás poněkud nepříjemně překvapili vojáci nejmenovaného království, kteří pátrali po jistém safíru čirou náhodou zrovna po tom, který jsme jim před nedávnem ukradli. Naštěstí jsem všechno geniálně svedli na mrtvé a strážní odešli s nepořízenou. Naším dalším krokem byla návštěva místního alchymisty, kvůli konzervaci Bananovy hlavy, přece jen odměna je za ní slušná a měsíc cesty po moři by zřejmě nevydržela. Téhož dne nás navštívil můj starý mistr Eda a ptal se po náramku. Vzhledem k tomu, že jsme ho neměli a jediné, co jsme věděli je, že se pravděpodobně nachází pod mořem, nebyl Eda příliš nadšen. My jsme k při hledání náramku použili naprosto geniální metodu, spočívající v vyhledání náhodného přestárlého a opilého námořníka a optání se ho ,,Zvláštní místa pod mořem poblíž‘‘. Byť se to může zdát nepravděpodobné tato metoda slavila (alespoň částečný) úspěch. Při porovnávání jeho historek s naší několik set let starou mapou, jsme dospěli k pravděpodobné lokaci blízkého podvodního města a vypravili se tam. Na místě jsme zjistili že ,,uprostřed zálivu‘‘ je celkem široký pojem a to především, když záliv sám je široký několik set km. Rozhodli jsme se tedy potápět, brzy se však zjistilo, že nikdo kromě mě není schopen takových základních věcí jako je: Dýchat pod vodou, svítit, proměňovat se v ryby apod. Takže to bylo zase na mě a já po několika hodinách skutečně našel tajemný zdroj světla. Vzavše si jednoho z našich válečníků co by bodyguarda potopili jsem se ke světlu. Mezitím se na palubu lodi dostalo z moře jakési individuum a snažilo se nám krást zásoby. Bohužel zbytek posádky ho zabil a tak nám toho asi už moc nepoví. My jsme zatím uviděli pod vodou město a začali k nám plavat nějací humanoidé…

 

 

Tak si tedy pánové vesele plavali pod vodou a tu k nim připlavali dva lidem podobní tvorové křížení s rybou, čaroděj Dezidér tedy použil jedno ze svého velkého repertoáru kouzel a podařilo se mu domluvit se s rybolidmy na tom že za hodinu se vrátí a oni se zeptají ostatních jestli je můžou navštívit jejich obydlí, mezitím jsme nalodi nadávali kapitánovy za hloupu vraždu, jak se později ukázalo, také jednoho z oněch rybolidí. Na lodi jsme se dohodly kdo všechno popluje dolů a tak se tam tedy vydal, Čaroděj Dezidér, Mág Lexus, Mocný bojovník krol Robin a já bojový čaroděj Adrian. Když jmse vpluly do jedné z světélkujících koulí, mile nás uvítal tamní vládce který mluvil obecčtinou, tak jsem začali debatovat o tom zdali něco neví o námi hledaném náramku ohně, v zájmu společenské konvence jsem nejdříve obdarovali mi je a poté oni nás, krásnými perlami. Konečně jsme se dostali k hlavnímu tématu naší diskuze a Vládce nám řekl že se stratil jeho syn a nejspíš bude u nás na lodi tak pokud se nad ním slitujeme řekne nám kde se náramek nachází. Tak jsme se slušně rozloučili, zdůraznili jsme že jsem přátelé a plavali opět na hladinu kde jsme  opět vynadali kapitánovy za jeho hloupost. Snažili jsem se vymyslet nějaký plán, ale nakonec jsem usoudili že částečná upřímnost bude stačil, nestačila a když jsem se snažili předat vládci tělo jeho syna které cestou portálem prošlo značnou deformací a aby toho nebylo málo, hlavu mu rozplácl sud medoviny který měl posloužit jako dar, bohužel Vládce medovina ani tělo jeho syna nezmírnilo jeho hněv, jak nečekané a  nechal vypustit hada, a spolu se svímy kamarády se vydal devastovat naší lod, mi jsme usoudili že bude pravděpodobné že náramek se skrývá v hadově doupěti protože vládce se zmínil že je to na nejbzepečnějším místě. Tak jsem se tedy já a dezodér vydali ještě dál do hlubin, na lodi mezitím probáhal boj a naše lod navzdory všem předpokladům vydržela naprosto devastující útok hada, aby taky né vždyt je to sakra dobrá loď, mezitím jsem narazili na hadovo doupě. Vstup ovšem hlídaly dva namakaní rybáci, mezítím co se dezidér hyperprostoroval za ně, já z nich nadělal filé. Doplaval jsem dezidéra který se mezitím snad po desáté snažil najít onen náramek a podařilo se, mezitím k nám ovšem pluli další dva z řad zdejších obyvatel a mezitím co Dezidér čaroval portál, já bránil náš ústup, ale bohužel se mi jaksi nepodařilo projít portálem a tak jsem se nehnum z místa, ale z posledních sil se hyperprostoroval někam k východu z jeskyně, bohužel stále ve vodě, mezitím se obrátila bitva v náš prospěch a had který naší skvělou lod omotal už asi po páte možná víc, to vzdal a zbaběle plul do své sluje, Dezidér hdrdinky vyplaval na hladinu s náramkem v ruce...

