Dračí doupě Jaroměř

Anaxovy schůzky - Kronika 20113-2014

Kronika - Temný Pán

"Kroniku píší sami hráči, jedná se o jejich zápisky z jednotlivých herních schůzek"

Peníze jsme si utratily každý tak, jak jsme chtěli. Po vycvičení a provedení veškerých nákupů a utracení dostatečného množství zlata na to, abychom to unesli, jsme se vydali na cestu najatou lodí na Vitko. Na Vitku jsme si našli drožku a už jsme byli na cestě do Pánova Dungeonu. Poté, co jsme dojeli, jsme se hned museli zařadit do fronty na vstup, protože náš nikdo nepustil dopředu, i když jsme dovnitř nechtěli. Po vystátí jsme se chtěli domluvit se Zongem, že chceme jen mluvit s Pánem a že nechceme jít do dungeonu. Ale Zongo byl moc hloupý, tak jsme holt museli počkat na Marvina. Marvin nás zavedl za Pánem a po cestě jsme viděli, jak toto zařízení funguje a jaká je šance uspět – prakticky nulová. Pán nás za dračí vejce nechal vybrat si předměty či peníze z jeho pokladu. Já osobně jsem si vybral kouzelnou zbroj. Po výběru předmětů jsme se vypravili zpět do města

Tak jsme si tak seděli v hospodě v císařském městě a přemýšleli jsme co dál. Padlo pár návrhů, ze kterých jsme diskutovali ve finále jen o dvou. A to vyrazit na ostrov Mato, kde Dezidér požadoval pozdravit svého tatíka a kde údajně zemřel legendární alchymista Mirek, jehož poklad prý převyšuje naše chápání nebo jet do království pod Ledovými horami, kdy Kalen chtěl prodat svůj diamant. Vyrazili jsme proto na Mato. To jsme ovšem nevěděli jak prokletý ostrov to je. Připluli jsme do přístavu malého města, kde byla vypsaná odměna na polapení jednoho pobudy neskutečných 100 zlatých. Toho úkol se chopil Kalen, Robin a Vojta, kteří okamžitě vyrazili k doupěti onoho bosse podsvětí. Robin ho vyklepnul v asi 2 kolech. Pravda Kalen se taky vyznamenal a ze všech svých sil, popálil černým bleskem jednoho z hlídačů. Sebrali jeho hlavu nebo cosi a přinesli to na radnici, kde dostali vyplaceno. Mezi tím jsem já a Dezidér jeli na místo, kde Mirek zemřel. Po chvíli rozhlížení druhé vesničce a vyptávání, jsem se rozhodl spojit se sférou, abych zjistil, kde ten poklad je. První noc mě nebyly hvězdy nakloněny a kontakt se nezdařil. Druhou noc se už kontakt povedl, ale PJ mě šetrně naznačil, že tato sféra nemá povolení mluvit o této záležitosti. Dále jsem se rozhodl vyvolat démona do prstenu, což se opět nevydařilo, a tedy celkem jsem čítal ztrátu na pěkných – 900 magů. Pak jsme se vrátili ke družině.

Ani Vojtovi lupičovi se nedařilo. Vybral si pěkný obchůdek, na kterém chystal namastit kapsy, když tu uprostřed operaci zjistil, že je ve smrtelném doupěti pastí až na půdu. Rozhodl se utéct. Protože z komínu hrozil pád obrovského kamene a ke dveřím to bylo naneštěstí daleko, zvolil tedy útěk oknem. Ale právě tady se ukázala zručnost našeho lupiče. Po neuvěřitelných 10 minutách zvládl vzdálenost 20 metrů a nespustil žádnou past. Jako družina jsme se sešli v hospodě a vyrážíme prodat Jurův diamant. Vůbec bych se nedivil, kdyby jednoho krásného dne stihl tento ostrov nějaká katastrofa

...Náš odjezd se avšak protáhl, když nás paladin Ďurin začal zahlcovat informacemi o Matu. Nejdřív začal že prý tu je tůůůze mocný druid který vlastní jednu z šachových figurek, poté zas že zde žije nějaký vlkodlak co není vlkodlak protože se pravidelně dopuje stříbrem, samozřejmě nechyběla ani balada o prastaré knihovně velmi mocného nekromanta, který měl dokonce v moci skřety. Po dokonalém zmatení jsme běhali sem a tam po ostrově a hledali nějaké bližší informace. Zašli jsme k lesu kde nás lovci poslali do patřičných míst, že prý je to tam moc strašidelné a maminky jim říkali že do lesa ne-e. Pak zase za lupičem který prý měl co dočinení s Dezidérovou prvotní družinkou, před 4 lety. Nic jsme se nedozvěděli a ani dezidér nám nebyl nic platný protože se zhostil velice důležitého a nesplnitelného poslání, začal učit hrát našeho krolla šachy. Ukázalo se také že ona prastará knihovna, není knihovna ale knihovnička. No, chvilku jsme se ještě poptávali po již dávno mrtvém alchymistovy Mirkovy, stylem "Hele hostinskej, neznáš nějakýho malího mirka, co tu žil před pár lety ?". Nečekaně se nám nezadařilo a protože tento ostrov skutečně nemáme v oblibě, vydali jsme se pryč. Najmuli jsme si lod do Sultánova města a zde do Království pod Ledovými Horami. Pluli jsme si tak pár měsíců, když nás napadla pirátská lod. Vzhledem k tomu že jsme pluli na lodi která převážela pouze mramor bylo nad míru jasné že k žádné velké loupeži nedojde. Moje maličkost Adrian ej kej ej Callen (trochu matoucí) jsem odvážně začal zneviditelnovat členy naší družinky, s tím že počkáme v podpalubí. Vzhledem k tomu že jsme byly ověšeni měšci, dalo se předpokládat že jediní okradení na lodi by jsme byli my.  Avšak co se nestalo. V Manškonovy se opět probudil ingoustový defekt. Když jsem mu nabídl neviditelnost, odvětil pouze "drž hubu, mám plán" a  taky že měl. Zatímco my si seděli v podpalubí, Manškin společně s Dědkem nasedli na koberec a vydali se vstříc blížící se lodi.Nad lodí Manškin zavelel, aby Dědek schodil na lod hromadu dynamitu. Když se nic nedělo ohlédl se a z Dědkových očí čišila senilita, oznámil že vlastně nemá čím zapálit doutnák, že se domníval že má oheň, ale asi ho  někde vytratil. Z pirátské lodi se vznesl obří pták a začal decomoval manškninův koberec. Mezitím co probíhal zoufalí vzdušný souboj, který zahrnoval, Silfu, lektvar zmenšování, dávení ptáka dynamitem apodobné, se pirátská lod dostala k té naší, páni piráti si napochodovali na palubu a začali zjištovat že není co ukrást. Když už se souboj zdál benadějný, vytáhl si dědek vlastní kobereček a odletel, v záchvatu senility přistál na právě piráty okupované lodi a byl po zásluze okraden. Manškin který se nějakým zázrakem dostal z spárů ptáka letěl naopak na pirástkou lod, nějakým malým otvorem se dostal dovnitř a schoval se. Chvilku tam tak pobýval, pak mu došlo že to asi není nejlepší nápad a odletěl pryč. Když už se pirátská ldo vzdálila, vylezli jsme na palubu a zjištovali jak dopadl onen slavný plán. Manškin ani Dědek se ná nechtěli pochlubit a zřejmě udělali dobře. Když jsme dorazili do Království pod Ledovámi Horami, nastal malí incident, protože zde jsou zakázány veškeré projevy magie a Manškin chtěl opět abych na něj seslal černý blesk, než jsme si uvědomili kde jsme už se k nám řinuli vojáci. Nějakým zázrakem se nám podařilo prchnout. A konečně jsme se dostali do hlavního města, zde jsme prošli několika branami, za což jsme taky náležitě zaplatili. Po nějaké době jsme se dostali na audienci ke králi a nabídl jsem mu diamant po kterém tak bažil, náš Horník/Hraničář který nám odmítá zdělit své jméno nabídl svůj smaragd, a tak nám byla vyplacena hromada zlata kterou s všichni ostatní rozebrali a následně jsme obdrželi pozvání na královskou hostinu...