Ti, co přežili těžký útok vodního hada, byli rádi, že byli rádi. Bezmocně jsme sledovali, jak se nám rozpadá loď pod očima. Náš bojový mág Callen, byl ztracen kdesi v hlubinách moří a my se rozhodovali co dál. Naše přemítání překazili údery na trup lodi. Za „pohotových rozkazů“ našeho kapitána, jsme nepříteli odolali. Pravda, odolnost dalším vlivům naší lodi byla zredukována na polovinu. Inu, poté jsem se já, mág, převtělil do jednoho z útočníků a vydal se najít Callena. Nebohý Callen, ač schopný a velemocný čaroděj, byl přivázán mořskými chaluhami v nějaké díře a jen čekal na někoho, kdo ho vysvobodí. Tak se taky stalo, ale tak tak jsme se dostali na hladinu. Na lodi po boji se strhla vlna nadávek našemu kapitánovi, protože jeho vůdčí schopnosti se rovnaly nule. Byla vyslovena nedůvěra o jeho vedení, ale stará posádka byla proti, proto nyní budeme čelit nejen útokům zvenčí, ale i neschopnosti zevnitř. Dobré podotknout, že za naše bytí vděčíme zuřivému válečníku Kryštofovy, který se hrdinně utkal s vodními běsnícími stvořeními i přesto, že za to málem zaplatil životem. Další zastávka byla pevnina a nejbližší vesnice od nás. Zde jsme se vylodili a zařizovali svoje osobní věci. Callen s Dezidérem zkoušeli moc ohnivého náramku a nevěřícně přemítali, jak to bude dál

Moc náramku byla skutečně dechberoucí, po krátké rozmluvě a nemálu přesvědčování jsme se s dezidérem usnesli na tom že předat ho do rukou jeho právoplatných majitelů se nám zrovna nechce. A tak zůstal u nás v úschově, poté jsme ve měste nakoupili ještě nějaké zásoby, najali posádku a po menšm incidentu jsem se vydali na moře s (ne)jasným cílem. Původně jsme měli v plánu doplout do Sultánova přístavu ale po cestě jsme změnili názor, když  se v noci zjevil na lodi jakýsi přízrak který nás informoval že Mrogrot pro nás má práci. Po krátké debatě jsem změnili směr a vydali se za naším novím saměstnavatelem. Po příjezdu, když jsem se zastavili v jeho sídle nám oznámil že máme za úkol získat blíže nespecifikovanou figurku, zabít velmi mocného draka kterého jsem ráčili při našich bývalích dobrodružstvých vzbudit a v neposlední řadě získat šachovnici. Když opět na lodi rokovali co dříve a jestli vůbec, se na lodi zjevil Eda a domáhal se ohnivého náramku, Dezidér který se bál konfrontace se neodvážil jako zbytek družiny jednat a tak Eda spokojeně zmizel se svým náramkem. Následovalo dlouhé rozmlouvání a uvažování co dál, a tak jsem se rozdělili, i přes fakt že nám je známo že se to nevyplácí, obě skupinky jsme se vydali za figurkou, každá jinými prostředky.

 

Já a válečník Robin jsme byli už téměř týden na cestě do vesnice, kde by se dle našich informací měla vyskytovat figurka. Těsně před koncem cesty jsem vystoupil z portálu a uviděl Robina, jak bojuje s několika nemrtvými monstry, přestože vypadal, že si souboj užívá, rozhodl jsem se podat mu pomocnou ruku. Několik bílých výbuchů zredukovalo okolostojící armádu na prach, ale při jejich počtu to nehrálo velkou roli. Takže při útěku jsem si zkusil nadmíru zajímavou činnost chytání krollího berserkra portálem (doporučuji J). Jak jsem se později dověděl naše přátele v tu samou chvíli přepadla skupinka banditů – ubožáci jedni. Ve vesnici jsme podle naprosto precizního popisu umístění figurky (Na nějakym statku…) našli místního starostu Luboše, který naprosto suverénně popřel existenci nemrtvých kolem. Začali jsme ho podezřívat a já ho naprosto profesionálně sledoval. O několik hodin později jsem se ocitl před hospodou bez náznaku paměti a se silným pocitem, že Luboš je ,,dobrej chlap‘‘ a jelikož můj poslední čarodějnický mistr byl senilní a naprosto nekompetentní idiot, jsem o tom přesvědčen do teď. Slyšeli jsme zvěsti o nepokojích na hřbitově, a proto se někteří naši chrabří spolubojovníci rozhodli ho hlídat. A skutečně nad ránem se na hřbitov připotácela podivná postava a… byla setnuta bez slitování. Při zvuku roztříštěné láhve rumu a gejzíru krve, ale začalo být i těm hloupějším jasné, že ten ubožák, co vrávoral domů, nebyl zombie. Další den (díky mé neotřesitelné víře v Luboše) jsme začali prohledávat okolní opuštěné statky, ale kromě elfí pornografie jsme nenalezli nic zajímavého…

 

 

Po prohledávání statku, odkud nás po použití pár kouzlíček nás ten kokot (dobrej chlap) Luboš vyhodil. Náš velký mák si šel zkusit sledovat Lubu sám, přesunutý do svého loupežníka, kterému dal neviditelnost, ale Luba ho jen tak zabil. Tak jsme se vydali, dokud se nevrátí, na obhlídku na jeho statek (neboli se mu tam prostě vloupali). Nic moc zajímavého nenacházeli, až se objevil velký modrý kruh a většinu lidí načapal Luba vylézající z portálu. Pozval je na pohoštění a důrazně jim řekl, že nechce, aby se toto opakovalo.  Já si zatím hlídkoval pár desítek metrů nad statkem.  Jura jediný se nenechal chytit a v Lubošově pracovně si obkreslil mapu s označenými místy. Tak jsme se na ně zašli podívat, a tam byli podivné modré krystaly, které náš čarodějskej Dežo poznal. Prý zvyšují magickou sílu nebo něco takového. Nás napadlo, jestli to není na napájení nemrtvých. Tak jeden sebral Jura a vydali jsme se na další místo. Tam jsme našli podobný kámen, který si zase vzal Dežo. Hned poté na nás zaútočili nemrtví. Ty jsme pobili a při odchodu se před námi objevil Luboš a říkal, že máme něco, co mu patří.

 

 

Nevypadal přitom vůbec příjemně. Okamžitě nám vzal kameny a teleportoval se do lesa. Předtím na nás ještě vyvolal obrovskou kamennou bestii. Všechny naše útoky jí neudělali vůbec nic a našeho mága dostal jeho vlastní myšlenkový souboj do kolen (ono taky útočit na magickou bytost o 20 levelů výš než vy…). Kdyby se to nerozpadlo ve chvíli, kdy Luboš prošel portálem, skutečně nevím co bychom dělali. Po troše ošetřování ještě navíc vyběhla z lesa chlupatá podivnost, následovaná armádou zombie a kostlivců… no ještě se vrátil Luboš. My jsme na něj pro jistotu zaútočili, on stihnul ukázat leda překvapený výraz na tváři a už ležel. Tady to však bohužel neskončilo, zase jednou se projevila tradiční (a zřejmě chronická) touha našich borců v předních liniích – připravit kohokoli, kdo jen trochu vypadá, že by mohl něco vědět, o hlavu. Po několika rychlých ranách kyje mi začalo být jasné, že ta krvavá hrouda na zemi nám toho už asi moc neřekne. Po milém zjištění, že chlupatá podivnost je asi vlkodlak (stříbrné zbraně), a že Luboš před nimi zřejmě chránil vesnici, jsme si mohli zase jednou pogratulovat. Rozhodli jsme se prohledat Lubošův statek…

...A jak jsem se usmysleli tak se stalo. V soukromém pokoji, zdejšího hostince, si náš magič Dežo vyčaroval portál a společně s Wulfem si napochodoval do starostova statku. Mezitím se Luxor a Zatrian dobývali dovnitř, nečež se jim dostala pomoc v podobě Dezidérova hyperprostoru. Bojový čaroděj Adrian kterému nikdo neřekne jinak než Callene a Velký drsný kroll hledali pomoc u zdejší kořenářky, vzhledem k tomu že já, Adrian ztratil pamět a mentálně jsem se ocitl na úrovni čtrnáctiletého fracka (žádná velká změna). Kořenářka nás obdarovala velmi vzácnou bylinou, která sice chutnala příšerně ale efekt byl přesně takový jaký jsme potřebovali, cítil jsem se docela dobře. Mezitím se zbytek naší družinky snažil najít něco užitečného v Starostově bydlišti. Nalezli velmi magickou truhlu s velmi dobrým zabespečením, jak zjistil náš lupič Zatrian poté co se svalil paralizován na zem. Magič Luxor nevšímaje si drobné nehody která potkala Zatriana, zatím experimentoval se svitky, vzhledem k jeho profesi by člověk očekával  že  bude trochu opatrnější ale naštěstí pro nás se mu povedlo udělat díru do stěny a tak nevědomky zpřístupnit cestu Ardianovy a Krollovy, následně pomocí iluze efektivně diru zazdít. Adrian mentálně na úrovni dítěte na nic nečekal a pokusil se otevřít truhlu, netřeba říkat jak to dopadlo.Následných několik dnů naši druhové vesele prohledávali dům, zatímco my si hověli na podlaze před truhlou, dozvěděli se takové maličkosti jako například  že námy zabitý starosta zřejmě patřil k mágům z bílé věže, vlastně nic co by stálo za řeč. Po několika dnech se do domu začali dobývat vesničané a tak je Luxor navzdory veškeré pravděpodobnosti přesvědčil pomocí kouzla že je starosta a že je velmi nemocen.Ochotní vesničané samozřejmě chtěli nějak pomoci a tak je Luxor poslal do dalekého města pro svěcenou vodu.  Tak jak to je debilní tak to je i geniální a vesničan Radek na nic nečekal a vydal se na cestu. Následující noci vzbudila magiče Dezidéra jakási chlupatá podivnost s drápy, která na nic nečekala a efektivně ho poslala do mdlob. V tom se na obludu vyřítil náš kroll se stříbrnou dýkou a nekompromisně ji začal krájet, to však obluda nenechala jen tak a opětovala útok, bohužel pro ni se kroll akorát rozzuřil. A tak se stalo že nebohý vlkodlak ležel ve vlastní krvi a začal se měnit do své původní podoby, našeho trpaslíka Wulfa. Uklidnujícímu se krollovy to dodalo na bojovém zápalu a našeho nebohého trpaslíka začal drtit co to jen šlo. Naštěstí byl Dežo již na nohou a  tak na nic nečekal a zastavil krolla hypnoznou. Poté začala probíhat záchrana trpaslíka, náhodně zvolený lektvar který pách po alkoholu trpaslíka pouze zmenšil takže z velkého problému byl rázem problém malý. A tak se Dezidér rychle dostavil ke kořenářce kde trpaslíka nechal poté co slíbyla že ho vyléčí. Dalšího dne se Dezidér rovněž pokusil otevřít truhlu a tak se stalo že jsme se na zemi váleli tři. Magiče Luxora napadlo že by třeba pomohlo nalít Dezidérovy do úst inkoust (?! ), nazvodry všem předpokladům tento geniální nápad nezabral a tak se Luxor rozhodl jít na to trochu jinak, nalez jeden svitek s příslušným kouzlem a Dezidér byl rázem při vědomí. Naši hrdinové si již nevěděli rady a tak se dezidér několika portály dostal do dalekéhoé města kde s zámožným alchymistou vyobchodoval dva svitky které by nám měli pomoct...