Vyměnili jsme 2 drahokamy za 15 000 zl., popovídali jsme si s místní smetánkou při královské hostině a vyrazili vyřešit záležitost s naším zadavatelem úkolů Mrogrothem, nebo aby se nevztekala hnidopichová část naši družiny, tak Pánem. Ale co se nestalo. Když jsme tam přijeli, sídlo bylo v pobořeném stavu. Vypadalo jako po zásahu magie. Kolem pobíhalo spoustu divokých znetvořených psů, přičemž náš expert na boj se zvířaty se chopil svoji životní příležitosti zabít se a vyrazil si osvojit onen zmutovaný exemplář. Proroctví se naplnilo a druid-ochočitel opravdu zemřel ve třech kolech. Vyslali jsme Kryštofa a.k.a. Stroj na smrt vyřešit situaci. A stejně tak rychle, jako si psi poradili s Davidem, Kryštof si poradil se psy. (Tady je mimochodem vidět, že ačkoliv se člověk specializuje na jistý druh boje, stejně je vždycky nula vedle našeho válečníka :D). Druida jsme vyléčili a pokračovali k panství. U brány ležel nám už známý vrátný. Měl nějaký nechutný lalok v oblastech krku a i celkově byl znetvořený. David využil veškeré svoje síly a vyléčil ho do stavu, aby nám aspoň nakreslil, co se stalo. Přeložili jsme si to takto: Bílá čarodějka napadla hrad, bojovala s Mrogrothem, na čež to „Mrogroth“ vzdal a pravděpodobně se teleportoval. Sídlo působilo opuštěně. V hlavní hale stála bedna (což vlastně byla upíří rakev). Šli jsme si ji prohlédnout, jenže najednou se bednou protrhla šedivá ruka, přitáhla si Juru a začalo ho něco sát. Vskutku, svět toho chudáka nemá rád. Zjevil se upír a my s ním začali bojovat. Konvečním způsobem to nešlo, protože zbraně a blesky mu způsobovalo pouze protáčení hlavy. Proto jsme dali na radu klobouku a snažil se mu „utrhnout hlavu“. Paladin a váleční mu namlátili a upír se vypařil. Na chodech vzhůru na nás opět zaútočil a opět dostal po tlamě. Ovšem jeho vampýřím jedem nakazil i mě, Manškina…

O upířím jedu jsem sice ještě neslyšel, ale o vysávání životní síly už ano. Ať to bylo co to bylo naši stateční přátelé tím byli velmi oslabeni. Vrátili jsme se však k prohledávání sídla, našli jsme jen pánovy osobní věci a ve sklepě obětiště dětí. Lupič Vojta však objevil v pracovně tajný prostor a v tom mapu, poté jsme odešli. A tak jsme se další den dohodli, že upírovy ukážeme a ukázali jsme. Paladin se 5 minut modlil a poté jsme vstoupili do sídla. Upír nás epicky napadl a padl. Trpaslík se Zatrianem ho ve vteřině zničili záplavou úderů. A Vysátí do něj ještě chvíli ze srandy bodali. Začali se brzy cítit lépe a tak jsme suverénně odkráčeli zpět do města. Avšak síly jim rychle zase zmizeli a nám došlo, že zbavit se dotyčného nemrtvého nebude tak jednoduché. Nakonec jsme zjistili, že pravděpodobně pomůže, pokud ho za jasného měsíce ponoříme do tekoucí vody. Pro jistotu jsme se rozhodli počkat na úplněk a zatím jsme konali přípravy v podobě shánění svěceného rumu a osikových šipek. Upír nás však předešel a paladina Ďurina jednou probudil přátelským šťouchnutím do střev. Protože jsem spal ve stejné místnosti přirozeně mě to probudilo a na mě upřený pohled upíra, který si z ruky otíral vnitřnosti mého přítele mnou přirozeně otřásl. Takže jsem se pomodlil a vyčaroval 20 bílých střel… fungovali dokonale – upíra zřejmě 300 damage rozhodilo a to doslova. Po vyléčení trpaslíka, jsme posbírali upírovy pozůstatky a šli je vykoupat do potoka. Chudák upír se rozpustil a nám se vrátili všechny síly. Mezitím se náš druid (pokousaný nakaženými psi) dostával do stále horšího stavu a místní léčitel nás varoval, že by to mohlo být nakažlivé. Našli jsme účinný lektvar, jehož jediným problémem bylo, že neúčinkoval. Konečně jsme prostudovali i mapu z pánova sídla a kromě cechu mágů, bílé věže, Sběratele a lokace mnoha figurek na ní nebylo celkem nic zajímavého. My se však rozhodli cestovat na nepopsané místo na ohnivých ostrovech.

...A tak jsme se dali na cestu, najmuli si lod a nechali se přepravit na ostrov kde nás uvítal pohled na pláně tabáku. Vystoupili jsme a jeden ze zdejších černých otroků nás zavedl k domu majordoma. Manškin s ním začal probírat obchodní záležitosti a později ho Deztidér zhypnotizoval. Dozveděli jsme se takové drobnosti jako že Mrogrot si sedí v onom domě, před kterým jsme si vysedávali. Inu později se nám podařilo přemluvit Majordoma aby jsme se mohli setkat s Mrogrotem, která po nás chtěl aby jsme mu přivedli Pána a podle toho jestli bude živí nebo mrtvý se bude odvíjet naše odměna. Při cestě na lod jsme si ještě prohlédly krásnou starou dračí kostru na které si neškodně hráli děti. Usoudili jsme že Pán bude u zběratele  a tak jsme se k nemu vydali. Cesta nám trvala nějaký ten týden a tak, když jsme konečně dorazili a dozvěděli se o všelijakých hromových ptácích a mluvících psech, rázem nás přešla bojechtivost. Domluvili jsme si tedy s jedním psem audienci a ten nás vpustil ke zběrateli. Vedle starocha kterého jsme odhadli na Zběratele si vysedával Pán, hned nás pokáral že nám to tak strašně dlouho trvalo. Jakmile jsme si sedli, hned nám začal dávat příkazy co a jak. Nejprve nám oznámil že chce aby jsme udělali nějakou práci pro Zběratele a získali tak figurku, poté že má nějaký velkolepý plán, nadhodil jsme jestli náhodou nechce zabít Mrogrota. Na souhlas se mnou začal mlátit o stůl, stěny a všelijaký nábytek co byl zrovna po ruce, poté do mě nalil lektvar pravdomluvnosti a zeptal se mě jestli bych chtěl zabít Mrogrota. Kroll Robin se mě pokusil zastat ale Pán se na něj jen kouknul a Robill se skácel k zemi a jeho síla byla rázem tatam.  Když jsem odpověděl že ano Pán řekl že je to dobře a nechal mě na pokoji. Řekl nám že jde do svého druhého sídla a ukázal nám kde to je. Pán se vydal se na cestu a mi zatím přemýšleli jak ho zajmout. Dohodli jsme se že nejprve zaskočíme za Ohnivými Mágy a protože nám dluží laskavost. A že když ti nám nepomůžou, skočíme do Bíle Veže a budeme se dožadovat pomoci tam, vzhledem k tomu že oni zřejmě stáli za zničení Pánova původního sídla....

A tak jsme se vydali do Bílé věže, teda do blízkého přístavního města. V tom městě si skoro každý našel cvičení, a mě a Cullena poslali do blízkého velkého města. Dežo se vydal do Bílé věže ještě před tím, než jsme my dorazily do velkého města my, a on přes něj musel projet. Což ale nebyl dobrý nápad, protože se zde potkal s pánem, který ho přesvědčil, že opravdu chce jít získat figurku od sběratele. Přesněji řečeno, dal mu nabídku, která se neodmítá, neboli pokud by se pokusil vykašlat na své poslání, tak mu zarostou ústa. Což není moc příjemné, takže Dežo se začal otáčet směrem ke sběrateli, a po cestě do přístavu nás potkal, a řekl nám o pánovi, a že není dobrý nápad tam chodit. No tak Cullen se vydal hledat Bílou věž na jedné obrovské planině trávy, po které jezdil asi týden a půl, a nenašel nic, krom prodejce informací, který moc informací neměl. Zatím ve městě se theurg s lupičem nudili, a tak se pokusili vykrást obchod theurga, ve kterém se náš theurg cvičil. Lupič chytře vlezl do komína a pokoušel se vlézt dovnitř. Ale zespoda ho zaslechl majitel obchodu a zatáhnul za páku a hups, komín byl nekonečný. Takže zloděj lezl a lezl, pak zkoušel dloublat ven cihly, vydloubal asi půlku a tu pustil, takže s ní dostal párkrát do hlavy, než ho napadlo ji chytit. Poté ho musel zachránit náš theurg tak, že zatáhnul za páku, která spouštěla nekonečný komín. No a tak mohl náš zloděj vylézt.