 

 

...Po návratu Dezidéra byl Zatrian a Adrian konečně na nohou, vzhledem k tomu že jsme si nevěděli s truhlou rady, vydali jsme se do nejbližšího města. Dezidér společně s krolem pomocí portálů, zbytek pomocí našich jezdeckých společníků. Cestě však předcházela sáhodlouhá debata co s naším Wulfem. Ten nás ujištoval že se dokáže pomocí nějakého prapodivného lektvaru kontrolovat, to že pouze půl hodiny nám nemínil sdělit. Souhlasili jsme tedy a vydali se na cestu. K večeru, jsme trpaslíka přivázali ke stromu, načež se  z lesa vynořil podovný poustevník a slušně se otázal co děláme. Po suché odpovědi že svazujeme trpaslíka nám s radostí nabýdl svůj řetěz. A tak se trpaslík celou noc zmítal v řetězech a my se mu z bespečné vzdálenosti smáli. K ránu jsme se opět dohadovali co dál, vzhledem k tomu že cestovat po boku vlkodlaka a zvlášt když se jednalo o dalšího šíleného trpaslíka, se nám moc nezamlouvalo. Došli jsme k závěru že nejlepší bude trpaslíka naporcovat, nečekaně se mu to moc nelíbilo a tak sedl na koště a odletěl.  Pokrčili jsme rameny a s lhostejnými výrazi pokračovali v cestě. Trpaslík mezitím po cestě zpět do vesnice potkal Dezidéra a Krolla Robina, než však stačil něco říct, kroll se na něj vyřítil s dýkou a tak nezbylo chudákovy Wulfovy sednout opět na koště a letět dál. Naše postavy sice netuší jak skončil onen trpaslík ale byla by škoda to nezmínit. Tak tedy, trpaslík Wulf stěžujíc si na naši družinu kvůli její netolerantosti vůči šíleným trpaslíkům, dorazil do vesnice, kde si u někoho sjednal přespání. Zanechal tam všechen svůj majetek který čítal vzácné alchymistické předměty z starostova domu a na noc se vydal do zdejších lesů. Nikdo a zřejmě ani on sám netušil proč to dělá. A tak se nocí toulal lesem, omdlel a následně se probudl celý potrhaný vedle zdechliny medvěda, inu nezbývalo mu nic jiného než putovat dál a následně krutou a bolestivou smrtí chcípnout. Jaká škoda. Nicméně, mezitím si naši dobrodruhové sjednávali výcvik ve městě. Dezidér zjištujíc že zde není nikdo kdo by ho byl schopen naučit něčemu novému, začal na zdejší univerzitě vyučovat a odměnou mu, tedy vlastně mě, bylo navrácení vzpomínek, o tom že pouze částečně se velcí učenci nějak zapoměli zmínit. Válečníci si zašli no arény a magič Luxor který se učil na univerzitě, odhodlaně ukázal svému profesorovy knihu temné magie a nekromancie, tázajíc zda-li by mu jí nepomohl rozluštit.  Vzhledem k tomu že tato kniha byla velice zlá a mocná a jedna z polsedních, neváhal Mistr mág a okamžitě jí vhodil do krbu, poučujíc svého žáka že je velmi dobře že mu jí přinesl protože podobné věci je třeba rychle ničit, vzhledem k jejich velké moci. Luxor který se přiučil něčemu novému, byl velice rád že mohl posloužit dobré věci. Adrian stále s duší pubertáka, který čekal až mu budou navráceny vzpomínky uspořádal obří párty v nejlepším hostinci, která čítala spoustu polonahých dam a trubadůry hrající do rytmu ehm... Adrianovy zábavy. Náš milí poustevník který se k nám připojil, zjistil že táhnout s sebou v ruksaku pět kilo zlata, třicet kilo železa a několik sudů vína je velice těžko uskutečnitělné. No a po týdnovém odpočinku se naši dobrodruzi opět vydali na cest

Cesta byla vlastně stejná jako minule, někdo užíval portály a někdo jel na koni ( Nebyl by svět jednodušší, kdyby byli krollové skládací? Nebo kdyby se pro ně dal alespoň sehnat kůň).