Když jsem se vrátil zpět ke zbytku družiny, vydali jsme se za Dezidérem který byl donucel kletbou jít pro figurku. Ten mezitím přesvědčil sběratele aby mu výměnou za ohnivého dráčka dal figurku, to že dráček po půl hodině zmizí už nezmínil. Sběratel ho donutil vlést do jedné z kelcí, že prý je tam figurka. My jsme konečně dorazili k sběratelovu sídlu kde nás mile uvítali mluvící psy  a zdělili nám že zde Dezidér není, jenže našemu lupičovy Zatrianovy se to moc nezdálo a tak jsem se rozhodli do vnitř vloupat, náš druid se pokusil dezidéra najít pomocí své magie, a zjistil že ten je na zahradě, zhruba sto metrů za domem, Manškin tam zaletěl ale nic nenašel, a tak jsme usoudili že druid se spletl a Dezidér bude někde ve sklepě, inu vydali jsme se tam pomocí mlhoviny, kterou nám vyrobil náš Dědek pyrofor, když jsme se dostali do sklepa Manškin si vzpoměl že lastně na oné zahradě Dezidér byl, ale v podobě sochy. Tak jsme se vydali zpátky. Našli jsme našeho drahého Dezidéra a druid už po druhé toho dne se ukázal být užitečný a začal "odkameňovávat" Dezidéra. Avšak jeden mlivící pes nás uzřel a vydali se pro posilu, i přes to že mu Manškin střelil do prdele tři šipky ze své mocné kuše. Přivedl si partičku nějakých lvů či-čeho a pustili se do nás. Naneštěstí pro ně po pár kolech bylo po všem a my si mohl pokecat s Dezidérem. Na obloze se však nasrali hromový ptáci a začali na nás sršet blesky. My se proto dali na útěk k domu, v půlce cesty ale "déšť" ustal a mi se opět začali rozhodovat jestli k plotu nebo k domu, nakonec nás blesky přece jen donutili pstoupit do domu. Dezidér vyčaroval několik portálů a my jelikož jsme byly značně zrubání rozhodli jsme se přečkat den a noc v lese a vyléčit své zranění. Plán na další den byl takový že, pár nás naběhne dovnitř sejme Sběratele a odneseme si ho s sebou do lesa a řádně ho vyslechneme.  A tak se stalo že Kroll Robin skočil do portálu a vyrušil Sběratele u večeře, na nic nečekal a starocha nakopnul, ten se pokusil krýt židlí ale nevyšlo mu to, kroll ho ještě několikrát praštil do obličeje a hodil do portálu. Já jsem si bláhově myslel že kroll bude potřebovat nějakou pomoc a tak jsem ve stejný moment kdy dědek prolétnul portálem vešel do jeho jídelny. No a protože kroll i sběratel i porál byly pryč, vyfoukl jsem Sběrateli alespon večeři a počkal na porál další. Sběratel vzhledem ke své vyčůranostli a možná i senilitě, nám celekm úspěšně tvrdil že netuší kam si to schoval tu figurku. Nakonec jsme se dostali k tomu že buď  baziliška nebo u harpyjí a že na baziliška prý platí zmrzlina. Tak jsme opět vstoupili k Sběrateli do domu a štrádovali si to tím sklepem až jsme narazili na sklad zmrzliny, každý jsme si nabrali co jsme unestli a vydali se k baziliškovy, tomu jsme hodily zmrzlinu a dal pokoj.  Bohužel u něj figurka také nebyla a tak nás dědek vedl k harpyjím. Vstoupili jsme do celkem velké místosti a Sběratel za námi zabouchl dveře, načež se objevil drak a vrhl se na nás. Několik z nás stihl praštit ale než kdokoli stihl udělat cokoli, kroll se nasral vrhl se na něj a v svým mocným drakobijným kyjem mu rozmlátil hlvu na kaši, načež mu Dezidér tak pro sichr vpálil bledý blesk do tlamy. A tak byl mocný drak v jednom kole poražen a my ostatní ani nestlihly tasit zbraně. Zatímco Sběratel se šoural svým seniorským sprintem pryč, my mu slíbili krvavou pomstu...

Po tom, co Robin zabil draka v pár okamžicích, se Kalen rozhodl hyperprostorovat za dveře. Uslyšel nějaký hluk, tak se zase přemístil zpět. Zvednout závoru na mohutných vratech ho ovšem nenapadlo. Tak Dezidér se opět chopil svého poslání a otevřel nám portály pryč z místnosti. Jenže stařík jeden vychytralý (možná připodělaný)  na nás poslal slona. Já Manškin jsem slona obletěl a pronásledoval onoho dědka. Venku mě ale zaměstnal obrovský gryf, který mě málem zabil. S posledním vypětím sil mne ostatní zachránili po tom, co zabili slona. Dali jsme se tedy do pronásledování. Vzal jsem Juru na koberec a převezl ho za dědkem, který letěl na gryfovi pryč. Sundali jsme gryfa ještě zdálky a při zjišťování, kam že se to dědek pod ním schoval, jsme našli tajný vchod v pařezu. Pod pařezem se táhla dlouhá chodba. V jedné z postraních místností se krčel ten stařec a nabízel nám zlato za jeho zachránění. Ti méně vypočítaví skočili na dědkovu nabídku a sáhli po nabízené odměně. Avšak nějaký magický výtvor schovávající se ve zlatě, těžce zranil naše druhy. Paladin s úmyslem dědu omráčit ho zabil. Kalen vzal mrtvé tělo a vytáhnul ho před místnost, kde ho napadla obrovská stvůra. Zemřela. Ale Kalen skoro taky, snad se poučí do příště :D. Zamkli jsme se v mísnosti se zlatem a přespali jsme. Dalšího dne jsme se vydali hledat figurku, která byla schovaná ve Sběratelově pokoji. Protože jsem ji já Manškin našel, vzal jsem ji k sobě, což se později ukázalo jako nešťastný nápad. Když jsme přemýšleli jak nejlépe vybrat toto panství, přišla skupinka okolo desítky gardistů, jenž chtěla vyšetřit onen rozruch. Zahnali jsme je elementály. Vrátili se brzo ráno a bylo jich asi sto. To už nás uvedlo do provozu a my zbystřili. Ochranným kouzlem se dokutálelo 10 bomb. Já Manškin vyskočil z okna. Chtěl jsem odletět na koberce, jenže ten se ve vzduchu sroloval a já padl a zemřel.Kalen, Paladin a lupič se mezitím schovali na střeše. Jura se pro mne vrátil sebral mne a vrátil se na střechu. Po salvě šípů s posledních magických sil všechny přemístil  daleko od dění někam na zahradu.

A mezi tím naše eso Dežo chrupkal někde schovaný. Já Manškin umíral a potřeboval jsem zoufale pomoc. Nalili do mě Chodce Jana ale i přesto jsem byl lehce v agónii. Byl to závod o čas. Museli jsme najít Deža, jakožto jediného člověka umějící první pomoc, což by bylo řešení, kdybychom ho ovšem našli. Po chvilce přemýšlení a pár nepovedených pokusů o signalizaci se paladin rozhodl, že se podívá do Sběratelovy místnosti. S menšími komplikacemi se tam opravdu dostal, ale Dežo se lekl, a když se Dežo lekne má to obrovský dopad na dění okolo. Zkrátka přemístil se někam na zahradu a začal nás podle magického sluchu hledat. Opět proběhla nějaká menší komplikace s obcházejícími strážemi a my jsme se stáhli někam do lesů. Dežo nás našel po asi půl hodině, ale to už mě nebylo pomoci. Moji mrtvolu zakopali (doufám :D) a s figurkou po regeneraci spěchali za Pánem.

Po chvilce cestování přišli do přístavního města. Došli za Pánem a předali mu figurku. Oznámil jim, že je čeká poslední důležitý úkol a to zabít Mrogrotha. V přístavišti přišel jistý divný muž (já), který se sháněl za Dežem. Řekl jsem mu, že jsem hevren a bývalý rádce náčelníka kmene Beduínů, načež jsem byl jako trest za selhání vyhoštěn a po spojení se sférou mě bylo řečeno, že abych došel klidu, musím vyhledat čaroděje Dezidéra a pomoct mu v následujícím úkolu. A tak mě přes všechny pochybnosti, že jsem šílenec, vzali na loď.

Dojeli jsme na tabákové ostrovy, kde jsme se vylodili. Pán rozseknul dva sluhy vejpůl a mi pokračovali k sílu Mrogrotha. Chtěli jsme pána zabít a zavděčit se Mrogrothovi, ale ukázalo se, že přechcáni jsme byli my. Pán si podal ruku s Mrogrothem a proti nám stáli dva nejmocnější paladinové současnosti. Přestože moje poslání bylo chránit Dezidéra v tomto úkolu, tak než jsem se rozkoukal, byl jsem postaven do první linie. A také jak jsem se dozvěděl, moje postava neměla zhola nic :D. Takže ano, pomohu Dezidérovi a moje duše dojde pokoje. Brzy. Paladinové převzali iniciativu a mě rozkrájeli na dálku mečem ve dvou kolech. Následoval další masakr členů naší výpravy. Jen Adrian, dědek, Vojta a Dežo se rychle hyperprostorovali pryč. Byli na půl cesty k lodi, když viděli rozbíhajícího paladina směrem k nim. Vyčarovaný teleport nepomohl Dědovi, který proskočil skrz, protože se nic nestalo a byl vydán na milost a nemilost Pánovi. Dežo, Adrian a Vojta pospíchali k lodi. Adrian zamával pěti sty zlatými námořníkům před nosem a ti okamžitě vyrazili z přístavu. Rozhodli se požádat o pomoc mágů z Bílé věže.

Zakotvili v zátoce a vydali k Bílé věži. Adrianovi se zdál sen, že pokud nepředá svůj náhrdelník Dežovi, my zbylí umřeme v okovech. Tak mu ho na základě snu předal a doufal, že to vyjde.Po týdnu cestování přejeli k Bílé věži, která byla ale neviditelná. Jen Dežu ovšem ta neviditelnost pohltila a on se ocitl v kruhu mágů. Sotva stihnul vyřknout přání na pomoc s Dezidérem, už začali rokovat o jeho potrestání, prý se v něm spletli, když se sem chodí tak. A tu se objevil před Adrianem a Vojtou a nepamatoval se vůbec nic. Nevěděl, proč tady stojí, a že má něco společného s Bílými mágy. V dáli jsme viděli blížící se postavy.

Mezitím nás, co jsme byli pobiti na bitevním poli u Mrogrothova sídla, vsadili do okovů a nechali ve vězení. Byli jsme to: já, Robin, David, Dědek a Paladin. Mrogroth s pánem nás denně chodili bít, vysmívat se nám a rozhodli se, že nás nechá vyhladovět. Přestali jsme počítat čas, když tu se jednou v noci objevil modrý záblesk. Oslnilo to celou naši celu a okovy se začali roztékat. Objevil se před námi portál. Vzali jsme si věci a proskočili jsme portálem. Objevili jsme se na jedné lodi. Bylo nám dáno jídlo a i celkově postaráno. Kapitán nám řekl, že jedna tajemná postava zaplatila za to, aby nás převezli do jedné zátoky.

Vysadili nás v zátoce, kde na nás čekalo pět připravených oslíků. Sedli jsme na ně a oni nás vedli někam pryč do vnitrozemí. Po pěti dnech jsme dojeli na jednu planinu, kde jsme v dálce viděli naše známé. Jenže, nám se zatmělo před očima a my dostali neodolatelnou chuť je zabít. Rozběhli jsme se na ně. Ale byla na nás znát naše vyčerpávající cesta a tak nás udolali do bezvědomí a svázali. Mě jakožto nejmenší hrozbu, protože jsem neměl nic, probrali. Zrudly mně oči, zatemnilo mně a já byl opět agresivní. Zbili mne, a když se jsem se probudil, nechápal jsem, proč jsem tak pohmožděn. Moje bělmo bylo bez rudého zakalení, a protože jsem se nezdál jako hrozba rozvázali mne. Jenže mě se opět zatemnělo a já objal s úsměvem Dezidéra, vzal mu dýku a bodnul jsem ho do zad. Okamžitě jsem ho zabil. Byl jsem ochoten dál bojovat a tak mě také zabili. Dezidéra zachránili chodcem Janem a mě taky nějak vyléčili. Naprosto jsem nechápal co se děje. Tím, že mě zabili v přímém souboji, jsem

byl zproštěn kletby. Dlouho mně vysvětlovali, že jsem pobodal svůj objekt ochrany a tak s myslí naprosto zmatenou jsem potřeboval relax a šel meditovat kousek od shromáždění.

A tak s receptem na odstranění kletby se rozhodli probudit ostatní. Když jsem viděl jak tahle družina svoje členy budí a následně zabíjí, byl jsem znechucen sebou, že jsem se k nim přidal, znechucen sférou, která mě za nimi poslala, prostě vším. Vzal jsem si své 3 magy, sedl na osla a jel někam pryč.