Na každý pád jedna odlišnost tu byla – velký čaroděj Adrian zůstal ve městě s tím, že získá nové úžasné schopnosti, bohužel to nic nezmění na jeho mentalitě čtrnáctiletého fakana. My jsme naproti tomu zažili velice nepříjemné překvapení, když truhla z Lubošovy pracovny nebyla na svém místě. Rozhodli jsme se tedy, že vyzpovídáme nejbližšího Radka v okolí – pana hostinského. Nezažil jsem v životě větší překvapení, než když nám Radek oznámil, že truhlu vzal on. Radek nám okamžitě způsobil další šok. Na otázku: Kde že je tedy zmíněná truhla? Nám klidně oznámil že na polici. Skutečně jsme ji objevili asi metr za našimi zády a byla samozřejmě prázdná. Bylo nám sděleno, že byla plná písemností, které Radek již duchapřítomně rozeslal po holubech a že v ní byl eště nějákej krám – šachová figurka. A ta, že je umístěna také na polici… Po tomto fascinujícím sdělení jsme poličku dobře prohledali neskrývají-li se tam náhodou další mocné artefakty. Kupodivu bezvýsledně (Jak se později přesvědčíme, byla to naše chyba na polici se nacházel ještě minimálně lektvar chodce jana). Tady bych si dovolil malou odbočku, sám disponuji několika druhy magických úložných prostor, ale proti radkově poličce si připadám jako naprostý amatér. Další týden jsme poklidně čekali na Adriana. Když tento dorazil oznámil nám, že narazil po cestě na bílou čarodějku, jejíž nahé obrázky nacházíme po celém světě (Bůh ví proč). Ale než jsme se nad tím mohli zamyslet zaútočili na vesnici vlkodlaci. Několik jsme jich zabili, za zmínku stojí výkon naší nové hraničářské posily – jedna rána a byl dole a samozřejmě můj, smažení vlkodlaků se mi líbilo tak, že sem si to musel pomocí kulového blesku (vlastní konstrukce) zkusit i na sobě. Chodce naštěstí zachránil z lesa vyběhnuvší trpasličí paladin.

u...

 

Tak si v klidu jdu lesem a jen co vyjdu ven, vidím tam týpka na zemi a druhýho, na kterýhoo  útočí vlkodlak. Tak vyběhnu a na dvě rány vlkouše sundám, chytnu ležícího týpka a donesu ho do hospody, kam mě vede ten druhej, nějakej čaroděj jménem Dežo prej. Dorazím k hospodě – bez oken a dveří. Po chvilce se tam objeví, tak donesu toho ležáka a oni do něj nalejou nějakou lahvičku. Seznamuju se s bezva partou a dveře zase zmizej, ale to nevadí Dežovi, takže on si v klidu projde a jde si tam zabíjet vlkodlaky, aby pomohl vesničanům (zabil jednoho, zbytek byl už tuhej), zatímco my si v klidu hrajeme karty. Ráno se rozhodujeme, že odjedeme pryč, ale Dežo a ležák (prej chodec) se rozhodnou zůstat a jít do lesa. Takže zbytek odjíždí a oni si v klidu jdou procházet nory, kde na ně zaútočí pád nemrtvých a vlkodlaků a oni padnou do mdlob. Zatímco my si v klidu jedeme po cestě, najednou se na obzoru objeví velká bílá vlna a před ní utíkající banda vlko a kancodlaků. Tak to vypadá na pěknej boj.

... A tak započal krutý boj o naše holé životy. Jakmile se vlkodlaci pohánění onou zářivou vlnou dostali k nám, tak to zpropadené kouzlo zmizelo. Našim udatným bojovníkům se to jevilo jako bezvýchodná situace a to je samosebou dosti rozzuřilo, díky bohu za jejich slabé nervy. Čili bojovníci se dali do porcování prasodlaků a semtam i vlkodlaků, moje maličkost Adrian a náš nový přírůstek, paladin Ďurin ( konečně normálná trpaslík ), jsme hrdě drželi pozice. Náš velký kapitán Zatrian se, rovněž hrdině, krčil za našimi zády. Kupodivu nás všech, se starý senilní trpaslík, který na svém voze převážel našeho neskladného krolla, také zapojil do boje pomocí svých pyroforských fidlátek. No a tak se stalo že vlkodlaci zkončili v krvy, ale bohužel náš bojovník barbar také. Kroll Robin se ho snažil zotavit pomocí třech mocných léčivých lektvarů, ale jaksi to nevyšlo a tak se od zachranování rychle přesunul ke kopání (hrobu, né mrtvoly). Vzhledem k tomu, že nás boj značně vyčerpal jsme museli přenocovat. K ránu když jsme se chystali na cestu, nás dědek opět překvapil, když nám řekl že krolla poveze pouze v případě že bude moci cestovat v naší společnosti a účastnit se našich dobrodružstvý. Podiveni dědkovou čilostí jsme tedy souhlasili. Také nás dohnal náš mocný hraničář který nám oznámil že Dezidér je fuč a že netuší co se stalo. Sázejíc na Dezidérovy schopnosti, které jsou nemalé a čím dál tím nemenší, jsme se vydali dál. Cestou jsme projeli několika městy, kde jsme postupně doplnovali zásoby, až jsme dojeli k přístavnímu městečku kde si vesele žije náš oblíbený Mrogrot. Na okraji města nás již vyčkával náš milí Dezidér, tak nějak jsme s tím všichni počítali a tak to pro nás zas takový šok nebyl.Tak jsem se tedy vydali k Mrogrotovy předat mu figurku. Nabízí se otázka "proč to sakra děláme ?! ", inu odpověd je jednoduchá, slíbil nám za ni truhlu zlata. Ale abych nepředbíhal, do Mrogorotova sídla jsme vstoupili v menším počtu, protože trpaslík paladin ho prý moc nemusí a náš hraničář který je posedlý zbíráním kdejakého bordelu, se začal zabývat obnovením svých zásob a tak se místo odměny vydal do dolu na železo (Ingoustový defekt se začíná šířit). No a tak tedy když Mrogrot získal figurku neváhal si ověřit její schopnosti a hned mi vrazil ukázkovou pěstí. Od toho se odvíjí  dvě zásadní věci, jednak moje nelibost vůči Mrogrotovy stoupá, a za druhé můj xicht začal připomínat obézního avatara. No a když Mrogrot uspokojil svojí agresivitu nechal přinést truhlu ze které jsme si každý mohli nabrat co jsme unesly. Což bylo bohužel tisíc mincí a jediný dědek který vlastnit pytel beztíže a který nás pouze vezl si vydělal nejvíc. A tak jsme se vydali k lodi, kde našeho kapitána Zatriana posádka náležitě uvítala, což mu zdá se zvedá ego, protože když došlo na konzultování naší další výpravy, odvážil se vzdorovat. Po krátkém přesvědčování, ale souhlasil s tím že pojedeme na draka. Vypluli jsme tedy k Ohnivým Ostrovům a když jsme dorazili nad hlavou nám prolétl onen obří drak s půlkou lodi v tlamě, což nás, pravda, trochu demralizovalo a tak zvažujeme zda-li nám konfrontace s ním vůbec stojí za to...