Adrian se zrovna rozhodl probudit největší oříšek tohoto zakletí, Robina. Robina okamžitě ovládla krvežíznivost a s pěnou od úst nejdříve sebral Vojtovi šavli a započala mise na udolání krolla. Robin stihnul rozvázat svoje ovládlé kamarády a boj nastal na novo. Paladin byl zabit a kroll nakonec také. A tak tam zničená družina čeká, co jim osud nadělí příště.

...Nějakým zázrakem se nám podařilo dostat všechny na nohy, rozhodli jsme se vydat zpět k naší "předplacené" lodi. Bohužel ukázalo se že námořníci nejsou z nejpoctivějších a tak nám nezbylo nic jiného a museli jsem se  vydat do města na severu kde měl své druhé síldo pán. Obávali jsme  se jeho přítomnosti, ale nakonec se ukázalo že se můžeme v klidu cvičit. A tak se také stalo, každý si někoho našel dokonce u paladyn a dokonce i já, bojový mág. Pouze Dezidér a Luxor, který se k nám opět připojil, poté co náš beduín, kterého nikdo neznal zmizel. Tito dva se však nestihli vycvičit ale za pomoci Luxorových schopností se jim pošná přece jen poštěstí...

...Nakonec se skutečně všem podařilo vycvičit se, dohodli jsme se že zkusíme najít Bleskový náramek pro Bojové mágy a že se nám snad odvděčí pomocí. Vydali jsme se tedy ke slané poušti, když jsme projeli horami, skalisky a podobně, dorazili jsme do menší Vesničky, pěkně opevněné, zatímco já jsem se přivítal s dlouho neviděnými druhy ostatní se ubytovali. Poté jsme se vydali za Kapitánem, chlapíkem který vede Bojové mágy. Ten nám řekl kde se snad nachází Mágové Blesků,  poprosil nás že když už tam budeme tak jestli by jsme mu nepřivezli kentaura a poté se rozezněli poplašné trubky. Na tvrz zaútočilo pět pouštních draků. Ovšem pro nás jakožto zkušené dobrodruhy to nebyl zas tak velký problém, obzvlášť pro našeho hlavního drakobijce. A tak dva draci kteří se rozhodli se nám postavit čelem skončili ve vlastní krvi a třetí který koupil tři bledé blesky od našeho Dezidéra a Dědka padl na jeden z velkých kůlů, naše družina se dala do oživování padlých členů...

… tak jsme tam stáli po urputném boji a opět jsme se museli starat o rozsekaného válečníka Robina. Po chvilce usilování o jeho život, samozřejmě v tom dobrým slova smyslu, jsme se museli postarat o mé Alter-ego, které bylo usmrceno a doslova upáleno mocným dračím dechem. Hned jak vstal, cítil se setkáním s drakem značně zkušenější a nechal se vycvičit u našeho trpaslíka vycvičit rovnou o 3 úrovně. Mezi tím se Adrian snažil získat svoje ztracené vědomosti u svého Kapitána, který mu ale nechtěl nic říct. Poslal ho za stařešinou. Já, mág, jsem se pídil po onom náramku, který posiluje mentální sílu, ale možná proto, že byl Adrian opět protivný a chrlil na mě jednu nadávku za druhou, nedozvěděli jsme se nic. Ale to bychom se nedozvěděli asi ani tak. Nicméně jsme se vydali na cestu do městečka u hor, kde jsme měli získat nějaký info ohledně nalezení bleskových mágů v Horách. Hned při příjezdu nás zastavil nějaký majitel sešlého kentaura, jestli bychom se na něm nepovozili. Současně co se Adrian s dětským nadšením vozil, my se vyptávali na cestu do planin, kde tito kentauři žijí. Nic kloudného jsme s nedozvěděli a tak následovala klasicky hospoda. Ta nás poslala za jistým Dundeem, hraničářem, který tu cestu měl prošlápnutou. Jak se později ukázalo, jako průvodce stál za hovno. Vyrazili jsme, vrátili se pro jídlo a zase vyrazili, než jsme došli k úpatí hor. Dundee se trošku poplašil a zavedl nás k orlímu (pravděpodobně) hnízdu. Koukalo na nás něco modrého, tak to paladin zabil kladivem. Hned jsem poznal, kolik uhodilo, tak jsem vyčaroval neviditelnost do 4 sáhů a pár z nás jsem pokryl. Dezidér vyčaroval VOK a pokryl nás vesměs všechny, takže orlové lační po naší krvi. Měli smůlu. Dál nás Dundee vedl, vedl, až dovedlo do takové jeskyňky, kde na nás číhaly obrovské oči. Hustá mlha okolo nás nám ubírala nemálo životů. Ale nakonec jsme je pobili. Bohužel Davida napadl nedomyšlený nápad opustit vlastní tělo a schovat se do kamene. Ovšem díky pravidlům neměl na cestu zpátky. Mysleli jsme si, že padnul, proto jsme mu udělali hrobeček a šli spát. Ráno nás vzbudilo hekání z pod mohylky. Blbec paladin se rozhodl, že to zničí a tak vzal palici a v domnění, že to je nemrtví, šel Davida zničit. Franta vyzkoušel bílé střely, aby si byl jistý, že to není nemrtvý. Nic mu to samozřejmě neudělalo. David si jen tak vstal a beze slova se začal léčit. Bylo nám to podezřelé a tak jsem ho pohledem sundal těsně pod mez agónie. Jenže paladinovi to nestačilo a tak ho poslal na -300. Tak jsme ho zakopali. Pokračovali jsme dál a vyšli jsme na jednu planinku. Tam na nás čekalo 6 lvů. To co se stane dál nikdo neví…