 

...Moc času na rozmýšlení jsme bohužel neměli protože drak sotva zalétl do sopky, už byl zase venku  a mířil si to k naší krásné lodi. Měli jsme bezmála deset minut na rozhodnutí, Dezidér se nás pokoušel přesvědčit k boji, ovšem jak víme když nás Dezidér žene do boje tak to dopadá tak, že my umíráme a on se z povzdálí baví. Tento nápad se nám moc nezamlouval  a tak jsme tedy rozhodli že se přesuneme na nedaleký ostrůvek. Ovšem jediný kdo byl schopen nás tam dostat byl Dezidér a tak jsme museli přesvědčova my jeho. Když byl drak již blízko víc než-li by nám bylo milé začala naše družina konat. Dezidér přestajíc se dohadovat začal mkouzlit, jeho mocný pomocníček začal rvát do své malé lahve zásoby, Kroll Robin skočil do vody uplaval pár metrů a pak ze opět vrátil a konečně náš mocný Mág Luxor postižený ingoustovým defektem si nasral do svých mocných kalhot, načež skočil přes palabu a plaval někam pryč do širého moře. Koukali jsem za ním značně udiveni, když tu se k nám přisral jeden hobit z naší posádky konstatujíc že to byl pěkný debil. Inu tak jsme všichni naskákali do portálů a nechali lod napospas drakovy. Pak už nám nezbylo nic jiného než pozorovat z pláže jak drak ničí lod svým mocným ohnivým dechem. A tak jsme byly na ostrově s partou námořníků, kteří přestali uznávat našeho kapitána Zatriana když už nemá lod. Naše situace byla celkem kritická ale námořníci ji vyřešili za nás, sebrali se a šli si namýchat drinky z kokosu a rumu. Nu což, dali jsme si s nimy. Od našeho krásně pročívaného odpoledne na pláži nás vyrušil křik ze středu ostrova, kde byl celkem hojný prales. Značně otráveni jsme se vydali zjistit co se to děje, když tu  na nás byběhlo pár námořníků, kteří se po chvíli začli měnit  v nějaké kočkovité šelmy či co. Boj by to byl v celku rychlí avšak než jsme stačili něco udělat, rozhodl se Dezidér danou situaci vyřešti a všechny členy družiny učinil nebojeschopnými. Kočičky si ná podali ale my je nakonec přemohli. Inu navrátili jsme se na pláž kde nás pohostil Dezidérův gin. Večer jsme se doholi že nazítří vyrazíme k sopce pomocí nějakého zázraku našeho nového mocného paladina Ďurina. Ráno, když se drak vydal na lov, y se vydali na jeho ostrov. Byly jsme však v půlce cesty když se drak vracel a tak nám nezbylo než opět použít portál. Ještě bych zmínil že námořníkům se zřejmě nelíbil náš přístup a tak provedli stávku a zůstali na opuštěném ostrůvku napospas smrti. Když jsem dorazili na drakův ostrov vymysleli jsem plán. Rozhodli jsme že pošleme naše dva nejnovější členy, hobita Manškina a Dědka ohňostroje aby nalezli nějaké ty artefakty a každému přinesli, pak že možná zabijeme draka. Počkali jsme až bestie odletí a Dezidér opětu použil portál a dostal naše kumpány do sopky. Avšak nečekaně zde byla veliká tma a naši dobrodruzi si neměli jak posvítit. Tak tedy počkali dokud Dezidér opět nevyčaroval portál a Manškin jím neprodleně proskočil. Očekávali jsme že nám ponesou mocné předměty, ale spatřili jsme pouze očouzeného hobita jak řval něco o černém blesku. Dezidér značně zmaten seslal tedy  onen blesk který absorbovala hobitova hůlka a on skočil opět do portálu . Zde si vyčaroval mocné světlo a dali se do proskoumávání...