...A tak se stalo neočekávané, šest lvů jsme pobili a šli si dál. Konečně se nám podařilo dostat na pláně, ale po pár hodinách cesty nám z ničehož nic začali padat naše věci a následně na nás začli pokřikovat schovaní kentauři. Nabádali ná ať se vydáme od kud jsme přišli a neustále vyhrožovali že jinak nás pobijí. To ale nevěděli že mezitím co oni si kecají Dezidér nám vyčaroval ochranu před šipy a tak nám nic nehrozilo. Použili jsme snad všechny vyjednávací metody kterými jsme disponovali, ale ti hloupí koňolidi nás nechtěli pustit dál, tak jsme se společně s krollem hyperprostoroval k nim, ve falešné naději že se na ně Robin vrhne, ale ten odmítl bojovat a vzhledem k tomu že kentauři začali ujíždět ohromnou rychlostí a při tom na nás pálili šípy, byl jsem donucen je, bez ohledu na to zda už to přežijí či ne, zastavit.  A tak se stalo že na zemi leželi dva vystřevení kentauři, Robil si z nich bral maso na salám, náš schopný průvodce zase na svíčkovou a Dezidér se chytal za hlavu, že jsem zase někoho zabil. A zatím co jsme se dohadovali, co sníme dřív a jak se teď vyhneme boji s ostatními kentaury, Luxor si začal z jednoho vyvolávat ducha. Po chvíli když se radoval nad svým výtvorem přiřítil se z ničeho nic trpaslík a palicí tu nemrvou kobylu poslal opět do věčných lovišť. Luxorovy poklesl úsměv a pustil se do trpaslíka a tak započala hádka o mrtvého nemrtvého kentauřího ducha. Trpaslík prohlásil že mu nemrtvý zavraždili rodinu a přátele, což se mi trošičku nezdá, protože kde by se sakra v trpaslíkově vzalo nemrtvé komando kentauřích duchů ?! Hádka ustala v momentě kdy zbytek družiny vyrazil dál a těm dvoum nezbylo než nás následovat.  Šli jsme několik dnů, jednou v noci na nás zaútočili nějací štíří, avšak my využili našich výjímečných schopností a štíry rozdupali. Po otěch několika dnech jsme spatřili jak se na nás řítí pětice kentaurů...

Stál jsem tam sám a musel jsem čelit hrozbě 50 šípů. Vytvořil jsem ochranu před šípy a sám jsem nechal sebe a Alterego zneviditelnit. Kentauři procházeli kolem nás a pak se utábořili cca 2 míle od nás. V noci jsme se ji chystali překvapit, ale po neshodě, kdo má neviditelnost a kdo neslyšitelnost, nás objevili. Franta je všechny hromadně uspal až na jednoho. Ten uháněl plání pryč. Franta se za ním teleportoval a zneškodnil ho, ale nezabil. Ke kentaurům, kteří byli v hlubokém spánku jsme se vrátili asi tak za ¾ hodiny. Jenže to už byli zespod rozežraní červy a tudíž mrtví. Protože jsme zoufale potřebovali nového člena do naší družiny za Davida, a protože to prostě jinak nešlo, udělali jsme z posledního přeživšího kentaura našeho kamaráda a na hruď jsme mu vytvořili znak naší skupiny, sedmikrásku. Nově personálně doplněni jsme pokračovali na sever. Vydali jsme se k osadě kentaurů, abychom zjistili od šamana, kde jsou bleskoví mágové. Nepřízeň jsme měli tentokrát na naší straně, protože na nás se valilo stádo volů. Kentaur uháněl pryč a tak jsme tam zbyli já s Alteregem, Dezidér, Callen (jinak řečen rádoby Adrian, nebo chcete-li prostě Jura) a Robin. Callen s Robinem se hyperprostorovali podotýkám za všechny magy směrem od nich. Což byla hrozná kravina, ale já nevidím do hlavy na skvělé plány Callena. Budiž tak. Já věřil Františkovi. Ano, Františkovi všemocnému, načež jsem byl za tuto milnou představu zlejskán jako žito :D. Vytvořil VOK (pro nezasvěcené; velké ochranné kouzlo). Podle pravidel a jsme byli nesmrtelní, za předpokladu, že stádo se skládá z jednotlivců a jednotlivec neprojde bariérou. Nicméně, obláček se nám to rozhodl znepříjemnit a rozhodl se, že stádo je prostě stádo a proto bariéru protrhávali. Všemocný Franta je vždy všemocný, pokud se jedná o ochranu sebesama, ale na záchranu ostatních tolik sil nemá. Pravda, kdyby ano, tak by to byla nuda. Všeproniknul se a hovězí nepřítel mu neuškodil. Za to já jsem byl udupáván, každým kolem. Z posledních sil jsem vytvořil fatamorgánou sebe v kámen. Jenže zvířata na to byla moc blbá. Zadupala mě ještě víc. Umřel jsem tam a se svoji vedlejší postavou jsem proskočil do vytvořeného portálu Frantou. Franta mě tam doživil svými životy a my se vydali hledat Callena s Robinem. Náhodou jsme je našli. Callen byl zabit, ale Robin to přežil. Nějak jsme se oživili a budeme pokračovat dál.

...Po otřesném zážitku s bizony, po kterém se ze mě, chtě nechtě, stává vegetarián, jsme se vydali dál. Podle našeho, intelektem překypujícího kentaura jsme se nacházeli zhruba den cesty od jeho domovské osady. Ukázalo se však že tito patvoři se pohybují svojí kobylí rychlostí. Takže k osadě jsme dorazili po třech dnech cesty. Přemýšleli jsme jak infiltrovat tyhle ty stáje, až jsme dospěli k tomu, že se Dezidér promění v nejvíc sexy koně kterého jsme kdy viděli a následně Luxor převezme jeho podobu pomocí vlastní, značně levnější metamorfozi. Takže do osady se vydal náš noví dopravní prostředek společně s Luxorem. Vyhledali zdejšího stařešinu a Luxor, navzdory mým pochybám, zjistil kde se zhruba nachází bleskový mágové. Tedy po návratu našich hrdinů jsme se vydali směrem který nám udala ta prapodivná vrchní kobyla. Při cestě Luxora napadlo že si vyvolá svého prvního přítele, mocného havrana a pošle ho na výzvědy. Plán se opět ukázal býti správnou volbou a já opět překvapen, kam se poděl ingoustový defekt kterým dříve Luxor tak oplýval, jen udiveně kroutil hlavou. Když se havran konečně vrátil udal, zdělil nám že na vrcholku jedné z hor viděl jakousi vesničku a pár desítek lidí. Když jsme došli k hoře, zjistili jsme že dostat se na ni nebude jen tak lehké a tak jsem se dali opět do osnování plánu. Dospěli jsme k tomu že vyšleme našeho lupiče Zatriana na jeho snad první pořádnou misi. Plán byl nebyl zas tak prosý: Zatrian měl být vybaven několika lektvary neviditelnosti a svitkem portálu. Následně zneviditelněn a poslán portálem na horu do vesničky. Podívat se zda-li nenajde onen náramek a buď nám ho přinese a nebo sdělí jeho polohu. My ostatní jsme měli zatím čekat dole a kdokoli by se oběvil, řádně ho sestout. Inu Zatrian proskočil portálem ale záhy se v něm objevial hlava. Nikdo sme ji nestačili setnout jak bylo v plánu a tak se stalo, že po chvíli se začali z vršku hory ozývat hromy. U nás dole se oběvilo několik Bleskových čarodějů a my věříc v ochranu svitku od našeho Dědka nic nedělali a čekali že jejich kouzla nebudou fungovat. Zklamání nastalo v momentě kdy jejich kouzla fungovali až velice dobře a někteří z nás okusili bledý blesk. Nějakým zázrakem se nám podařilo čaroděje zneškodnit a vyčkáváme jak si povede náš neviditělný lupič...

Neviditelný lupič dostal do paty kulovým bleskem, ale rozdýchal to. Tak se rozhodl porozhlédnout po okolí a našel v hlavním domě člověka s náramkem, který jsme chtěli, na ruce. Tak ho kopnul do hlavy, pěstí do hlavy a párkrát kopnul do břicha. Cíl ale stihnul zakřičet, takže lupič jenom přečetl svitek a sebral náramek, a po skopání dalšího týpka, který se tam teleportoval, odešel portálem ze svitku. Tak začalo utíkání, při kterém jsme byli neviditelní a viděli jsme po cestě se objevovat bleskové mágy. Po tom co jsme padli vyčerpáním se jeden teleportoval kousek od nás a říkal něco o plánu B. Plán B byla bouřka, jejíž konec jsme neviděli a střílela blesky. Tak za pomocí mého světelného mostu jsme vylezli nad mračna a přežili jsme tak bouři.

...Když jsme přečkali magickou bouři, sestoupili jsme opět na pláně. Vzhledem k tomu že většina země byla splánená a my značne vyčerpáni, museli jsme si najít vhodní místo pro odpočinek. Nedaleko jsme viděli malí vrcholek se stromem, jevilo se nám to jako vhodné místo pro doplnění našich sil. Když jsme tam došli začli jsme slyšet hromy a došlo nám že další bleskový mágové jsou na cestě, inu po krátké poradě jsme se vydali směrem k horám. Luxorův havran letěl napřed a po návratu nám zdělil že nedaleko je jeskyně. Protože mágové nám byly v patách byl dezidér nucen vyčarovat portál, bohužel já a trpaslík jsme zůstali na místě. Původní plán byl že počkáme před jeskyní a až nabereme síly prozkoumáme jí. Ovšem ostatním to nedalo a tak se vydali do vnitř. Zaujala je nástěná malba která připomínala nějaké postavy, po krátké chvíli jim došlo že postavy jsou nějak podezřele světlé a okolí tmavé až černé, v ten jim to došlo.  Vzápětí zjistili že jim na záda dýchá drak. Dezidér hyperprostoroval co mohl a ještě u toho stihl narvat draka bledým bleskem, ale Robin a Náš nový hraničář se museli dát na útěk po vlastních. Drak neváhal a spražil je dračím dechem. Robin si neříká Drakobijec pro nic za nic,  řekl si že tohle drak neměl dělat, otočil se na patě a vrhl se na něj. Ostatní čekali před jeskyní, a pozorovali jak po chvíli řevu, ze začouzeného vstupu vychází Kroll a drakovu hlavu táhne za sebou, hraničář si tam někde ležel téměř mrtví, v tom jsme dorazili s trpaslíkem a zotavování družiny mohlo začít nanavo. Jetě před tím než půjdeme konečně spát, jsme se rozhodli prohledat jeskyni, ovšem co se nestalo. Trpaslík spatřil něco stříbrného a začal se k tomu dobývat, ovšem po chvíli se skála pohnula a ukázalo se že je to oko něčeho obrovského. Najednou se začalo všechno kolem nás hýbat a my si uvědomili že před námi je nějvětší drak jakého jsme kdy viděli. Luxor projevil iniciativu a dal se s drakem do řeči, prastarým dračím jazykem. Po chvíli konverzace během které jsme popřeli přítomnost jakého koli jiného draka v oné jeskyni , jsme zjistili že Drak se jmenuje zhruba nějak Glradefghotrvnar, a že druhé oko mu  ukradli společně s hnízdem nějací blíže nespecifikovaní hajzlíci.  Podle Ezia našeho nového/starého lupiče bylo oko toho draka právě na hoře bleskových mágů. Rozhodli jsme se znovu tam vydat a řádně je porubat, s tím že drak tam zruší veškerou magii, tak jsme se začali připravovat ležít a podobně. Plán byl že se tam vydáme já,  trpaslík, krol a hraničář. Dezidér vyčaroval portál, všichni prošli ovšem já ěl to štěstí že jsem se objevil někde pěkně vysoko, pád to opravdu nebyl příjemný, zachárnil mě můj věrný meč který však uvízl někde ve skále jak jsem se s ním snažil brzdit. Skončil jsem na pokraji smrti, bez jakékoli magenergie a bez zbraní, netušíc kde jsem. Ostatní mezitím zabíjeli bleskové mágy, která se ovšem zabarikádovali v hlavní budově i s okem...