 

 

 

S nabytou hůlkou jsme já a děda stoupali po rozteklém čediči vzhůru k pokladům. Dostali jsme se do obrovské jeskyně a vydali se najít nějaký ten artefakt. S použitím vidění magenergie, jsme málem oslepli z toho, kolik toho tam bylo. Hledali jsme nějaké zajímavé předměty, ale bohužel všechny byly přitavené k zemi. V tu chvíli jsme slyšeli vracejícího se draka. Tak jsem popadnul nějakou magickou hroudu a běželi jsme za křičejícím Dezidérem, který stál vedle portálu. Očouzeni jsme se zjevili zpátky na pláži. Nechal jsem hroudu hroudou a šel si lehnout, sejně tak, jako zbytek družiny. V noci nás přepadlo přes 60 blesků-šlehajících světélek, se kterými jsme urputně bojovali. Náš chrabrý bojovník Robin navzdory smrti v naprostém šílenství ty malé žárovičky pobil a na velké zranění se svalil na pospas osudu. Teď přišla chvíle, kdy se měl náš nejstarší člen předvést a krola zachránit. Jenže senilita u dědy dozrála a nebyl schopnej říct, jestli stihne vyrobit zachraňující elixír. Ještě, že tam byl náš hraničář a přírodním léčením ho dostal do stavu, kdy mu už pak byl jen podán megacloumák a on se zachránil sám. Bohužel vzepřít se smrti není bez jizev, takže krolovi energetická kouzla způsobují větší škody. Další den jsme se rozhodovali co dál. Já se spojil se sférou, která nám podala informace o drakovi. I když jsem se ptal nepřímo, tak mě ale sféra neodpověděla, jak draka poslat do lávy, a já to pochopil, že mě to prostě nechce říct. A tak dalšího dne, kdy nenasytnost, ziskuchtivost a viděna artefaktu  Callena přesáhla neúnosnou mez, jsem se vydal opět na loupežnou výpravu k drakovi, abych se po nějakém vzácném kousku podíval.

... Tak tedy Manškin společně s dědkem opět vstoupili do sopky, byly jsme domluveni že najdou nějaký užetečný magický předmět, avšak dostali nápad daleko genálnější. Ukrást velkému, prastarému, nasranému drakovy, kterého jsme měli za úkol uspat, jeho velkého, prastarého, nenarozeného potomka. Mám podezření že všichni kdo se k naší družince přidají, začínají trpět ingoustovým defektem. V Příručce "101 rad jak nasrat draka" se můžeme dočíst že jedním z nejlepších způsobů je krádež a následná konzumace či jiné znesvěcení  dračího potomstva a tak bylo vcelku snadé vydedukovat co bude následovat. No a po půl hodině už si nad našimi hloupými hlavami kroužil drak, který nevypadal že by se chystal ke stoletému spánku. Dezidér, v tomto dobrodružstvý poněkud hodně svolný, vyčaroval portál na druhou stranu ostrova a vejce jsme nechali vejcem.  Všichni jsme zdárně prošli, až na našeho (ex)kapitána Zatriana, ten se ocitl někde v moři nedaleko našeho ostrova se sopkou. Rozhodl se však plavat k bližšímu ostrovu kde, jak jestě nevěděl se měl stát mužem. My ostatní jsme se zatím dohadovali co provedeme, když tu se hraničář zvedl a rázně zasáhl do naší debaty, když krollovi Robinovy uštědřil facku. Když si krol uvědomil že to není nějaká otravná moucha, popadl hraničáře a hodil ho do vody. Tomu se ten nápad zalíbil a tak si řekl že se pokusí odplavat pryč, když už ale ve vodě nestačil uvědomil si že plavat neumí a tak se vrátil na břeh. A tak jsme se začali radit co provedeme. Avšak na ostrově vzdáleném pár mil si náš Zatrian vysedával na pláži. Když si odpočinul, řekl si že by se možná mohl pokusit se k nám dostat. Inspirací mu byla známá balada o jistém kapitánovy který byl lapen na podobném ostrově a uprchl pomocí želvích krunířů a lana vyrobeného z vlastních chlupů. Tedy dal se do práce a začal hledat želvu. A protože Zatrian není žádný troškař rozhodl se jít po té největší. Podařilo se mu nalézt skutečně velký krunýř, ničehož se nebál a začal do něj bušit. Navzdory všem předpokladům z krunýře vykoukli hlavy hned tři. Zatriana to sice zaskočilo, ale nedal se a začal urputný boj. Zatrianovy se do chvíli podařilo usekat želvě hlavy, avšak zničeho nic na něj zaútočilo hlav šest. Hydro-želva natrhla Zatrianovy prdel.  O nějakou tu chvíli později již Zatrian obíhal malý ostrůvek dokola a želvu zřejmě hra na honěnou nebavila a tak se odplazila na své stanoviště. Udýchaný zatrian znovu přehodnotil své šance a rozhodl se že radši k nám doplave než-li by měl bojovat s tak mocným nepřítelem. Inu skočil do vody a plaval na ostrov kde řádil Ohnvý drak. Blížil se večer když jsme spatřili plavajícího Zatriana. Inu když se k nám dostal ihned jsme se začali vyptávat kde že to vlastně byl. Pověděl nám jak bojoval o holý život, jak statečně vyvraždil ostrov plný monster. Když tu se z vody vyplazila Zatrianova stará kamarádka. Nabádali jsme ho ať želvu skolí, avšak ten se s hrůzou v očích vymlouval že je již příliš unaven.  A protože to byla pravda a byly jsme unaveni všichni nakouřil jsem onu hybridní želvu černým bleskem a šlo se spinkat, želva sice pěkně osmahlá se odplazila do moře a Dezidér vyčaroval velké ochrané kouzlo, aby na nás nemohla ta otravná havět střílející blesky. Dalšího dne se dal do pohybu plán, vymysleli jsme že krustu pokrývající magma uvnitř sopky prostě vyhodíme do luftu, předtím to tam trochu vyrabujeme a budeme doufat že to klapne a drak usne. Manškin a Dědek se dali do výroby bomb, naděje pohasla v okamžiku kdy nám oznámili že potřebují pár železných koulí a bude hotovo. Záchranou nám bylo to, že dědkova senilita na chvíli ustoupila a on se rozpoměl že dokáže vyrobit dynamit. Dal se tedy do toho a my mezitím doladili náš plán. Dědek nám oznámil že na výrobu sedumdesáti kusů dynamitu bude potřebovat nějaký ten čas. Počkali jsme několik dní, když tu nám Dezidérův Džin oznámil že došlo jídlo. Bohužel je nám známo že Džin není poživatelný a tak nám jídlo skutečně došlo. Tento problém jsme se však rozhodli odložit a náš plán se dal do pohybu. Když drak odletěl naběhly jsme do sopky, ukořistili pár předmětů a dvě dračí vejce. Když drak přilétl, Dezidér vyčaroval dva portály, jedním se dostal na vršek sopky kde mel magma který vytriskne zamrazit a tak uzavřít "poklop" jak radila sféra. Druhým jsme do sopky hodily 75 kusů dynamitu. Zem se otřásla a ze sopky vystřelilo magma které Dezidér za pomoci veškerých svých magických sil zmrazil. Radovali jsme se protože se nám konečně poštěstilo, drak byl "uspán", my si nahrabali předměty a vejce a Dezidér který není pro svoje velké schopnosti moc oblíbený  byl fuč. Inu vydali jsme se oslavovat na pláž. Když tu Manškina hryzlo svědomí  a i přes to že je to snad největší odpůrce Dezidéra, rozhodl se ho jít na půjčeném koberci zachránit. Dezidér stále naživu a však uvězněn v jakési bublině zmraženého magmatu byl velice rozhořčen že jsme ho tam tak dlouho nechali. Manškin použil pár svých lektvarů a dopadlo to tak že k nám na koberci přilétal éterický Dezidér a miniaturní hobit. Rozhodli jsme se že půjdeme spát, když tu se k nám opět plazila Hydro-želva, opět dostala černým bleskem a šlo se spát. K naší smůle jsme byly opět přepadeni magickou havětí. A opět začal krutý boj, který jsme s jistotou prohrávali. Naskákali jsme tedy do vody, pouze hraničář si myslel že porazí všech 69 chobotniček a jako obvykle si myslel špatně. Zatímco chobotničky měli práci s vysáváním hraničářova těla my se aspon pěkně umyli. Zhruba ve dvě ráno jsme se opět mohli navrátit na pláž. Naši poslední naději na klidný spánek a raní meditaci nám zhatila nesmrtelná Rambo Hydro-želva, která si přišla pro pomstu...

 

 

Po všem tom uspávání draků a plavání jsme byli už řádně vysíleni a na boj se super želvou neměl nikdo ani pomyšlení. Narychlo jsme sestavili plán - zavalení vlastními hlavami a paladyn se svou kouzelnou palicí se jej jal vykonávat. Osud nám však nepřál a tak po 30 narostlé hlavě další růst přestal, výsledkem celé akce tedy bylo vytvoření ještě silnějšího nepřítele. No za pokus to stálo, takže jsme se museli poohlédnout po něčem jiném – na boj i útěk jsme byli příliš znaveni a tak začalo zoufalé čtení svitků… Pekelný oheň želvičce jen osmahl krunýř, zato však černý kulový blesk ji konečně zahnal zpět do moře a my se mohli vyspat. Problém získání jídla na vypáleném ostrově jsme vyřešili snadno – šli jsme o dům(ostrov) dál. Přechod přes světelný most nám kazil jenom krunýř, celou dobu plovoucí kousek od nás. Kromě zásob jídla a nových sil tam na nás čekal nový člen družiny – člen posádky(nevyčerpatelné to studnice nových zkušených dobrodruhů) přišel poprosit o jídlo. Vrátili jsme se tedy na ostrov s posádkou a začali řešit jak se dostat zpět do civilizace. Inkoust k nám znovu promluvil, a tak jsme strávili celý den stavěním voru, jen abychom večer v mapě zjistili, že výlet na nejbližší ostrov trvá několik týdnů. Jelikož jsme však měli jídlo na tři dny, rázem naše nadšení zchladlo. Než nám však byla dána možnost smrti hlady a žízní na širém moři zbylí námořníci vor vzali a odpluli osudu vstříc. Potom však theurga Manškina napadlo, že může za ,,žebráckých“ 550 magů požádat sféru o loď. Na pláži tedy proběhla destilace dračího vejce a Manškin se pustil do vyvolávání. Žel bohu však kontakt nepodařil, Manškin se však nevzdal, vyprosil si od pyrofora další magy a zkusil to znovu. Výsledek byl tak dokonalý, že překvapil samotného Manškina. Připlula obchodní loď a kapitán nás prosil abychom nastoupili a dostali ho do jakéhokoli přístavu a abychom mu pomohli sníst vybrané lahůdky na palubě… To jsme mu splnili beze zbytku a o pár dnů později už jsme s plnými žaludky žádali Pána o odměnu. Poté jsme se rozloučili a slíbili mu, že do dvou měsíců jsme zpátky, pak jsme si najmuli loď a po čtyřech měsících cesty do sultánova města, jsme zjistili, že tenhle slib se bude plnit dost těžko. Po všech těch strastech jsme konečně vyměnili hlavu kapitána Banany (celou dobu opatrovanou jako oko v hlavě – vlastně jako hlavu v lahvi) za truhlu zlaťáků.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář