Jdi na obsah Jdi na menu
 


Archiv: Jakub schůzky - Kronika 2015/16

Kronika - Ledové Hory/Stínový drak

"Kroniku píší sami hráči, jedná se o jejich zápisky z jednotlivých herních schůzek"

...Inu Luxor mezitím co si Luxor povídal s drakem, na vrcholu hory probíhal závod s časem, neboť Kroll a Trpaslík se snažili urputně dostat do opevněné pevnosti a hraničář se válel o kousek vedle polomrtev. Trpaslík přicházel s postupně čím dál víc šílenějšími nápady, došlo na použití piedestalu jako beranidla nebo na páčení železných okenic pomocí tyče. Kroll jenž držel onu tyč a byl težce raněn, vyčkával až do ní trpaslík uhodí svojí bleskovou palicí, což mělo za následek zranení krolla a jeho proměnu v bersekra, oplatil trpaslíku stejnou (tedy, dvakrát tak větší) mincí a to uspokojilo jeho hněv.Po nějaké době strávené touto geniální čiností  se jim skutečně podařilo jedno z oken zničit a natěšený kroll napochodoval do vnitř, dostal tečku a šel k zemi. Trpaslík dopadl podobně. Mezitím já, vzhledem k mé bezvýchodné situaci, zvolil taktiku pomalého vyčkávání na příležitost udělit nepříteli smrtelný zásah, namazal jsem se tedy krémem a zahájil proces opalování. V dračí sluji si mezitím uvědomili že něco je špatně a  tak vyslali lupiče Ezia aby infiltroval bleskovéí mágy. Drak použil svojí rychlodopravu kterou si vyvinul za několik stovek lůet své existence a hodil ho. Ezio přistál, téměř mrtev a mezitím co mágové vyslýchali naše druhy, jal se prohledat hlavní budou. Skutečně našel ono dračí oko a pokusil se ho odnést avšak byl odhalen a tak mu nezbylo než spoléhat na štěstí. Což se ukázaloi býti správnou volbou a ve vedlejší místnosti nalez Nimbus 2000 na kteréím se pokusil uletět. Což nevyšlo a tak skončil spoután vedle ostatních. Během výslechu zemřel hraničář který byl následně hozen z hory dolů následován vlastními  střevy. Dezidér a Luxor následně zjistili pomocí vrány, že situace se vypadá bledě a tak se pro oko vydali sami. To se jim nějakým zázrakem podařilo získat a tak se drak konečně mohl vrátit do svého hnízda.  Nejdřív se protáhl, trošklu  zaexperimentoval s kouzli a přemístil úplně všechno úplně všude a pak vyrazil někam do nebes. Následně se zjevil nad horou a snášel se dolů a všem bylo jasné o co se snaží. Během toho se podařilo Eziovy a zbytku družiny uniknout, krol se pokoušel slanit ale to mu moc nevyšlo vzhledem k dračímu ohni který ničil naprosto vše. Ezio letěl na koštěti s trpaslíkem za zadkem a cestou se pokusili přibrat ještě kroll. Což opět nevyšlo a všichni přistáli na zemi tvrdě ale přežili. Já sem bohužel dostal úpal, ale aspon to byla příjemná podívaná. Následně jsme se schledali a vypravili za drakem škemrat o odměnu. Pomohl nám získat naše ztracené věci a slíbil že nás dostane kam budeme chtít...

...Vybrali jsme si destinaci v Království u Slané pouště a chtěli jsme se připojit ke zdejší válce která se chystala proti Království pod Ledovými Horami, tak trochu naší vinou. Bláhově jsme si mysleli že  naše  pomoc bude vítána, naprosto odmítli že by jsme mohli mít nějaké bojové zkušenosti a chtěli nás nechat škrabat brambory. Což jsme si nenechali líbit a tak jsme si domluvili schůzku s jedním z generálů. Ten nás měl z prvu za blázny, ale pak když jsme mu ukázali jaké ovládáme bojové schopnosti měl nás za výborné komedianty a požádal nás jestli by jsme nepřišli pobavit jeho vojáky. Následující půl hodiny (bohužel neherního času) jsme se dohadovali jestli to má cenu, Dezidér byl přesvědčen že to bude prdel, já byl striktně proti nebot mi to přišla jako ztráta času  a Luxor mě vyčítal jaký jsem sráč a kdesi-cosi. Po nějaké době jsem svolil doufajíc že to budeme mít konečně za sebou, inu vystoupení proběhlo a každý z nás byl o zlaták bohatší.  Oběvil se další geniální nápad že se přidáme k místí rozvětce. Nábor byl v duchu, nějakej magor vybere špatnou kartu a my tě podříznem. Dezidér použil své nemalé schopnosti a obě karty změnil na správnou se srdíčkem. A tak se z nás stali špioni. Dostali jsme první zakázku, měli jsme zjistit jestli nepřátelská lod je v bojovém stavu, jako krytí jsme obdrželi rybářský  člun a měli jsme se vydat na cestu, měli jsme tři týdny jinak nám prý hrozí smrt. Vydali jsme se na cestu a najhali si pořádnou lod, která nás tam bohužel dostala až skoro po třech týdnech. Pokusili jsame se lod podpálit pomocí ohnívých koní což bohužel nevyšlo. A tak jsme poslali sokola s tím že lod je bojeschopná a vydali se do stájí. Zde jsme zhypnotizovali statkáře  a  pokusili se ukrást koně, v tom však odletěli vrata začli po nás střízel inquisitoři. Použili jsme skoro všechny magy aby jsme se dostali pryč a jsme na cestě k ledovým horám...

Kvůli inkvizitorům jsme tedy museli pokračovat v cestě pěšky. Avšak to jim bylo zřejmě málo, jelikož když jsme se zastavili na noc, vystopovala a přepadla nás skupinka mužů a psů. Nezapomněli dokonce ani na odvoz – útulný zamřížovaný kočár. Jelikož nám se tenhle typ budoucnosti nezamlouval a byli jsme obklopeni ochranným kouzlem, nastala brzy patová situace, ale hlavní inkvizitor se nedal, vytáhl z kapsy přenosnou rušičku kouzel (či co), nasypal tam pár alchymistických magů a ochrany se poroučely. Strhl se tedy lítý boj. Psy a zbytek lidí by snad ani nebyli takový problém, ale hlavní inkvizitor (později jsme se dověděli, že se jmenuje Petr) měl v záloze pro potírání magie i kouzla a tím jsme i úspěšně vyřešili hádanku, jak že nás předtím ti zákeřníci našli. Tohle zjištění ovšem nezměnilo to, že ze mě se stala prochladlá troska na zemi a trpasličí paladin s pěti rukama se změnil v opravdu zajímavou ledovou skulpturu, naštěstí se mi povedlo to Petrovi ještě vrátit i s úroky. Zbytek útočníků byl sice po chvíli rozehnán, nicméně jeden z důstojníků dokázal díky svým nadlidským schopnostem vzkřísit Petra a společně se teleportovali do bezpečí. Ve voze jsme ještě našli jednoho člena podmořského národa, který přímo hořel touhou se k nám přidat – ještě jeden, dva takový a můžeme založit cirkus (koneckonců máme kouzelníky, akrobata, albína, kentaura a rybočlověka). Každopádně jsme se vydali k Ledovým horám. Po velmi dlouhé cestě se nestalo v zásadě nic zajímavého, snad kromě našeho převleku za inkvizitory a z toho plynoucích zásob zadarmo. Tak jsme tedy dorazili k horám a najmuli si průvodce do vesnice hluboko v nich. Je to takový milý pán, který tvrdí, že je to tu drsnější než hora osudu a kdo nebude mít dva kabáty a pořádný boty, tak chcípne a to by vzhledem k naší finanční situaci mohl být ještě trochu problém.

...Naše finanční situace byla zoufalá, jen tak tak jsme sehnali peníze na teplé oblečení pro celou družinu, přičemž jsme museli prodat spousu užitečných ale i neužitečných věcí. Konečně jsme vyrazili do vensičky v Ledových Horách. Cestou nám přálo štěstí a tak se nám šlo relativně dobře.  Pochod sněhem nám trval zhruba týden a jak průvodce slíbil, dostal nás až do vesničky. Zamířili jsme ihned do nejhlučnější budovy, a jak jsme správně předpokládali, jednalo se o místní hostinec. Hospodský nás s radostí přivítal a pustil se s námi do rozmluvi, mimo jiné jsme se dozvěděli něco málo o  srdci hor a bohatství jenž skrývá, o tom že se od tamtud téměř nikdo nevrací a  také nám ukázal pár modrých  kamínků  které tam zanechal jeden blázen který se vrátil z ledových hor a hned se tam vydal zpět. Také se ukázalo že zde jeden nám známí paladin zanechal zřejmě svého potomka a který je zdejším kovářem.  Vyhledali jsme ho a snažili jsme  s ním vyjednat cepíny, ovšem na naše argumenty nedal a tak  jsme ho museli přesvědčit jediným známým a na trpaslíky účinným způsobem, alkoholem. Ráno kdy jsme neochotně platili účet v hostinci a zbavovali se výtvorů ze včerejší opilecké soutěže jsme si také odnesli cepíny. Nebyla to sice žádná sláva, ale co, lepší než drátem do oka. Vydali jsme se na cestu. Kousek pod náhorní plošinou kde se mělo údajně ukrývat srdce hor jsme našli dva nebožáky. Neb jsme nechtěli aby jejich cesta padla vniveč kvalitně jsme je obrali. Dezidér si našel kouzelný prsten a my ostatní po různých drobnostech. Mimo jiné také jejich zápisky kde jsme se dočetli něco málo o krutých podmínkách které kousek nad námi panují. Nehledě na zřejmé nebezpečí jsme se pokračovali v cestě.  Když jsme vstoupili do mlhy uvědomili jsme si že takhle se nikam nedostaneme a protože jsme neušli skoro nic, vrátili jsme se  zpět. Počkali jmse do večera a dohodli jsme se že budeme cestovat za noci, přičemž se budeme řídit pomocí hvězd a kouzla "leť".  Přivázali jsme se dohromady a vyrazili jsme.  Po nějaké době cesty která zatím byla poklídná jsme byly napadeni dvěma ledními mědvědy.   Utrhly našeho kentaura  a odtáhli si ho někam do pryč. Luxor bravůrně vyřešil situaci s tím že se v jednoho z nich převtělil a medvědi se dali do zápasu mezi sebou. Ryhle jsme se k nim dostali a ve chvilce je vyřídili. Náš dopravní prostředek byl celkem v pořádku a tak jsme si udělali medvědí guláš a a pokračovali jsme v cestě. Dorazili jsme zhruba do prostřed plání, někde zde mělo být ono místo, podle starých legend jeskyně.  Překvapivě rychle jsem přišli na to že tam kde se srdce hor nachází musí být největší zima, vybavili jsme proto trpaslíka sovína očima a on pomocí své termovize našel opravdu studení místo. Vydali jsme se tam, a skutečně jsme po chvilce narazili na vstup do podzemní jeskyně. Chvilku jsme váhali, ale pak jsme vstoupili. Byla celá tvořená ledem a tak byl sestup pomalý, cestu nám lemovali postavy zamrzlé v ledových stěnách.  Po chvilce narazil Dezidér na safír nekde v ledové stěně. Vydal se pro něj, ale safír byl náhle pryč. Vzpoměli jsme si na staré pověsti a zmínky o "ožívajících drahokamech", shlukli jsme se proto k sobě a očekávali útok. Žádený však nepřišel neboď Luxor zabil ledového elementála mentálně. Poté když Dezidér vyčaroval menší průchod ledem, si Luxor došel pro onen safír. Když nám Ezio sdělil jeho přibližnou cenu všichni ostatní se rozutekli najít si vlastní, čímž jsme si značně zavařili neboď nyní čelíme  pěti ledovým elementálům...

Po zabití pěti ledových elementálů jsme se vydali hlouběji a hlouběji, postupně jsme zabili ještě pár elementálů a získali jsme další kamínky. Už nám bylo dosti chladno, tak jsme se vydali nahoru, kde jsme přečkali noc. Ráno jsme šli (až na pár částí těla, které upadli některým členům družiny) dolů, kde jsme sešli až k poháru, ze kterého se valila zima, a byl převrhnutý.  U něj byla truhla, kterou jsme po zamrznutí pár členů družiny, kteří nepřehodili past, odnesli nahoru, kde Dežo zrušil magii a probudil ze zamrznutí těch pár členů včetně džina, který si vzal truhlu k sobě. Poté jsme jen prošli dalekonosnými portály a objevili jsme se u vesnice.Po zabití pěti ledových elementálů jsme se vydali hlouběji a hlouběji, postupně jsme zabili ještě pár elementálů a získali jsme další kamínky. Už nám bylo dosti chladno, tak jsme se vydali nahoru, kde jsme přečkali noc. Ráno jsme šli (až na pár částí těla, které upadli některým členům družiny) dolů, kde jsme sešli až k poháru, ze kterého se valila zima, a byl převrhnutý.  U něj byla truhla, kterou jsme po zamrznutí pár členů družiny, kteří nepřehodili past, odnesli nahoru, kde Dežo zrušil magii a probudil ze zamrznutí těch pár členů včetně džina, který si vzal truhlu k sobě. Poté jsme jen prošli dalekonosnými portály a objevili jsme se u vesnice.

Vrátili jsme se tedy do vesnice, kde jsme se dali dohromady a nakoupili zásoby na další cestu. Mezitím jsme si trochu hráli s Mirkovou truhlo. Můj pokus dotknout se jí skončil fiaskem, jelikož Luxor zkazil následné rozptýlení kouzel a upadl do mdlob se mnou. Zbytek družiny byl bez svých duchovních vůdců (a kouzelníků) poněkud zaskočen. Přišel tedy na řadu neortodoxní plán – požádat o pomoc. K překvapení všech sehnal hostinský v zapadlé vesnici v horách svitek rozptýlení kouzel za 50 magů a mohlo se vesele dál. Tentokráte s kouzelníky v pohotovosti zkusil své štěstí zloděj Ezio a kostky ho nezklamaly. V truhle se nacházely kamenné desky popsané návodem na takzvaný projekt Katastrofa. Sice jsme tomu nerozuměli, ale při termínech jako globální změny klimatu a ničení království nám došlo, že to není něco, s čím bychom si měli zahrávat, tedy až na Luxora, který snil o tom, že ovládne theurga a dá konečně průchod svým temným vášním. Dalšího dne jsme tedy desky svěřili džinovi a vydali se na cestu z hor. Asi den cesty od vesnice jsem však uslyšel, že ve vesnici někdo kouzlí a to pořádně, asi za 500 magů. Po dlouhé poradě s magickou knihou a krátkém pozorování oblohy, jsme došli k názoru, že o nás někdo podal zprávu, a to zřejmě do bílé věže. Okamžitě jsme se rozhodli vrátit, ale než jsme měli tu možnost, objevil se před námi dalekonosný portál a z něj vystoupila Nela v bílém plášti a jakousi obdobu třpytivé záře všechny omráčila. Ráno jsme se probrali bez džina a téměř zmrzlí, neslavně jsme se tedy vrátili do hospody a já přísahal pomstu. Brzy se v družině rozmohly konspirační teorie o tom, že nás zradil místní hostinský, a že si to s ním vyřídíme. Obyčejně bych byl proti, ale v té chvíli sem byl rád, že si budu mít na kom vybít vztek. Po dlouhém plánování v hostinci a neúspěšném pokusu o hypnózu jsme se rozhodli dočasně zbavit ostatních hostů. Zaslepen vztekem jsem si neuvědomil, že mezi hosty je i místní paladin a brzy začalo být horko. Vlastně spíš zima – díky chladu hvězd. Já už sem však na nic nedbal a oplatil mu to stejnou mincí. Situaci však vyřešil hostinský. Jedním pohybem mě zabodl a zajal Ezia. Vyklidili jsme tedy pole a v mraze s minimem zásob jsme čekali na propuštění našeho lupiče. Naše překvapení však nemohlo být větší, když brzy poté vyšel z hostince potřásaje si s hostinským přátelsky rukou.

...Po krátké debatě kdy jsme si uvědomili jak jsme hloupí jsme se vydali na cestu, s tím že o oněch  událostech už nebudeme nikdy mluvit. Ovšem stále přisahajíc pomstu bílé čarodejnici, která nás drze okradla a náš poctivě nakradený lup a džina samozřejmě. Pomocí našich dobrodružných schopností jsme se dostali do městečka pod horami.Zde jsme se pokusili vyjednat si koupi nějakých zásob a dopravy za naše drahé kameny které jsme měli naštěstí u sebe. Avšak vozka nás odmítl, nebot s tím nechtěl mít nic společného. Tak jsme vyslali Ezia aby se ve zdejším podsvětí pokusil směnit naše menší drahokamy. ten se však vrátil s měšcem nelibé vůně a ještě horšího obsahu. Tedy rozhodli jsme se znovu vzít spravedlnost do svých rukou a vyrabovat jejich "sídlo", naštěstí pro nás, nikdo nebyl přítomen a tak vlčák s dezidérem v klidu vybrali našich 50 zlatých a šlo se. Jenže před budovou na ně čekalo nemálo ozbrojenců, a tak se Dezidér dozhodl pro pár ohnivých koulí, kterým se všichni vojáci záhadně vyhnuli. Avšak Dezidér ne, v rozhozeném stavu kdy si ubral pár životů, schytal ještě nemálo výstřelů a vrhacích dýk. A tak náš mocný dezidér padl, my ostatní jsme se rychle přidali do boje ale situace byla velice špatná a většina z nás byla nucena zabarikádovat se uvnitř. Trpaslík zavelel aby náš kentaur kryl dveře a dal se do obírání Dezidéra a padlých vojáků. Později když jsem se probral jsem bohužel stihl zachránit jen sebe a frantvu mrtvolu protože všichni ostatní se  rozutekli. Poté jsme s Eziem v postraní uličce oplakali Frantu a vydali se zachránit naše co zbylo, což byl jen trpaslík. za pomoci léčitelů kterým jsme efektivně pohrozili smrtí jsme ho dali do kupy a s frantovou mrtvolou na  rameni jsme utekli z tohoto proklatého města.

Takže s Frantovou mrtvolou na rameni jsme se vydali najít někoho, kdo by ho oživil. Ze starých příběhů a znalosti paladinů mě napadlo, že by ho mohli oživit druidi nebo paladinové. Paladinové byli daleko, tak jsme zkusili blízký hvozd. Dovnitř vstoupili Kryštof, Cullen a Ezio s Frantou, já zůstal venku u věcí. Oni si tam svoje zažili – tropický hvozd, takže zlé opice, velké vosy, hadi a tak dále. Já si v klidu seděl venku, a potkal jsem druida, který se sem šel učit. Tak jsem ho požádal o to, aby oživil Frantu a zachránil zbytek, protože to bylo už pár dní od toho, co jsme odešli. On souhlasil výměnou za to, že mu pomůžeme s jeho hvozdem. Tak je tam našel a zachránil před otravou a vzal je za zdejšími druidy. Tam oživili Frantu, ale dostal se do duševního spojení s Cullenem, takže když umře jeden z nich, umřou oba. Tak jsme se vydali do města a ten druid a ještě jeden válečník kterého zdejší druidi našli ztraceného šli s námi. Po cestě droužkou, kterou jsme si stopli, na nás zaútočili banditi. Ti nebyli žádný problém, takže jsme je vymlátili a jeden z nich nám prozradil místo jejich úkrytu.

A tak jsme stáli na bojišti posetém mrtvolami s našim zajatcem/kamarádem a plánovali další akci. Prohlašoval, že ví, kde je zbytek jeho bandy. Tak jsme tedy vyrazili. Dovedl nás k tajnému vchodu a sám řekl, že tam nepoleze. Zůstal s ním tedy kentaur a zbytek jsme vešli. Jeden z banditů přicházel a odhalil nás, takže jsme ho museli zabít. Tím jsme se ovšem prozradili a tak jsme se přesunuli do větší místnosti, kde byla očividná přesila banditů v poměru 4 na 1. Vůdce chlapácky vystoupil a začal kecat, že se chce vyhnout krveprolití, a že vyzve jednoho z nás na souboj. A náš lupič se toho chopil. Jak onen vůdce rychle vystoupil, tak rychle se uráčil k zemi prokopán do hlavy jak důl v Jáchymově. Hrůza dusila strachem bandity. Ti se už měli na pochodu, když tu je Tadeáš zastavil a prohlásil se novým vůdcem. Chvíli s nimi diskutoval o chodu jeho nové tlupy a mezitím jsem byl objeven já uzavřen v zajatecké skříni. Vypadnul jsem z ní svázán a v negližé, a protože se mě ani jedno z toho nelíbilo, rozvázali a ošatili mě. Sesbíral jsem si pár alchymistického harampádí, Tadeáš domluvil a my se vydali do města. Kentaur nám oznámil, že Žán utekl.

Zde jsme koupili černého otroka a nalodili se na loď, která nás měla dovést kamsi do mrtvého lesa, kvůli něčemu, co tam měl druid. Cesta probíhala v pohodě a tak jsme se šli vykoupat. Jenže nás napadli 3 žraloci. Dostali jsme celkem na hrb, ale všichni jsme se nakonec šťastně shledali na loďce. Jenže to jsme ovšem nevěděli co příjde. Zaútočil na nás prastarý obří had a my se mu museli postavit. Dezidér a Adrian ho pocuchali blesky a had nakonec táhnul do hlubin. Loď se ale začala potápět, takže jsme museli po dlouhém rozhodování naskočit do člunu a odplout. Jsme sami na lodi a na širém oceánu.

Chvíli jsme bloudili na širém moři a nakonec se rozhodlo k následujícímu plánu. Kryštůfek, Tadeáš, šermíř a druid byli teleportováni do hvozdu a nás zbytek čelil hladu a strádání na moři, dokud František nenamedituje. I my dorazili celí vyhládlí do hvozdu a chvíli jsme se zaopatřovali. Pak nás napadnul velký zlý strom. Tekli jsme jak stará pračka, ale coby jsme to byli za hrdiny, kdybychom si nepodařili s jedním smrkem. Přespali jsme jednu noc a Vlčák rozzuřil medvědici a tak jsme bojovali i s ní. Mezi tím naši zbylí dobrodruzi putovali lesem a dostali se do potyčky s pár nemrtvými. Po pár přespání nás našli. Našli nás zrovna ve chvíli, kdy jsme opět čelili zlému stromu a tak hlavně Kryštůfkova silná paže přišla vhod. Putovali jsme na sever, kde cestou jsme zemřeli, já Smíšek, Tadeáš a Vlčák, ale nakonec jsme to zvládli. Po záchraně jsme se s pomocí druidských čarovných a mocných sil dostali na mýtinu, kde, bylo celé shromáždění druidů. A tak započal litý boj. Franta vyvolal obrovské monstrum, ale při zjištění, že ona nestvůra měla už posledních pár životů, a že s jejím koncem by v rychlém sledu následoval i konec Jurův a Frantům, nestvůra byla odvolána. Ale i tak jsme je nakonec porazili. Celý les na nás poslal svůj hněv a my jsme se teleportovali pryč… Teda až na Tadeáše. Ten tam zůstal.

My ostatní jsme se dávali chvíli dohromady, tzn., léčili jsme se, meditovali jsme a došlo i na shánění jídla a marné pokusy o navázání komunikace se zbývajícím druidem. Prostě jsme si neměli co říct (,,Vy ste nás napadli… Vlastně teda my sme napadli vás…‘‘). Každopádně jsme nalezli v blízkosti jakýchsi jeskyní doupě nekromantů, ale jelikož se to tam hemžilo oživlými mrtvými a i stromy, rozhodli jsme se takticky ustoupit. Za námi se vydala skupinka nemrtvých, ale hrubě nás podcenili. Vtom jsme si však všimli bezvládného Tadeáše a vydali se ho zachránit. Jirka se k němu teleportoval s úderem blesku, zmenšil něco a strčil si to do kapsy. A vydala se na nás další trestná výprava, nicméně oproti všem očekáváním nemrtvý s celkovou životaschopností 9, nebyli o mnoho nebezpečnější než ti s 8. Nám se pak povedlo dosáhnout velkého úspěchu, vypáčili jsme s druida Davea, že ve středu lesa se nachází jakýsi mocný dub. Po dlouhé cestě, během níž trpaslíka konečně napadlo vyndat si z kapsy přidušeného Tadeáše, jsme tam konečně dorazili,  zpacifikovali pár nemrtvých a… Našli strom. Druidovi se povedlo zjistit, že by bylo dobré ho probudit. Zatímco půl dne bádal jaké kouzlo asi použít, někteří netrpělivý a odvážní členové družiny se rozhodli jít si nasbírat jídlo/bylinky a potkali několik nemrtvých. Po krátkém boji Jirku chytil strom a štrádoval si to zpět k základně nemrtvých. Barbar Dave však s využitím všech svých mentálních dovedností probudil obří dub a vypůjčil si od něj pár desítek tisíc magů na uspání lesa. My jsme se zatím dověděli, že les probudili nekromanti a velký zlí akát, který chce rozšířit území. Jura se snažil získat výhodu z našeho spojení duší, nicméně dub ho odpálkoval s tím, že by bylo třeba několika tisíc let. No což. Dave mezitím prováděl obřad uspání lesa a vypadalo to celé dost epicky, tedy až do doby než začal zelenat a přirůstat ke stromu. Přinesl skutečně nejvyšší oběť a jeho vědomí se spojilo s hvozdem předtím, však stihl zachránit Jirku. Poté podle hesla: ,, Konec dobrý, všechno dobré‘‘ se k nám ještě přidal poslední druid z hvozdu a přejal poselství Barbara Davea. Les se díky tomu stal mnohem příjemnějším místem a my mohly vyrazit na akát (armádu nemrtvých jsme se hrdinsky rozhodli ignorovat). Cesta probíhala velmi klidně a to dokonce do té míry, že se nám povedlo najít pevnost, ve které byla většina věcí, které bychom si mohli přát. Například lektvary, peníze, postele, alkohol, jídlo, zbraně, a dokonce i koňská moč (velký to Víťův sen). Takto posilněni jsme tedy brzy došli k akátu. Zjistili jsme, že je skutečně obrovský a boj s ním, by se téměř rovnal sebevraždě. No ale, jelikož se nám nechtělo promýšlet nějaké složité plány, rozhodli jsme se přijmout, co nám osud nadělí. Tedy jsme vytasili meče, pomodlili se, naposled zopakovali kouzla, vytáhli lektvary a luky a vyrazili na steč…

...A tak započal nelítostný boj s Velkým Akátem, kostky létaly vzduchem a naše imaginární zbraně a kouzla drtili mocný strom na třísky. Ovšem i strom se činil a my začali brzy pocitovat  že tento boj zřejmě nevyhrajeme,  trpaslík a bojovník Igor skončili téměř mrtvý unitř stromu a ostatní se klidily  z bojiště.  Na prahu našich sil jsme hleděli jak si Akát kráčí někam hloub do lesa. Rozhodli jsme se ho po delší debatě sledovat a pokusit se zachránit naše druhy. Jako předvoj sloužil lupič Ezio který se však s příchodem noci zdešeně vrátil k nám. Dalšího dne jsme nalezli obrovnskou jámu se spoustou kořenů, zbytky Igora a částmi zbroje našeho trpaslíka.  Po dalším půl dni cesty náš lupič zaslechl vzdálené dunění, odhadli jsme zhruba jeho polohu a rozhodli se k útoku pouze ve dvou, doufajíc že strom nebude plně při síle. Smíšek nás ještě vybavil několika lektvary včetně lektvaru mlhoviny z konské moči po které tak bažil.  Dezidér tedy vyčaroval portál a následně jsme se objevili přímo před stromem. Na nic jsme nečekal a vrhnul se do útoku, Dezidér seslal velice efektivní ohnivý déšť a vypil mlhovinu.  Řezal jsme strom co to šlo, a ten mi to oplácel stejnou mincí. Avšak bezůspěšně, neboť jsem se vyhnul každému marnému pokusu o moje zadupání, a uštědřil Akátu lekci o kácení stromů. Nakonec vyprdl trpaslíka a dal se na útěk, celkem kvapem nutno dodat. Bohužel pro něj, mému hyperprostoru neunikl. A tak se stalo že strom padl k mým nohám, inu... jako pokácený strom.  Moje vítězství však bylo přerušeno blížícímí se nemrtvými, schoval jsem tedy  trpaslíka a neboť Franta byl stále mlha, byl jsme odkázán sám na sebe. Po boji jsme byl značně vyčerpán, tak jsme se rozhl pro taktický ústup, nejdříve mě napadlo že použiji éterický olej, ale pak mi došlo že mlhovina bude jistě lepší volba. Nebyla. Zřejmě proto, že zábavnost našehzo alchymisty Smíška se rovná jeho umění a znalosti lektvarů, nebo prostě jen proto že je imbecil. Mlhovina z koňské moči není zrovna nejlepší volba a tak rázem moje ego kleslo na absolutní nulu, a radost z vítězství byla ta tam.  Objevil se mi obrovský koňský pyj, který, aby toho nebylo málo, fungoval jako stroj ma mlhu. Takže abych to shrnul, utíkal jsem přes les před bandou nemrtvých, s koňským pérem který foukal mlhu. Franta který měl mlhovinu normální, zůstal na místě a viděl jak druhá banda nemrtvých výtáhla něco z ůtrob stromu a  táhla to pryč. Já jsme zhruba po hodině doběhl na místo kde čekal Ezio s "alchymistou" Smíškem. Toho jsem rovnou podstrčil bandě nemrtvých a klidil se z jejich dosahu. Bohužel to nebyly tak neschopní nemrvý jak je zvykem a dávali nám docela bídu. Takže moji druzi  uteky na stromy a já byl nucen opět utíkat před nemrtvým medvědem, vlkem a  přerostlým zombie.  Udělal jsem si jedno menší kolečko a dostal se zpět na mítinu, kde mě však dostihli a já zaryl držku do země. Hoši je statečně ostřelovali a medvěd se vydal za nimi do koruny stromu. Dostal Smíška ale Eziho ho následně pomstil, a díky jeho střeleckým schopnostem jsme přežili. Tedy Smíšek umírá a Franta přišel s už nějakou dobu mrtvým trpaslíkem. Nezbývá než doufat že je náš Druid zachrání...

Díkybohu náš druid se rozhodnul přestat bulet a dal se do léčení, čímž zachránil jak mě paladina, tak i Smíška. Rozhodli jsme se, že v tomto lese nás už nic neudrží, a vydali jsme se do pevnůstky, kde jsme doplnili zásoby a šli jsme z lesa pryč. Chvíli jsme se hádali, kam jít dál, ale rozhodli jsme se jít do města kousek od kentauří stepi. Zde jsme potkali bojové mágy, kteří měli dost problémů, a po domluvě s nimi jsme jim dali bleskový náramek výměnou za výcvik Cullena, Deža a mě. Hlavní mág ho vyzkoušel bleskovou bouří asi za 500 magů a uznal, že je pravý. Tak jsme se začali cvičit, zatímco válečníci s Eziem šli do města sehnat si výcvik sami. Kryštof se rozhodl, že půjde do arény, kde z něj udělají opravdového chlapa, pokud sežene dost peněz, což se mu povedlo prodáním drahokamu. Ezio našel skvělého lupiče, který chce něco speciálního za výcvik, protože z peněž má už i podlahu.

Začali jsme výcvikem. Adrian přesycen novými možnostmi svého povolání nevěděl co se dřív naučit, proto při výcviku bedlivě volil mezi možnostmi cest, kterými se měl ubírat. Ezio měl problém opačného charakteru. Přesně věděl, co chce, ale jeho učitele bylo těžké přesvědčit. Hold, když se hodláte přemluvit někoho, kdo má absolutně všechno, musíte se vytáhnout s pořádným kalibrem. Dojem Ezio v závodě skrz městem na lupičí legendu neudělal, ale když se vytáhnul s Nelininými obrázky lechtivé tématiky, byl přijat do učení. Ďurin se taktéž zrovna docvičil a tak jsme se všichni sešli v královském městě. Adrian prodal, i když pod cenou, svůj drahokam a my si rozdělili peníze. Já Smíšek jsem okamžitě zamířil do Mystik-shopu a zajímal jsem se o nějaký astron. Měl tam celou vitrínu astronů. Ten největší vypadal nejvíce magicky, a protože jsem hlava bezstarostná (a taky trochu debil) tak jsem na vybízení prodavače ten astron koupil doufaje, že bude fakt hustokrutopřísný. Po „výhodné“ koupi jsem se vydal za vzdáleným theurgem, aby mně předal něco ze svých vědomostí. I dorazil jsem tam a za pytel lysohlávek mě vycvičil. Ukázalo se, že on vyrábí ty astrony, které pak prodává za pakatel překupníkům. Okraden jsem se vydal zpátky za svými druhy do města. Mezitím František ve městě splašil jakési nové tělo a po výměně zubů byl prozatím spokojen. Teď přemýšlíme co dál.

Rozhodli jsme se, že půjdeme opět získat prachy. První stanice byla v království Malibu. Náš lupič prohlašoval, že musí najít jistou květinářku, u níž mizeli lidé. Jura a Tadeáš se rozhodli shánět informace do nevěstince, kde neuspěli. Avšak jsme zjistili, že na severu v hlavním městě se uskutečňuje poprava. Cestou tam jsme opět zastavili v městečku. Tadeáš hledal informace o květinářce a opravdu. Na jednu narazil. Dala mu čichnout omamné květiny, jejímž účinkům hrdinsky odolal. Vyptávala se ho, proč hledá Květinářku. Vylhal se ze situace a zmizela v davu. Ihned jsme byli informováni. A tak jsme i mi začali pátrat. Adrian měl štěstí a našel ji. Mistrovsky ji sbalil a všechny přihlížející tak přesvědčil o svých sociálních dovednostech. Vyšel si s ní na sklenku do místní restaurace. Vše vycházelo podle jeho plánu a odešli do jejího bytu. Tam si užívali, jak se patří. Poté co spolu sdíleli lóži, odpočívali. Jura se tvářil, že spí a čekal, co se bude dít. Květinářka vstala a ukradla Jurovi obrovský safír. Jura vstal a nastala taková manželská hádka a následně střet, kde ona lupička vyskočila oknem a utíkala pryč. Do toho jsme se ale zapojili my a došlápli si na ni. Bohužel pyrofora nenapadl lepší nápad a tak jednu z raket ze své sady „ty nejmocnější“ odpálil do vzduchu just4fun. Proto jsme u ní v bytě měli jen omezený čas na nalezení diamantů a jiných věcí. Ji jsme zhypnotizovali a zjistili, že přijede na blízký trh květinářek Ta Květinářka, kde se btw. sjedou všechny intrikářky a intrikáři království. A ona je všechny povede. Okamžitě se nám varlata schoval přesně tam, odkud kdysi sestoupila a rozkázali jsme ji ať na vše zapomene a my se odráčili pryč. Uvidíme, jak to bude pokračovat

...Inu, vymazali jsme květinářce pamět a nechali ji potlučenou za městem, s výhružným vzkazem odkazujícím na cápka z ledových hor.  Poté jsme se vydali povozem do hlavního města kde jsme tak akorát stihli popravu. Objevili se dohadi a návrhy na nějakou chaotickou záchranu chlapíka, který se až příliš jednoduše přiznal k plenění místních hrobů. Na nic takového však nedošlo, a kat vykonal svoji povinnost. Po noci kterou jsme přečkali v místním hostinci jsme se vydali po městě s plány na jeho brzké opuštění. Avšak to se nestalo neboť ve městě jsme narazili na našeho starího známého, Pána který si to tak líně štrádoval přes město. Dali jsme se tedy do pronásledování. Pán si došel ke stájím pro svůj cool povoz a odjel z města. Po krátkém vyptávání stráží jsme se dozvěděli že má namířeno k hřbitovu za kopcem. rozhodli jsme se že si na něj počkáme a tak jsme vyčarovali portáli tak aby jsme měli chvilku náskok. Trpaslík však neprošel. Na cestě jsme nemuseli dloho čekat a Pán se ukázal v doprovodu dvou pantrerů či čeho. Dezidér na nic nečekal a nakouřil ho bledým bleskem. Ten však neprošel a my se museli uchýlit k tradičním metodám ubližování. Boj to  byl krutý, v prvních párt chvílích jsem mu nakotlik ale to se mu ovšem nelíbilo a tak jsem skončil v prekérní sutuaci. Vše však vyřešil Velký Zlí Jura krerý Pána zahnal na útěk a následně i Pánem povolaného retardovaného, sračky blijícího draka. Následně jsme v Pánově voze našli spisky o budované armádě nemrtvých.

...Hned poté jsme se šli kouknout na ístní hřbitov, kde jsme se dozvěděli žetam byl nějaký muž co připomínal kněze. Vlezli jsme do jednoho z hrobů a  zjistili že jsou zde ukryti nemrtvý. Zabili jsme je a mezitím chlápek který hroby opravoval, odjel.  Potkali jsme ho na cestě do města. Oči měl celé černé a začal sesílat nějaké kouzlo. Stihl jsem se k němu dostat a v rychlosti ho zabít, avšak  on ještě rychleji seslal jakýsi plošný portál a zbytek družiny se propadl kamsi do prázdna. Vydal jsem se tedy k městu. Mezitím zbytek družiny bojoval o holý život s hromadou nemrtvých, nakonec se jim podařilo dostat se ven a utéct pryč, směrem k městu. Já si po ces tě zahrál na honěnou s Pánem, který se vynořil u jeho hořícího vozu. Naštěstí jsem vyhrál a dostal se do města kde jsem se sešel s naším taktéž osamoceným trpaslíkem.  Později dorazil i zb ytek družiny. Dalšího dne jsme re vydali vyptávat po městě. Zašli jsme za stájníkem, do kvalitní restaurace, kde jsme se dozvěděli že za týden se má něco odehrát, soudě podle rozhovoru Pána a  tajemného muže v černém, který zaslechl místní recepční. A dokonce jsme navštívili i teplého úředního který nám nic moc nesdělil. Avšak my jsme si dali dvě a dvě dohromady a vydedukovali jsme že  Pán má v plánu zaútočit na mírová jednání ve městě na hranicích. Na nic jsme nečekali, kvalistně se vyspali a posnídali. A poté jsme vyrazili na cestu drožkou, jenže co se nestalo, po cestě jsme narazili na Pánovu drožku. A tak chystáme úžasný plán přepadu...

Po obnovení našich fyzických i magických sil jsme se rozhodli, teleportovat se před pánův kočár a počíhat si na něho. Nenapadlo nás však nic lepšího než na jeho kočár vystřelit rachejtli, jak už je však u temných paladinů zvykem, i tentokrát byl Pán připraven. Rachejtle před vozem zpomalila na rychlost přestárlého hlemýždě a poté neškodně vybuchla v pozadí. Pán tento pokus ocenil vztyčeným prostředníkem a pokračoval v cestě. Ještě na nás povolal tu stejnou dračí bestii, jako předtím. Nás však jeden neúspěch nezastavil, a tak jsme použili další rachejtli. Tentokrát fungovala. Jenom snad že draka samotného jsme poněkud přecenili a tak pršel všude kolem. Rozhodli jsme se tedy, že alespoň Pána předhoníme a zachráníme panovníky. Chyba lávky. První dalekonosný portál mě zanesl vážně daleko, a to asi 200 mil od zbytku družiny a pravé nohy doprostřed divočiny. Několik další dní probíhalo ve znamení mé záchrany pomocí sfér a démonů a mého marného pochodu do kopce. Jura mě brzy zachránil a vše skončilo šťastně. Tedy pro nás, na ubohé hlavy států si nikdo ani nevzpomněl, a když jsme v prvním městečku zastihli spěšného posla, došlo nám, že se asi sami neubránili. Po našem naprosto marném přesvědčování a několika nedorozuměních se stal krollí berserker a z posla zbyl mastný flek a ještě ten souboj kupodivu tak docela neunikl pozornosti návštěvníků krčmy. Víťa se s lektvarem metamorfózy a spoustou podvodů a lží, zmocnil opravdu všeho, co patřilo místnímu hostinskému. Přemluvil stráže a rozjel party. My jsme si mezitím promluvili s mrtvým, ale nic dobrého z toho nevzešlo. Dopis, který jsme u něj našli nám, však prozradil, že král Malibu je mrtev a jako pomstu se má vyhlásit válka zbývajícím dvěma královstvím…

...Poslali jsme těžko uvěřitelné varování do hlavního města Malibu, za pomoci magického ptáka, resp. posla.  A sami jsme se dali na cestu do pohraničního města kde měla proběhnou mírová jednání. Uvítal nás pohled na vyrabované  ulice a zmasakrovaná těla. Od různých přeživších jsme se zhruba  dozvěděli že během mírových jednání bodl jedn král druhé a další to zase koupil šípem, všichni se obviňovali navzájem a vše se zvrhlov chaos.Jak jsme procházeli městem  a pozorovali jak se přeživší schovávají do toho co zbylo z jejich domovů, naběhla na nás banda šílenců co pořvávali něco o odboji. Jejich počet nás přesvědčil o tom že chceme být vlastně taky členové odboje  a tak se z nás stala buňka barvy meruňkové, nutno dodat že to nebyl zrovna dobrý odboj. Dostali jsme pytel bomb, a nepřesné informace o lodi kterou máme sabotovat, a odboj s vřískotem sobě vlastním odběhl někam do řiti. Patřičtě jsme zvážili jejich návrh, ale hodili jsme na ně bobek, sbalili bomby a šli se kouknou ke hradbám kde byl prý viděn Pán.  Tak jsme si to tam štrádovali až jsme narazili na naše staré známe z ledových hor. Pohonili jsme si ego když jsme většinu z nich podrtili ale bastardi si zavolali posilu v podobě inkvizitora který nás nemile překvapil a my jsme rázem dostali bídu od cca 15 jezdců na  koních. Nějakým záhadným způsobem jsme je přemluvili  aby nás nezabíjeli. Dotáhni nás do svého tábora a tahali z nás co víme, jako správní členové odboje jsme hrdě drželi jazyk za zuby a po první výhůžce smrtí jsme vše řekli. Kaprál zdejší posádky která hrdě okupovala to co zbylo z onoho města, nám přikázal že musíme zabránit sabotáži lodí a vzal si Dezidéra jako záruku a protože to nebyl žádný troškař tak do něj ještě něco hnusného nalil. Tak jsme se tedy dali na cestu do přístavu, kde jsme se chvilku poptávali po odboji a dělali další nesmysli. Až jsme se dostali k tomu že bomby budou ukryty někde pod molem a případně v některých vracích co byly na hladině.  Začali jsme jednat,  Ezio běhal po vodě a já létal nad ním, společně jsme hledali a hledali. Mezitím náš druid našel bomby pod molem a zneškodnil je. Nám se podařilo za pomocí dvou skopaných idiotů najít lodku ve které si to štrádovali dva další sebevražední členové odboje směrem k blížící se lodi. Po nějakých nesnázích se nám ji podařilo zneškodnit. A lod přisláva v pořádku. My se vydali pro Dezidéra, kde nám Kaprál oznámil že je třeba najít bílou věž  a zničit ji.  Dastali jsme kouli proti magii, fajnový moždíř a echo kam zřejmě šel Pán. O naši informaci o tom že za smrt jejich krále může Pán a že si chystá armádu nemrtvých neměli moc zájem a tak jsme se radši dali na cestu. Došli jsme až do skalisek kde Dezidér slyšel nějaká kouzla, rozhodli jsme se to prověřit a zavrhli jsme Davidův plán s jeho proměnou ve veverku. Odhalili jsme nějaké nemrvé co zalézají do děr podzem a tak jsme použili bomby které jsme měli a pár jich tam naházeli, začali si to na nás štrádovat nemrtvý, které jsme bez větších obtíží dostali. Ovšem pak se ukázal Pán, boj to byl drsný ale nakonec jsme ho dorubali, nebylo by to ovšem ono, kdyby se nezjevila nám známá bílá čarodějka, se zjevným úmyslem umírajícího Pána odnést, Ezio to nenechal jen tak a počasoval ji nějakolika údery a kopanci. Sice i přes to unikla s Pánem ale já mám teď náhrdelník z jejích zubů, kdo může říct něco takového ?! No, poté jsme ještě prolezli skaliska a torchu je zmapovali. Přenocovali jsme a ráno jako rozcvička na nás zaútočila banda nemrtvých a jeden drak trpící hlenem.  Poté co jsme pomočili jejich mrtvoly a poslali zprávu do tábora vojáků z ledových hor o tom že tady skutečně nemrtví jsou, i když je to zjevně nezajímalo, dali jsme se dál na cestu. Po několika dnech kdy Dezidér testoval své kouzlo na nalezení džina jsme narazili na Kaprála co nám úkol zadal a jeho podivného společníka na voze, který se jmenoval Karl fon Jižní Útesy. Řekli jsme si že budeme cestovat s nima a tak jsme společne hledali bílou věž. Kterou jsme po několika dalších dnech cesty skutečně našli. Teda, byla neviditelná a tak jsme začali řešit jak jí této nemilé vlastnosti zbavit. Zkoušeli jsme použít moždíř kterým jsme byli tak štědře obdařeni. Nefungoval. Karl se ovšem vytáhl s vlastním moždířem asi tak 2x2 metry. Naházeli jsme tam pár dračích vajec, pár rohů z jednorožců, kdejaký magický bordel a sledovali jak se před námi zjevuje věž obrovských rozměrů. Tu se před námi zjevil nějaký starý páprda s tím že se máme klidit. To jsme rázně odmítli a tak trochu ho poslali do hajzlu. To se mu samosebou nelíbilo a tak do Smíška který ho měl vísostně na párku, začal kropit blesky. Vytáhl kouli kterou jsme dostali a ta pohltila naprosto všechno. Radovali jsme se že konečně máme na vrh, a žádali jsme aby nám byl vydán džin, jinak že neodejdeme. Naše nadšení ovšem pominulo v momentě kdy naším směrem páprda poslal další salvu blesků.  Koule praskla a Smíšek se vypařil, doslova. Nám došlo že jsme možná měli jednat dřív. Očekávali jsme nejhorší když tu poslal Kárl vstříc páprdoj temný úder a ten se rozletěl na kaši. Tak nějak jsme zapoměli že nám zemřel kamarád a znovu jsme jásali. Následně Kárl odkryl náhlad svého vozíku a začal věž bombardovat, magicky nabité koule nám postupně otevřeli cestu a my statečně nakráčeli do vnitř s další magickou koulí kterou nesl hrdě david. My ostatí jsme začal hledat džina. Dole v prvním patře zůstal jen David  a Igor na které zaútočili  hrdině mágové s dýkami, kteří však hodili bobek na nějakou magickou kouli a tak vyhodili sebe i Davida do luftu.  Igor však stihl utéct a dobře udělal. My jsme mezitím bojovali  s bílým rytířem který hlídal dveře do skladu artefaktů, a kde měl zřejmě být i džin. Dezidér se pro něj hrdě teleportoval ale  za dveřmi dostal černý blesk od staré známe bílé čarodějky, která nevypadala uplně stejně jako stará známá bílá čarodějka, i přes to že je to poněkud matoucí jsem neváhal, teleportoval se k ní a pocuchal jí hábit pár  útoky. Dezidér mezitím sebral džina a bílý rytíř zmizel. A co se nestalo, podlaha bílé věže začala praskat, a zní se šířila jakási temná mlha která začala přeměnovat mrtvá těla na těla nemrtvá, zvduchem se šířil zvuk praskajících řetězů, a hnusný zápach. Naše spodní čelisti patřičně drhli o zem a bílá čarodějka, otvírajíc portál, vřískala něco o tom že jsme se zbláznili. Přít jsme se o tom nehodlali a tak jsme radši naskákali do portálu za ní.  Vyprdlo nás to pořádnej kus od věže a tak jsme si řekli že, když už jsme ti blázni, půjdeme zpět kouknout se co se asi stalo. Cestou jsame potkali prchajícího Igora který nám patřičtě popsal jak ze spodu věže vylezl černý drak z jehož křídel se linul stín, a při pohledu na něj proběhl Igorovi jeho krátký život před očima. Následně k drakovi přistoupil Kárl, v černém hábitu,  náhodou nám připomínal jednoho mnicha který něco kul s pánem, ale to je dozajista náhoda, snad. Následne drak zdevastoval věž, a všechy  její přeživší, kterých už tak moc nebylo, neboť nemrtví konali svoji práci. Co nás také zaujalo by to že Kaprál který Kárla doprovázel, na to celé koukal jako by to byl denní chleba. No, na nic jsme nečekali a štrádovali si to k věži. Když jsme dorazili, našli jsme vedle věže rozstříštěnou zřejmě obrovskou kouli. Její účel nám byl neznámí a tak jsme se dali do prohledání zbytku věže která jakš takš stála. Pod věží byla místonost, kde byl drak uvězněn  a ve věži samotné jsme nic moc nenašli. Pouzde v jedné vyrabované knihovně, jakési skryté dveře, když jsme se začali dostávat do vnitř nekdo vevnitř seslal kouzlo, a po chvíli další. když jsme konečně zničili stěnu, byla tam místnost se několika svitky a knihami   a portál, Dezidér neváhal a  skočil do něj, bohužel jako jediný a  poté se portál zavřel. My mezitím vyrabovali sbytek tajné knihovny a Dezidér se objevil u bíllé čarodějky,  která mu dala dost dlouhý a barvitý  přednes o tom co si o nás myslí a jací jsme kreténi, nabídka pomoci a odčinění ji přišla natolik absurdní že ji okomentoval pouze pár cinickými větami. Když už si němeli co říct,   teleportoval se dezidér zpět k nám, pověděl nám o tom všem  a že by jsme asi měli jít. Inu vzali jsme si ještě kousek křištálu a šlo se. Po několika dnech cesty přes planiny jsme narazili na nějaký zčernalé místo, kde se drak zřejmě válel a dělal bůh ví co protože se ono místo rozpínalo na ploše jako fotbalový stadion. Šli jsme pryč co nejdřív to šlo a po nějaké době, když jsme šli poblíž skalisk kde jsme bojovali s nemrtvými, jsme zaslechli dupot, zřejmě armádní. Vylezli jsme na nedaleký kopec a koukali jsme jak kousek od  nás pochoduje  armáda nemrtvých , směrem k městu kde probíhala tak slavná mírová jednání. Nad hlavami nám proletěl drak kterého jsme tak slavně vysvobodili. Rychle jsme se vydali varovat zbývající obyvatele, a pokusit se vše napravit...

…Hnali jsme se do hlavního města království Malibu, kde byl zvolen nový král, kterého jsme se rozhodli varovat. Dorazili celkem rychle za pomoci Dezidérových portálů. Přesvědčit krále nám dalo docela práci, neboť to byl chlapec a to pěkně umanutý. Rozhodl se že musí jít za Věštcem na severních hranicích království v hlubokém hvozdu. Naštěstí jsme ho přemluvili že není čas a donutili ho použít na přepravu Dezidérovy portály. Ve hvozdu jsme narazili na pár lesních elfů kteří nás však po krátké domluvě dovedli k Věštci, ukázalo se že Věštec je vitální stařík co klátí mladé elfky, a požadoval dar za svoji věštbu. Členem naší družinky byl David který sloužil mladému králi a měl sebou pro jeho potěchu dort a podobné pochutiny. Kupodivu Věštec vzal za vděk práv ě tomu, neboť už ho drahé kameny nudí. Po tom co se nadlábnul se dal na věštění a řekl nám že vidí, spojená království jak pochodují proti armádám nemrtvých a jak společně s Mrogrotem který láme svůj meč a drží palici spoutáváme Stínového draka. Krále také usvědčila věštba o tom jak nad jeho městem léta drak a všude jsou mrtv. A nakonec jak společně s Mrogrotem a Nellis jdeme vstříc Kájovi. To znělo celkem pozitivně a tak jsme mu slíbili poslat své syny pro další věštbu jak je tradic, a vrátili jsme se zpět do hlavního města. Král dal na naši radu a zahájil evakuaci. My jsme šli trochu napřed a zjistili jsme že ve městě kam evakuace směřovala je několik poničených lodí z království halapartníků u Slané pouště které bylo skoro celé zpustošeno nemrtvými. Najali jsme si jednu lod která nás přepravila k Mrogortovu ostrovu, kterého jsme však nezastihli a tak jsme mu přátelsky vyrabovali pracovnu a přečetli jeho deníček. Kde jsme se dočetli že svoji palici nechal na jižním kontinentu a našel tam svůj stávající meč který jak se zdálo ho nějak ovládá, či nabáda k tomu být zmetek, asi. Doufajíc že naše závěry jsou správné jsme se vydali opět na pevninu, kde jsme se pokusili varovat armádu z Ledových hor která pochodovala na hlavní město Malibu, které tou dobou už bylo opuštěné. Hošani z Ledových hor měli naprosto na párku naše varování o nemrtvých kteří jednak sídlí pod městem v kobkách a o těch co se jim ženou do zad. Rozhodli se že město obsadí a ubrání, což byl dost blbý nápad a tak jsme se rozhodli že to ještě přebijem a tak Dezidér pomocí kouzla hulákal na celé město ať utečou a prostě jim všem vylíčil co se na ně žene. Asi 4000 lidí si to vzalo k srdci a začali zdrhat jako o život, načež je pochytali nemrtvý a město vyplenili. Zklamáni jsme se rozhodli že se radši vydáme na Mato kde měl být portál na jižní kontinent. Opět jsme použili Dezidérovy portály a co se nestalo, Dezidér a Ezio skončili ve vesmíru, Dezidér se je opět pokusil zachránit portálem a tak se vzdálili jednou tolik, měli na mále a tak se pokusil donutit Džina aby je narval do své lahve. Mezitím jsem já upadl do komatu a Kroll Robin nevěděl co a tak mě hodil přes rameno a donesl mě do trpaslíkova, což mu trvalo cca zhruba 5 měsíců. Tím se náš plán na rychlou záchranu světa trošičku zkomplikoval. V trpaslíkově vypláznul nemalé jmění na moji záchranu, po nějakém měsíci, kdy mě zkoumalo spoustu učenců a alchymistů došli k závěru že čás mojí duše je kdesi bůh ví kde a je třeba vytvořit kouzlo které by mě poslalo vesele za mojí drahou polovičkou. Což se povedlo a když ono kouzlo seslali tak nějak se k tomu připletli i ostatní a vcucnul je vír. Octli jsme se v tmavé jeskyni konečně všichni pospolu. Ukázalo se že jeskyně patřila černému draku který si prý tak lítal vesmírem a viděl pěknou blištivou lahev. Tak si jí vzal, a nyní přemítal nad tím jestli nás sní nebo ne. My obeznámeni s chamtivostí draků jsme pokorně odevzdali majetek a drak nás propustil. Peněz a cenností nám už moc nezbylo. Zjistili jsme že jsme na ostrově barbarů, naštěstí kousek od Mata. Opět jsme použili Dezidérovy portály a tentokrát neprošel Kroll Robin, resp. Prošlo jen jeho vybavení, on zůstal někde v lese. Po nějaké době ho však našli nějací lovci kteří ho dovedli do města a prodali do otroctví, kde jsme ho my koupili a najali si lod na Mato, čímž jsme utratili naše poslední peníze a ztratili spoustu času na záchranu světa…

Kronika - Krvavý portál

"Kroniku píší sami hráči, jedná se o jejich zápisky z jednotlivých herních schůzek"

…A tak jsme se opět ocitli na nám tak znelíbeném ostrově Mato, kde se před několika lety uformovala družinka která v podstatě všechny tyhle problémy začala, a jejíž členové jsou již po právu mrtvý, krom jistého magiče kterému se stále Smrt vyhýbá. Začali jsme v místí hospodně nad pivem debatovat o tom jak je svět vlastně v řiti, jaká to je bída a že by jsme s tím měli něco udělat, což nadchlo dva celkem zdatné dobrodruhy a ti se rozhodli k nám přidat. Což jsme vřele uvítali jelikož jsme neměli ani na zaplacení onoho piva. Od Dezidéra který už lecos pamatuje jsme se dozvěděli kde se zhruba ukrývá portál který snad vede na jižní kontinent Zhouby. Po nějakém tom rozpomínání jsme si uvědomili že k otevření portálu je třeba krvavá oběť, od místních námořníků jsme se dozvěděli že okolní vody drancuje partička pirátů a tak jsme se rozhodli je lapit, nabídli jsme se že budeme lod která přepravuje železnou rudu do trpaslíkova chránit a až na nás piráti zaútočí, tak je Dezidér uspí a pak je použijeme jako oběť pro portál. Plán to byl hezký, dopluli jsme do trpaslíkova na lodi jenž vypadala že nevypluje ani od mola. Cestou zpět jsme však dostali vítr do plachet a tak jsme se rozhodli lod sabotovat. Kroll Robin se nabídl na noční hlídku a přitom mistrně poničil plachu lodi a již né tak mistrně se přivázal ke stěžni. Ráno blábolil něco o náhlém přepadení a kdesi cosi, načež kapitán usoudil že musíme všichni k veslům. Tak tedy jsme všichni bez protestů pádlovali celí den, což nás nechalo naprosto vyčerpané a nebojeschopné, a k večeru se za námi skutečně objevili piráti…

Dokonale vyčerpaní a proti trojnásobné přesile jsme se rozhodli ustoupit do podpalubí a nedat tak pirátům šanci nás obklopit. Tento mistrovský plán však zhatili námořníci naší lodi, když se v podpalubí zamkli. Museli jsme tedy improvizovat. Počkali jsme, až piráti přirazí k boku naší lodi a hrdinně jsme se s nimi střetli. Brzy jsme však poznali, že jejich schopnosti na nás nestačí ani po proveslované noci. Mí společníci jim brzy vysvětlili kde je jejich místo a začali je zatlačovat na jejich loď. Dokonce se jim povedlo v zájmu plánované krvavé oběti spoustu pirátů ušetřit. Jako jediný jsem zůstal na palubě lodi a sledoval jsem, jak se pirátská loď vzdaluje a vzdaluje. Problém nastal, když zmizela z dohledu. Jak jsem se později dověděl, všechny víc zajímalo likvidování odporu a rabování než řízení lodi. Zatímco jsem tedy spokojeně spal na palubě lodi obchodníků s rudou, mí vyčerpaní spoludružiníci zažívali taková dobrodružství, jako ničení kotev, nebo útěk špatně svázaných vězňů. A aby toho nebylo málo, tento útěk likvidoval Kryštof svým monstrózním kyjem, což vedlo k… řekněme vyčerpání většiny našich lidských zdrojů. Nemluvě o tom, že jim utekl kapitán a zůstali jim tedy 3 zajatci a díra v lodi. Zřejmě se tedy všichni rozhodli, že půjdou spát. A tak když jsem je našel pomocí několika jednoduchých kouzel, našel jsem na lodi partu chrápajících dobrodruhů a tři nikým nehlídané vězně. Rozhodli jsme se tedy vrátit se do města, nakoupit zásoby a vyrazit k portálu. Vše šlo jako na drátkách a dokonce jsme znovu zajmuli kapitána pirátů při amatérském pokusu ukrást nám pirátskou loď (Jsem se pan Inkognito a chtěl bych koupit vaši loď,…). Vydali jsme se tedy pod mým vedením do jeskyně, kde se měl nacházet portál. Bez obtíží jsme ji našli a dostali se skrz kámen blokující vchod. V jeskyni se však kromě portálu nacházel ještě strašný smrad a několik koster. Neohroženě jsme se vydali do jejích hlubin a těsně před portálem se ze stěny vynořila jakási kamenná příšera…

Chudák kamenná příšerka byla troll, který po chvilce šel do bersekera, ale dostal zmatením a byl dosti zmatený, takže říkal pouze bolí, bolí. Po chvilce hraní si s útvary u portálu se nám povedlo jej rozchodit, takže jsme mohli začít s obětováním pirátů. Hezky to teklo, až se z krve stal portál. Bohužel byl kruh naprasklý, takže krev trošku kapala vedle. Prvního jsme prostrčili trolla, který zmizel, tak jsme šli taky. Jak jsme prolétali portálem, tak díky prasklině jsme neskončili na určeném místě, ale někde v moři, kde jsme ale dosáhli na dno díky tomu, že celé dno bylo pokryto hromadami kostí. Viděli jsme na břeh, i přes podivnou tmu všude okolo, takže jsme se rozhodli jít ke břehu, což byla cesta přibližně na celý den. Frantu ale bohužel do nohy bodla nějaká nehezká věc a vypadal, že je mrtvý, ale jednoho z hraničářů napadlo neutralizovat jed, takže Franta přežil bez zranění. Po této skutečnosti jsme se rozhodli použít portály, ale mě se nepodařilo projít, tak jsem musel použít hromové teleportace, což ale přilákalo pozornost a napadli nás nějací humanoidi, do kterých se velmi špatně mlátilo, a dokonce uměli čarovat. I ti dva nás docela hezky zaměstnali, ale porazili jsme je. Po chvilce jsme se vydali po cestě, kde jsme viděli několik těchto potvor a pár chlupatých skřetů v plné práci. Tadeáš se pokusil přiblížit blíž a schovat se za kámen, ale zmíněný kámen jej hodil zpět k nám. Takže teď musíme vymyslet, co dělat dál.

Po odhození našeho Lupiče (Tadeáš) se k nám kámen furt přibližoval a po chvilce jsme zjistili, že to je náš troll proti kterému jsme bojovali, tak náš mocný kouzelník František si seslal překladače a promluvil k němu, ten nám řekl, kde jsme a že nám pomůže domů za to, že jsme mu zachránili život. Tak nám řekl, že jsme na ostrově zlého krále, který má moře armády, tak jsme se rozhodli, že půjdem na mapě tam, kde by náš dalekonosný portál dosáhl z ostrova na kontinent. Po cestě jsme potkali jednu obrovskou nemrtvou přišeru, která měla spoustu ruk, dvě hlavy a nějaké chapadla. Tu jsme porazili, ale pak její hlava obživla a promluvila k nám, že konečně zase nějaký souboj a poslal na nás nejspíš ten král celou svoji armádu. Utekli jsme portálem, šli k břehu a chtěli se dostat na kontinent, ale dostali jsme se kamsi do moře, kde se troll začal topit a Jura ho statečně opět zachránil a dal na lítací koberec. Lupič odhadl pomocí šestého smyslu jakým směrem je kontinent a František udělal další portál a všichni se dostali bezpečně na pevninu. Tam se Jurovi rozbil po Trollem koberec. Troll nás zavedl do nějakého chrámu, kde jsme obětovali každém krev. Někdo za více krve někdo zase méně krve a Františka jsme museli donutit a nakonec si ji vzal všechnu, tak jsme ho museli zachraňovat. Když jsme se pak už vydali k jezeru krve, tak jsme cestou nic nepotkávali až na neviděné a kostry dobrodruhů, až jsme se dostali úplně k jezeru a potkali tam Trolla, který pil krev z jezera.

Trolla jsme pozdravili a zeptali se ho, jestli nás může dovést k ostatním trollům. Ten odpověděl že ano, ale po chvilce nás napadla skupinka albínů která sice měla ztráty, ale nám odnesli McDejva, kterého nejspíš chtěli k večeři, takže jsme se vydali je sledovat. Bohužel dva z našich hraničářů se asi málo řízli a začli je napadat nevidění, a to dosti silně. Dežo mě a hraničáře odeslal portálem dál s tím, že se sejdeme později. My jsme si v klidu odpočívali a čekali, až dorazí zbytek družiny. Po dalším dni cesty Dežovu skupinu napadla opět ta samá skupina albínů. Tentokrát již nedopadli tak dobře, a jen jednomu alchymistovi se podařilo utéct. A McDejva jsme měli zpět. Po dalším dni jsme se opět všichni sešli a dále jsme mohli pokračovat kombinací nohou a portálů. Po chvilce jsme se dostali do krajiny, kterou troll dobře poznával a začal nám ukazovat cestu k trollím vrchům. Po cestě jsme v dálce viděli ležet dva draky, které jsme radši obloukem obešli. Dál po cestě jsme narazili na rozcestí, u kterého jedna cesta vedla k trollům a na druhé leželi rozbité kusy povozu a tři draci. Já jsem si myslel že jsou již mrtví, a abych to dokázal, tak jsem se k nim mistrně přiblížil. Byli mrtví a proto já jsem nebyl kupička popela. Po přivedení trolla na místo padnul na kolena a po trošce tlumočení jsme zjistili, že ten, kdo jel v tomto povozu byl jejich zemřelí král a jeho doprovod. Také jsme zjistili, že nám chybí zlatá rakev, ve které měl být král dovezen na místo pohřbu – do města mrtvých. Tuto rakev, jak jsme vydedukovali, museli mít přeživší draci ze skupiny, která napadla tuto karavanu. Po trošce kouzel se nám povedlo najít dračí sluj, do které jsme otevřeli portál a s Cullenem a trollem jsme oba zdejší dračí obyvatele rychle umrtvili. Dalším portálem prošel do sluje i zbytek družiny.

…Tak jsme si tak stáli v dračí jeskyni, po krátkém a celkem nenáročném boji. Všichni jsme se vrhli na dračí poklad a každý si našel něco svému srdci blízké. Někdo dráčka někdo zbraň či zbroj a někdo prastarý pekelný šutr nedozírné ceny. Nějakou dobru jsme odpočívali vedle mrtvých draků a poté se dezidér ptal trola jestli náhodou o daném šutru něco neví. Trol Žula zamektal něco o tom že je to strašné zlo a hodil ho dolů z převis. Můj pokus o záchranu šutru nedopadl moc dobře a tak jsme vzali mrtvolu trolího krále dali ho do jeho zlaté rakve a vydali se pomocí portálů dolů z hory. Přičemž jsme na jejím úpatí našli menší kráter na jehož dně ležel neporušený démonický kámen. Vzali jsme ho a protože jsme nevěděli co přesně dělá a podle trola měl být zdrojem velkého zla a pokřivit kdekomu mysl, vzal jsem ho stranou a podrobil velice delikátní magické proceduře na zjištění jeho síly, v podstatě jsem poslal ohnivou kouli někam pro srandu. Tadeáš tušíc co přijde radši zalezl ke králi do rakve a ostatní sledovali jak se jedna ohnivá koule vzdálila zhruba 90 sáhů od mé maličkosti kde rázem vybuchla v obrovskou kouli, spotřebovala všechny moje magy a i Dezidérovy. Zanechala za sebou obrovský 100 sáhový kráter. Ohromeni silou šutru jsme vzali rakev a šli dál k městu mrtvých kde jsme měli podle krola uložit jejich mrtvého krále. Došlo na noc, a Dezidér vyčaroval velké ochrané kouzlo, avšak nad ránem nás obklopila banda skřetů s né moc velkým diplomatickým cítěním a jasným cílem nás obrat o poslední části našeho majetku. Což jsme samosebou nemohli dovolit a tak jsme se pustili do boje. Štěstěna nám přála a tak jsme většinu z nich dostali, ovšem několika jedincům se podařilo utéct….

Poté jsme se již celkem bez problémů dostali k městu nemrtvých. Od jeho hradeb nám přijeli naproti dva válečníci s přízračným svitem v očích a na nemrtvých koních. Následoval dlouhý polotelepatický rozhovor a bylo nám řečeno, že na hřbitov pustí pouze toho, kdo splní zkoušky. Drobným zádrhelem bylo, že ten kdo složí zkoušky, se zřejmě tradičně také stal nemrtvým. My však doufali, že to šlechticům vymluvíme, následkem čehož se strážní označili za první zkoušku a zaútočili na nás. Zákeřně vyčarovaná tma z nich nakonec udělala mnohem větší problém, než jsme očekávali, ale nakonec jsme je přinutili ke kapitulaci. Provedli nás poté městem až k místu konání druhé zkoušky, kde již čekal mocný nemrtvý arcimág a osm nehybných zombie. Dle jeho slov jsme se měli postavit sami sobě a to ne v metaforickém slova smyslu. Zombie se totiž proměnili na naše přesné kopie. Pomocí mistrovské taktiky, tj. včasným zneškodněním kouzelníků a válečníků jsme brzy získali převahu. Nemrtvý hraničáři však léčili, kde mohli a tak boj v závěru až nepříjemně zdramatizovali. Naštěstí se nám i tak podařilo zvítězit. Naše další cesta vedla k místnímu alchymistovi, od kterého jsme zjistili, co dělají naše magické předměty. Za řečenou službu jsme rovněž zaplatili vším našim stříbrem, dokonce jsme nevyužili ani nabízené možnosti zaplatit pomocí trpasličího varlete (a to přesto že interní hlasování dopadlo 6:1 ve prospěch kastrace). Za zmínku stojí ještě setkání s mocným trollím válečníkem, který nám nabízel výcvik a znalosti za to, že ho necháme nás zbít. Dokonce sliboval, že za účelem tohohle zábavného podniku probudí i svého 40 m dlouhého draka. Ani to nás nepřesvědčilo a tak jsme se po pár dnech odpočinku dostali znovu k arcimágovi, připraveni na poslední zkoušku. Jak se ukázalo, jednalo se o záležitost čistě intelektuální a tak padla kosa na kámen. Prohra byl těsnější, než jsme čekali… Kouzelník se nám vysmál a sdělil nám, že máme sice přístup na hřbitov, ale všichni nemrtvý si s námi budou chtít užít zábavu. My jsme pochopili, že tak by se z nás nestali nemrtvý – ale naprosto obyčejné mrtvoly. Rozhodli jsme se k portálu na hřbitov a po rychlém pohřbu k ještě rychlejšímu ústupu. Plán tak docela nevyšel, jelikož si někdo hrál s mými portály a tak se na hřbitov dostala jen polovina z nás. Zbytek se ocitl před branami města a brzy na nás zaútočili znovu strážní na nemrtvých koních. Po jejich porážce jsme se pokusili dostat ke hřbitovu pomocí portálu vyvolaného pomocí magického kamene, a tento pokus byl na sto procent úspěšný. Vlastně na víc vzhledem k tomu, že společně s námi portál nasál blízké nemrtvé, kus hradeb a solidní náklad zeminy. Tímto dokonale naplánovaným manévrem se družina znovu sešla a vyrazili jsme k chrámu, kde jsme plánovali pohřbít trollího monarchu. Cestu nám znepříjemňovali všudypřítomní nemrtvý, ale po celodenním putování, jsme tam ve zdravý dorazili. Za Tadeášova vedení jsme se pomocí složitého mechanismu dostali do chrámu. Překonali jsme pasti, pohřbili krále a dokonce stihli ukořistit mocné artefakty Ďáblovy kšandy a létající rouno. Venku na nás bohužel již čekal nám známý trolí válečník se svým dračím mazlíčkem. Situace pro nás nevypadala dobře, a tak jsem se rozhodl znovu použít kámen. Zřejmě to byla osudová chyba. Ukázalo se, že kouzlo ,,povolej bytost“ vážně nebyl dobrý nápad. Dokonce to byl nejhorší možný nápad. Kámen totiž puknul a doslova se z něj vyvalila obrovská nepopsatelná bytost tvořená kostmi, krví, ohněm a zemí. Draka to zničilo, poděkovalo nám to a na své cestě pryč to zašláplo trola hluboko do země. Od toho jsme se pak dověděli, že se jedná o stvořitele tohoto kontinentu, který se však již v dávných dobách rozhodnul ho zničit a byl proto uvězněn a teď se vrací domů… k puklině smrti…

Trochu nesví ze zážitku s démonem jsme, přidržujíce se našeho létajícího rouna, zamířili do hlavního města trolů a odtud snad k puklině osudu. Asi po třech dnech nerušeného letu jsme zahlédli na zemi něco třpytivého a nebyli bychom to my, kdybychom se to nevydali prozkoumat. Dole byla jeskyně plná jakýchsi krystalů. Trochu nás znepokojil nález kostry obrovského hada, která byla zřejmě rozdrcena v půli, ale nezalekli jsme se a vydali se dál do jeskyně. Nenašli jsme celkem nic zajímavého krom několika pavouků, se kterými nebylo moc práce. Nicméně sežehnout pavučiny ohnivou koulí se neukázalo jako právě dobrý nápad. Jelikož se celá jeskyně začala hýbat a většina z nás se dostala do jezírka kyseliny, která byla později vyhodnocena jako žaludeční šťáva. Po několika okamžicích paniky jsme netvora dalšími dobře mířenými ohnivými koulemi donutili nás vyzvrátit. Všichni jsme přežili, ale zásluhou silné kyseliny nevypadá většina z nás příliš vábně, ale to není oproti původnímu stavu zase takový rozdíl. Další den jsme měli pro změnu štěstí a nalezli jsme útulnou mýtinu s dostatkem jídla a vody, kde jsme se mohli zotavit. Brzy po této příjemné rekreaci se před námi objevila trolí vesnice a zásluhou našeho létajícího rouna nás přijali s velkou úctou.  Váže se k němu totiž legenda o dračím králi trolů a jeho družině a oni usoudili, že se jedná o nás a my necítili potřebu jim to vyvracet. Dalšího dne před odletem nám dokonce šamani na naši žádost slíbili ukázat puklinu smrti. Celá vesnice se shromáždila před oltářem a někteří trolové si přinesli i popcorn. Brzy se před námi objevil hrozivý obraz námi vypuštěného démona stojícího v lávě. Sledovali jsme, jak z ní tvoří své menší (stále však úctyhodné) kopie a došlo nám, že jsme si naplánovali cestu na to nejhorší možné místo. A aby toho snad nebylo málo, démon si nás všiml a rozhodl se vylepšit naše promítání 3D technologií tj. poslal nám jednoho ze svých desetimetrových klonů…

…A tak započal tuhý boj s tuhým démonem, trolové utíkali, my bojovali. Síly byly vyrovnané, nakonec se nám však podařilo démona dostat na kolena, načež se, se vší parádou vyhodil do luftu. Naštěstí však s pomocí trolích šamanů a našich hraničářů všichni zdárně přežili. Trolové nás však náležitě vykázali v obavách že přineseme další potíže. Sedli jsme tedy na rouno a dali se na cestu. Rozhodli jsme se vydat k Černé věži doufajíc že by bylo možné se něco dozvědět případně přiučit. Cestou jsme narazili na bandu tábořících skřetů, které jsme bez větších potíží povraždili a následně z nich František vytáhl nějaké informace, že kdesi v pláních mají doupě, a poklad a že jich tam je zhruba na 200. Dohodli jsme se že se nejdřív vydáme do věže a pak možná na skřety. Letěli jsme tedy dál až jsme se dostali k dvěma obrovským sochám, které však byly jen iluze. Franta a já jsme bezpečně prošli a ostatní starajíc se o imaginární zranění čekali až se vrátíme. Šli jsme zhruba den, když nám došlo že chodíme v kruhu. Použili jsme portál dostali se o kousek dál a zase šli. Další den jsme si opět uvědomili že se jedná o iluzi a tak jsme opět použili portál. To celé se ještě opakovalo až jsme se dostali opět kousek od věže, ovšem kdesi ve vzduchu, tudíž jsme použili portál na zem, ale každá jsme se ocitli na jiné straně od věže. Šli jsme proto k věži, a naproti nám si to štrádovali cápci v černém. Na pozdrav nám poslali černý blesk a dělali jakoby nic. Franta si to vychytal pomocí hole a já to koupil, v obavách že dostanu další jsem se chtěl dostat k onomu čarodějovi, bohužel jsem se však octl opět někde ve vzduchu. Štěstěna mi však nepřála a tak se z několika metrů stal pád smrti. Umírajíc na zemi se mi čaroděj vysmál. Posléze se objevil Franta, kterému bylo řečeno že pokud se chce přidat k černé věži, musí se zbavit jisté slabiny. Zmíněná slabina mezitím umírala na zemi a tak když mě franta vyléčil, vydali jsme se zpět za našimi kolegy, přemítajíc co dál…

Poté, co jsme se sešli u černé věže jsme vyrazili směr trollí město, ve kterém jsme chtěli sehnat průvodce na cestu k jámě smrti. Ale z města se vyklubala trollí pevnost, u které jsme se dozvěděli, že jediní, kdo se vydali k jámě smrti a přežili, jsou trollí král a jeho družina, z níž všichni žijí v hlavním městě. Tak jsme tedy na koberečku vyrazili směr trollí hlavní město. Poté, co jsme dorazili kousek od města, nás naverboval cirkus, který se nás snažil krmit slámou a kamením, což se nám samozřejmě nelíbilo, ale po dvou velmi úspěšných představeních se na nás přišel podívat král, který si s námi chtěl po představení přede všemi promluvit. My jsme mu řekli pravdu, že chceme k jámě smrti a že jsme mu dovezli otce na velký hřbitov. Bohužel nám nevěřil, ale zavolal šamany a ty nám díky obrovské stříbrné televizi udělali přímý přenos směrem ke kryptě králů. Zde trollové viděli krále a ten jim potvrdil naše slova. Ale v tom jsme zachytili nějaké rušivé vysílání, a na plátně se objevil stvořitel v přímém přenosu, a opět nám obohatil obraz o 3D technologii, tentokrát ještě ve větším rozlišení, takže před námi stál 25 metrový démon. Toho jsme ale s pomocí trollů urubali, a za to nám král dal nějakou tu menší odměnu. Také nám napověděl, kdo by nám mohl pomoci s přípravou k jámě smrti. Tento jistý troll nám napověděl, že nejlepší je tam nechodit vůbec, ale my jsme jej neposlechli, tak nám řekl, ať se alespoň mimořádně vybavíme na cestu a získáme požehnání od trollího kněze. Po nákupu vybavení nám přišlo, že jsme poměrně bohatí. Poté jsme zjistili, kolik stojí požehnání, jsme si již tak bohatí nepřipadali, a vyrazili jsme směr skřetí díry pro nějaké drobné. Po cestě jsme viděli vypálenou trollí vesničku, a po chvilce prohledávání Jurka našel živého pekelnýho psa. Tak ho Franta poslal k ledu a bylo hotovo. Později po cestě jsme potkali skřetí tábor se zvířaty, který se Franta snažil uspat. Bohužel, byli jsme přechytračeni skřety, kteří byli skryti mimo tábor a začali na nás střílet rachejtle. Bohužel pro ně neměli moc dobrou mušku a naběhli si do kouzla spánku, takže pro nás to byla nudná podřezávačka. Po dalším menším obohacení jsme se rozhodli letět dále. Opět jsme letěli přes pláně a opět jsme si něčeho všimli, a to sochy probodnutého trolla, která byla ve velmi vysoké kvalitě. Kolem bylo několik mrtvol skřetů a náš hraničář s Kryštofem se šli podívat po stopách, které našli poblíž. Po chvilce se kousek od nich zviditelnili a zaútočili albín a troll, ale to neměli dělat. Zemřeli, proměnili se na kámen a naši válečníci je proměnili na štěrk. Bylo nám zvláštní, že jak oni, tak ten týpek v soše měli stejnou zbroj. Poblíž si Franta všimnul dalšího albína, který se zrovna zneviditelňoval, a teleportoval k němu. Franta mu kouzlo zrušil, albín před ním podříznul pár skřetů, Franta mu ukázal palec nahoru a omráčil ho. On nám sdělil, že jsou družina, která lovila skřety pro zábavu, a my jsme mu věřili. Přidal se k nám na naší cestě. Po dalších dvou dnech cesty jsme si všimli, že nevíme kde jsme a kudy dál, protože náš kartograf zrovna brečel v koutě. Ale albín nám napověděl, že skřeti vycítí zlato a lesklé věci. Opravdu to zapůsobilo a zaútočili na nás skřeti, jejichž šamani se proměnili v kostky ledu a zbytek pomřel.

Po boji se Franta rozhodl, že promluví s jedním z mrtvých šamanů a zjistí, kde mají vesnici, abychom mohli získat nějaké další jejich bohatství a zlaté meče, které potřebujeme na démony. Zhypnotyzovaný skřet nám ihned řekl, kde se jeho vesnice nachází a pak zase umřel, tak jsme se vydali směrem na koberci, který nám ukázal. Po nějaké době jsme se dostali nad jejich vesnici a nikdo si nás pořádně nevšiml až po nějaké době si jeden z hraničář všiml, že si dole nějaký skřet s brejličkami připravuje rachejtle, tak Franta se rozhodl zapálit rakety ohnivou koulí dokud je nemá namířeny, to se mu povedlo, ale nějaký další skřet trefil Juru jakýmsi bílým bleskem, který zaměřil rakety směrem na Juru, ten se rozhodl teleportovat dolů do vesnice, rakety chvilku zmateně poletovali, ale zase si za chvilku našli svůj cíl, tak Jura skočil na slepo dalším Hyperprostorem, aby se schoval před raketami. Bohužel se mu jeho plán nevydařil úplně přesně jak chtěl, protože skončil s jednou půlkou zadku ve skále, naštěstí ho aspoň netrefily rakety. Zbytek družiny přistával blízkosti trpícího Jury se znechucenými pohledy na jeho zkrvavenou zadnici přirostlou ke skále, abychom ho bránili před skřety. Franta začal vymýšlet jakým kouzlem ho zachrání až po chlce použil amébu a tím jeho zadnici zachránil. Zbytek družiny úspěšně zdolala první vlnu útoku, při druhý vlně se zapojili i ženy a děti z vesnice a použivali na nás nějaký nepřijemný jed, který se vdechoval a po chvilce boje padl Lupič a poté z kopce začla téct nějaká kapalina, kterou po chvilce zapálil omylem z jedné strany Franta a z druhé strany skřeti. Tadeáš jako Lupič ležící v kapalině to schytal nejvíce, ale po chvilce ho vytáhl válečník Kroll, aby ho zachránil. Franta uhasil celý oheň kouzlem a dali jsme se do léčení, ale válečník Troll se rozhodl běžet od nás pronásledovat skřety. Pobil jich spoustu, ale málem u toho zemřel. Pak po nás skřeti začli naslepo pálit rakety a jediný Lupič a Álbín schytali nepříjemnou ránu. Teď po nějkém lečení se na nás zformoval zbytek skřetů s jeho velitelem Krutomilem a jeho pravou a levou rukou, kteří vypadli jako zajímavý bojovníci.

Závěrečný souboj začal! Zbytku skřetů se postupně rozuteklo, ale ninja skřet plus zmutovanej skřet s trolle se vypravili proti nám. Ninja skřet rychlými skoky se dostal k našemu trollovi(David) a dal mu spoustu smrtících ran, ale byl v bersekru, tak byl stále při životě. Zmutovanej skřet dostal pár ran bičem od Krutomila a ten chytil nejspíše bersekr a začlo se mu pěnit od pusy a pustil se do Krolla(Kryštof) schytal od něj několik ran, ale ne do smrti, ale on sám se dostal do bersekra a naložil mu velkou nálož zpět. Poté dal náš Troll velkou nálož ninja skřetovi a pak dostal ještě pár ran kopím od našeho společníka Albína, který s námi putoval (ztvárnila ho Nela). Ninja skřet byl velice zraněn, ale furt při životě. Zmutovanej skřet dostal ještě šípem od hraničáře a poté temný úder od našeho Albína (Jury) a to bylo pro něj smrtelné, fláknul ještě ninja skřeta, ale rozhodl se, že mu dá také temný uder, který ho odhodil, ale nezabil a tak začal se plazit z boje a schytal velký šíp z balisty od Krutomila z jeskyně, která zasáhla trochu i Juru. Potom se většina rozhodla naběhnout do jeskyně až na Tadeáše a Frantu. Tam je Krutomil zavalil v jeskyni a byla velká tma, takže naši dva válečníci, kteří byli v bersekru dali velkou bídu Jurovi, jelikož neviděli a pak dostal i bídu David od Kryštofa. Pak rozsvítili světlo a Krutomilovi dali velkou nálož a tak si vzal lektvar mlhoviny a zmizel. Po chvilce objevili obrovské dveře se spousty zámky, tak přivolali Tadeáše, ale bylo to tak amatérské, že hned objevil spoustu pastí a odemkl všechny zámky pomocí dýky. Tam jsme našli pomláceného Krutomila, který se dávil a vypadal na smrt a snažil se nás ukecat at ho necháme žít, že ho pomstí jeho bratři a že nám dyžtak nechá poklad. Přezdržken a Rasomil. Po chvilce ho náš společník albín propíchl kopím a jak ho probodl, tak z něj začlo padal zlato a stříbro všemi otvory a našli jsme i dýku v jeho zadnici. Poté jsme začli shromažďovat všechny zlaté zbraně a cennosti na hromadu a najednou Franta slyší kouzlo hyperprostoru vedle něj a najednou zmizelo kouzlo světla a po chvilce zjištění i celý pro nás důlěžitý poklad. Jelikož jsme neměli nikdo magy, tak jsme nemohli nic dělat a jenom Franta zase slyšel kouzlo portálu zvenčí. Po chvilce nadávání jsme se dali ke spánku. Po spánku a nameditování jsme vybrali nejcennější věci z pokladu a zkusili oživit Davida, hraničář zkusil kouzlo oživení, ale neuspěl, takže přišel o magy na 5 dní. Když jsme se dostali konečně ven, tak vesnici rozebírali skřeti plus zmizel náš koberec. Po vyhrožování k nám přišel jakýsi slušně oblečený skřet, tedy na skřeta a začal s námi smlouvat a zjistili jsme, že je to Přesdržkem a chce od nás zničit poslední z vesnice a dá nám za to náš koberec zpět a poslal s námi jednoho skřeta, který ovládá magii krve a půjčili nám bestie a dopravu, když jsme byli u vesnice, tak jsme jí špionovali, ale třetí den nás potkali démoni, tak nás napadlo, že je nalákáme do vesnice a necháme je udělat práci za nás, to se nám povedlo a po s pomocí pár kouzel jsme se dostali do vesnice a stojí proti nám dva démoni a tři se soustředí na skřetí vesnici.

Zabíjení démonů nám zase tak dlouho netrvalo, přeci jen máme už v tomto oboru bohaté zkušenosti. Skřetům bohužel tyto zkušenosti chyběli – což znamenalo, že jim brzy chyběli i jiné věci a spousta z nich byla potřeba k životu. Kdo neutekl, nepřežil. Vůdce vesnice řečený Rasomil se dostal z boje a pokusil se získat naši pomoc. Získal od nás ale maximálně několik bodných ran od šípů, a tak rychle vyklidil bojiště. Nezbývala mu jiná cesta než zpět k démonům a tady by jeho životní příběh mohl dost dobře skončit, kdyby ovšem chodce Filipa napadlo něco lepšího než ho začít pronásledovat. My rozvážnější jsme se za něj rychle pomodlili a rozhodli se ustoupit. Jen Jura ještě učinil hrdinný pokus o záchranu. Podařilo se mu však zachránit už jen zbytky jeho těla. Alespoň bylo co pohřbít. Jako praví hrdinové jsme počkali, až démoni odtáhnou a poté se dali do vykrádání bojiště, nic moc jsme nenašli, a když se začali blížit skřeti pod vedením Přezdržkena zvolili jsme bleskový ústup. Přece jen slíbená válečná kořist a sličné skřetí otrokyně se nekonaly a my byli přeci jen poněkud zesláblí bojem. Když jsme se dali konečně dohromady, rozhodli jsme se přeci jen pokusit se získat létající koberec zpátky. V rekonvalescenci nás rušila jen drobná seismická aktivita. Od skřeta jsme se nedověděli nic kloudného, ale to by taky mohlo mít spojitost s faktem, že někteří členové družiny považovali za vhodné ho svázat, špatně zhypnotizovat a vyptávat se ho na věrnost k jeho náčelníkovi. Jinak se ale nezdálo, že by mu to vadilo. Jenže ouha, Přezdržkenova vesnice byla vylidněná… ehm vyskřetěná. Náš zvěd nakonec lokalizoval jediného skřeta ve vesnici. Vzhledem k tomu, že to byla první věc, která byla z vesnice vidět, jeden by řekl, že to nebude tak obtížné. Ve skutečnosti šlo o složitou operaci zahrnující mnoho sezení na lavičce a přemýšlení, dokonce i jeden návrat ke zbytku družiny. Když jsme se tedy konečně zdárně sešli s hostinským řádně obtěžkaným zavazadly, země se znovu otřásla, nad horami se vynořil starý známí stvořitel a obloha se zbarvila do ruda. Možná to byla ta jemná evokace krve a vlastní smrtelnosti, možná spíš mocný a obrovský démon, ale došlo nám, že bychom měli utéct. V tom se naštěstí vážně vyznáme a za pár minut už byste nás našli sto padesát mil od hor v mnohem plošším a bezpečnějším prostředí. Dokonce se nám poštěstilo narazit na utíkající skřety a s ještě věcí dávkou štěstí se nás Přezdržken nepokusil zabít. Bohužel už nám pak štěstíčko nezbylo na získání našeho koberce. Pak už jsme se vydali svojí cestou. Jen se k nám ještě přidal skřetí hostinský a taky zručný alchymista Filip. To nejhorší však přišlo až poté – museli jsme se rozhodnout, co uděláme dál. Nakonec jsme se rozhodli jít se pomstít zlodějskému albínovi z ostrova královny medúz. Dověděli jsme se, že podobní šmejdi, používají jakési magické cesty, aby se dostali ze svého ostrova na zbytek kontinentu. A tak jsme vypracovali vpravdě geniální plán. Vydat se do magického pole a odtamtud na ostrov, nebo tam alespoň najít někoho kdo by nás tam dostal. S tímto nejasným konstruktem v mysli jsme se odvážně vydali zpátky k trollímu osídlení. Bohužel jsme zapomněli na trollí nenávist ke skřetům. Naštěstí se nám podařilo to uhrát na otroky a tak nás trollové jen podarovali pár kily kvalitního řetězu. Důležitější bylo, že prý v osadách blíže magickému poli žijí jedinci, kteří se tam někdy vydali a dokonce se vrátili zpět. Celkem bez obtíží jsme se k jednomu takovému dostali a po pár drobných dárcích si s ním i promluvili. Zjistili jsme hlavně, že je cesta nebezpečná, ale také to že pole skrývá magický pramen neuvěřitelné síly. Na koleni jsme přepracovali náš plán a rozhodli se, že se dostaneme do pukliny smrti (stvořitel si snad stále bude užívat plenění zbytku kontinentu) a poté pomocí magického pole zpátky domů, nebo k tomu co tam ještě zbylo. S šamanem (neboť tím náš hostitel byl) jsme si ještě zaobchodovali a dostali jsme i pár magů a drahokamů, které mu zřejmě k ničemu nebyli. A tak začala naše další cesta za neznámem. Portály nás samozřejmě dostali do poněkud nepříjemného prostředí pod sopkami a ještě na nás zaútočil drak. Naiva. Naporcovali jsme ho na řízky a s nemalými obtížemi vyrabovali jeho jeskyni skrytou v jezeře roztaveného zlata. Další zastávka – Ďáblovi jeskyně…

...Bez větších obtíží jsme se dostali až k Ďáblovým jeskyním. Tady se Tadeáš oddal svému šestému smyslu a bez váhání ukázal na jeden z největších vchodů do podzemí, který lemovali rozkošné přísliby kruté smrti a věčného utrpení. S úsměvem na líci a lehkým dárkem ve spodním prádle jsme se dali na cestu. Tak jsme si to štrádovali, do prava, do leva, do leva, do prava, až jsme začali slýchat někde v dálce jakési sténání, či pištění. Trochu jsme si zanadávali a šli dál. Po jedné z křižovatek, na které jsme se rozhodli opět zcela náhodně, jsme se dostali až k jakési zatarasené cestě, který vypadala že byla zatarasena někým. Franta proto zeď zprůchodnil, jak jsme si to tak štrádovali, zjistili jsme, že šlapeme vzduch a padáme kamsi do díry. Někteří z nás vyvázli bez větších obtíží, ovšem Franta si vykloubil ruku při nejistém pokusu na záchranu Krolla zakutého v těžké zbroji. Naštěstí jsme to celkem zvládli a díky nové taxi službě Jura a mojí létající zbroji jsme se dostali opět nahoru, kde jsme zjistili že za dírou cesta pokračuje. Dali jsme se tedy tím směrem, a po chvíli jsme zjistili, že jekot nabírá na síle. Zašlo to až tak daleko že někteří z nás nebyly schopni ničeho jiného než plakat na zemi. Ostatní naši hrdinové se dali dál chodbou, kde je čekalo přivítání v podobě jisté pěkelně krásné sukuby. Ta když přestala ječet, představila se jako Sandra, a poprosila nás abychom jí doprovodili pryč z jejího improvizovaného vězení. Neboť se jí nedalo odolat, ochotně jsem se nabídl jako eskorta, načež jsme se dokonale ztrapnil když jsem si neuvědomil že cesta je stále zatarasená a tak jí musel Franta opět zprůchodnit. Sandře to však moc nevadilo a tak když jsme se dostali na hlavní cestu, byl jsem odměněn nezapomenutelným pekelným zážitkem, načeš mi snědla všechny zásoby. Po krátké domluvě jsme se dozvěděli že se máme dát vždy to cestou která se zdá nebezpečnější a dát si pozor abychom nenarazili na jejího manžílka. Což jsme samozřejmě nechtěli, a pro případ že se to stane očarovala pár drahokamů, které jí mají při zničení přivolat. Poděkovali jsme za všechno a dali se svojí cestou. Ač se to může zdát jako sebehorší nápad, dali jsme se cestou jenž se zdála horší, a ze které jsme slyšeli jakési funění a podobné zvuky. Neochotně jsme se tedy dali tím směrem, dostali jsme se do velké jeskyně, v jejímž středu ležela řetězy přikovaná zlato/černá saň a klidně si pospávala. Rozhodli jsme se jí tedy obejít a dostat se na druhý konec jeskyně. Naneštěstí pro nás při přelézání jednoho z jejích pařátů naše ostražitost polevila, ale saň jen frka naším směrem, a spala dál. Bohužel ono frknutí obsahovalo taky nějaký ten oheň, což nás zas tak neohrozilo, horší však byl fakt, že náš pyrofor Filip, nesl celou dobu v ruce připravenou rachejtli. Ozvalo se syčení a všichni jsme se úzkostlivě podívali na skřetího pyrofora. Ten zpanikařil a oni rachejtli hodil před sebe. Sledovali jsme jak rachejtle lení sani do obličeje a následně v jedné z jejích nosních dírek vybuchuje. Saň to probralo a jelikož výbuch absorbovala, poslala nám zbytek výbuchu zpět. Nedalo se nic dělat a dali jsme se tedy do boje. Naštěstí saň nebyla takový nepřítel jak jsme si mysleli, a podařilo se nám ji celkem rychle zdolat. Nadělali jsme trochu tuhých řízků, a podívali se do vedlejší jeskyňky, kde bylo přikováno několik mrtvých trolů, se zvláštními prsteny, tak jsme jim je čorli, protože už je stejně nepotřebovali. Zjistili jsme že dávají celkem solidní bonus do síly, tak jsme si je zvali a šlo se. Následně jsme opět zvolili nebezpečnější cestu, a dostali se do obrovské jeskyně se 100 pavouky, celkem rychle jsme ten nebohý hmyz upekli. Následovala jeskyně, kde nás čekali mlžní golemové, které jsme však naprosto hloupě a bez jakéhokoli světla obešli portálem. Chvíli jsme tápali ve tmě, až se nám podařilo najít jednu louč a opět jsme se dali cestou která tentokrát vedla kamsi dolů se srázu, ten jsme celkem snadno překonali. A po několika hodinách cesty jsme se dostali do další velké jeskyně. Naproti nám šel obrovský démonský rohatý troll, došlo nám že se pravděpodobně jednalo o manžela Sandry, po vyslovení jejího jména rohatec přidal do kroku, což nás celkem ujistilo. Rozbili jsme tedy krystaly doufajíc v Sandřinu pomoc, ta se objevila za doprovodu jejího šíleného jekotu. Rohatec se stále blížil a Sandra nevypadala moc sebejistě, tak jsme radši rozdělali ochranu proti démonům, Rohatec k nám sice nemohl ale vypadalo to že si na nás stále věří, po chvíli nám začal rozkazovat, a co bylo horší, my jsme poslouchali, a tak jsme se dostali do jeho krásného otroctví. Dovedl nás někam k dalším jeskyňkám kde měl uvězněné trolli, podobné jaké jsme potkali předtím, akorát tihle na sobě měli podobné ornamenty jako Rohatec, ten nás poslal uklízet jakýsi bordel do vedlejší místnosti. Několik dní jsme pro něj pracovali, a odkryli jsme další místnosti, do které dotáhl dva ze svých trollů a přikoval je ke zdi, následně jsme měli místnost opět zatarasit. Další noci, když jsme spali se k nám přikradla Sandra, a uřízla mi prst, na kterém byl prsten které jsme předtím našli, vysvětlila mi že pomocí těch prstenů nás ovládá, tak jsme aplikovali tuto metodu i na ostatní a všem hezky uřezali prsty. Ovšem Rohatec se probudil, a šel se k nám podívat aby zjistil co se stalo. Sandra nás pobídla že se s ním máme dát do boje. Rohatec ve vstupu do místnosti chtěl něco pronést ale místo toho se mu dostalo šípu z balisty přímo do chřtánu. Dali jsme se tedy do tuhého boje, když byl rohatec téměř mrtev, vybouchl a zápětí se ve dveřích objevil rohatec další, došlo nám že trolové byly jeho záložní schránky. Sanda se rychle prosmíkla do vedlejší místnosti a my byly nuceni opět porazit Rohatce, což nám tak tak vyšlo, a padli jsme všichni téměř mrtví na zem, včetně našeho krola který byl téměř rozsápán na kusy a držel sotva po hromadě, v našich posledních chvílích jsme viděli, jak se další z trolů přeměnil ale tentokrát měl na rukách zlaté řetězy a nemohl se hýbat…

Takže jsme radši Sandru a jejího manžela nechali vyříkat si jejich problémy a pokračovali jsme dále skrze Ďáblovy jeskyně. Po cestě dále jsme narazili na stěnu přímo nahoru, po které chtěli Franta s Jurou vyletět, ale bohužel pro ně zde byla nastražena past, která spustila balvan, který Jurovi po Frantově nepodařeném kouzle přimáčknul ruku. Franta své selhání odnesl hůře, a zůstal s rozdrcenou rukou a nohou. Poté jsem se svým zázrakem nahoru vylétl já a spustil další dvě pasti, a to jed a čepele, ale ani jedna mi nic neudělala. Franta nahoru udělal portál a utábořili jsme se zde. V noci jsme slyšeli rachot a blížila se k nám kára, která měla vepředu radlici, která nás měla nejspíše poslat ze srázu dolů. Na stroji stálo pár ďáblíků, kteří se k nám teleportovali s bombami. Po prvním výbuchu Franta seslal velké ochranné kouzlo, takže ďáblík místo teleportace k nám udělal sebevražedný atentát na strop. Snažili se tlačit svou káru dál, ale přes VOK se nedostali, a ani jejich plamenomet neměl dostatečný dosah. Takže po chvíli jsme se já a Tadeáš rozhodli, že to vyřešíme, takže ďáblíci se brzy poroučeli k zemi. Do jejich vozidla se rozhodnul zabydlet Tadeáš, a my ostatní jsme se rozhodli vyspat pod ochranou VOK. V noci se vozidlo rozhodli ďáblíci odtáhnout zpět, a s ním i našeho Tadeáše, který se v něm schoval. My jsme se rozběhli za vozem, ale zabouchli nám bránu před nosem. Takže jsme bránu museli překonat pomocí portálu, ale oni nám zatím zmizeli do obrovské jeskyně, ve které bylo minimálně tisíc ďáblíků. A zatímco my jsme za pomoci neviditelnosti hledali Tadeáše a užitečné věci, Tadeáš našel sklad lektvarů, ze kterého si nabral hromadu věcí. Po chvíli hledání se jsme se sešli, a odešli podobnou cestou té, kterou jsme přišli. Na rozloučenou jsme ďáblíkům poslali pár ohnivých koní, kteří odpálili zdejší sklad bomb. Po překonání pastí jsme pokračovali dále tunely, až jsme narazili na magnetická vrata. Na ty jsme zabušili, a vylezl z nich mini-trol, který nám oznámil, že nás nechají projít za srdce hory nebo tříletou službu, takže jsme šli pro srdce hory, což, jak se ukázalo, byl supermagnet strážený čtyřmi draky stvořenými z ohně. Jednoho se nám podařilo zabít, ale nebylo to jednoduché, takže jsme se rozhodli pro jiný plán, a to, že tam půjdu já ve světelné formě. Bohužel to tentokrát povrtal Jura a já skončil nad jámou plnou lávy, takže jsem se musel zachránit sám. Oni to měli těžší, takže draky odlákali svým směrem, a Franta použil svou superschopnost , mód sedlák, aby se mu kouzla opět dařila jako dosud. S tímto se tam teleportoval a rozžhavený kámen sebral, takže do sbírky se přidali navíc popáleniny. Tento kámen poté přinesly minitrollům kteří na něm začali experimentovat. Všichni si odnesli nějaké dárečky, například Palcát s palcáty. Ale kámen k sobě začal ohýbat okolí, a objevil se naštvaný dav, takže se skupina dala na ústup, a jeden z alchymistů je pustil zadní cestou. Po menším brodění se stokami se dostali ke zdi, po jejímž rozbití našli chatu se starou skřetici. Ta jim nabídnula jídlo, ale bohužel bylo otrávené. Bohužel pro ni. Později se objevil i její zmutovaný synek, kterého čekal stejný osud jako ji. A poté jsem se s obrovským hladem připlazil i já. Po prohledání chaty jsme našli mapu portálů, a po zkušebních kouzlech jsme usoudili, že jsme na magických pláních. Takže jsme se vydali směr portály, protože jeden z nich se zvýrazněným městem se nám velice zamlouval. Po cestě jsme potkali dva démony, kteří nám díky efektům magického pole dali více práce, nežli obvykle, jak se zabíjením, tak léčením. Ale všichni jsme přežili a vydali se do města, ze kterého se ukázalo město na ostrově, kde nám bylo opravdu příjemně, takže jsme zde strávili asi dva týdny, během kterých si někteří z nás sehnali zbroj, zakleli démona či opravili tělo (Franta). Po odpočinku ve městě jsme se vydali zpět a na pláních jsme potkali medůzáky, které jsme zabili. Po vyzkoušení dalších portálů jsme potkali skupinku tří skřetů, z nichž jsme jednoho zajali a chtěli vyslechnout, tak jsme tedy šli nad město, ale po chviličce z portálu vyskočili albíni a našeho zajatce zastřelili.

My jsme tyto albíny pronásledovali na magické pláně, kde se nám ztratili z dohledu. Pár dní jsme si počkali v neviditelnosti, když tu z neviditelného portálu nad středem plání vypadlo dalších pár medůzáků, které jsme zabili a našli cestu tímto portálem. Za portálem se nacházelo pár trollích stráží, se kterými jsme se celkem jednoduše vypořádali, a ocitnuli jsme se na ostrově královny medůz. Po chvilce plížení a sledování vražd stráží jsme objevili pokladnici, chráněnou proti magii věcmi s démony, a proti fyzickému útoku čtyřmi trollími bersekery. Ty jsme obešli pomocí neviditelnosti a řvoucího Tadeáše, a po proběhnutí jsme Orxanovým zámkem zamknuli dveře. Ze tmy vylezlo pár medůz, které jsme zabili, a později i jejich královna medůz, která se ukázala být tvrdým, ale ne nezdolným soupeřem. A poté nás čekalo již jen nezměrně veliké bohatství. Každý si nabral, co chtěl, unesl, a stejně neubylo, a ani po 100 trollech by neubylo, neboť ty tuny zlata v místnosti, kterou jsme přecházeli půl hodiny, by minimálně 20ti násobně převýšili poklad Osvalda, což byl jeden z nejbohatších lidí na našem kontinentu. Poté jsme si již každý jen rozkameněli zkamenělé cvičitele, zamknuli jsme místnost Orxanovým zámkem a šli jsme nakupovat. Také jsme odnesli zlatou truhlu, za kterou nám jeden alchymista nabízel celý jeho majetek i více, a zjistil nám, že po přidání magů přitahuje démony. Poté jsme se vydali i s naší truhlou ke středu plání, kde jsme měli v plánu do ní uvěznit Stvořitele za pomoci magické study. Při cestě nás napadnulo několik vln démonů, ale jedna z nich vypadala obzvláště silně a my jsme se rozhodli před nimi utéci portálem, což jsme ale neměli dělat, neboť polovina družiny skončila ve hvozdu, a já s MC Davem jsme skončili nad mořem. Začali jsme padat. Po nějaké době jsme se dostali na pevninu, a zjistili jsme, že jsme opět na ostrově medůz, který zatím obsadili draci. Takže jsme se vydali na cestu do portálu, po pár dnech cesty jsme došli k portálu a z něj na magické pláně, ze kterých jsme chtěli dojít dále k městu.

Druhá skupina zatím použila portál, za který jim hvozd dal pár facek, ale místo druida z hvozdu prošel nějaký starý, mechem porostlý, slepý albín, který chvilku ohmatával Cullena, a pak mu ukradnul tělo, chvilku si popovídal, pak začal sesílat portál, který mu Franta chtěl přerušit, ale toto přerušení bylo zastaveno protikouzlem. Tímto portálem prošel on a za ním i tato část družiny. On se v klidu nameditoval na magických pláních a poté, po chvilce promluvy, z něj vylezlo, že byl jeden z nejzlejších a nejsilnějších čarodějů tohoto kontinentu, který chce ovládnout celý svět, a poté splnil dvě přání, a to najít druhou část družiny a nové tělo pro Cullena. Poté se rozloučil a odešel. Cullen dostal své nové tělo a po pár dnech se i naše skupina dala opět dohromady, protože místo k městu jsme prošli k naší družině. Toto nám cestu ke středu poměrně zkrátilo, takže jsme potkali méně démonů, než jsme původně očekávali, takže jsme se démony prosekali poměrně jednoduše. Nakonec jsme dorazili až ke středu magického pole, kde se před námi zjevil stvořitel.

Předtím než se k nám Stvořitel dostal jsme uprostřed magického pole potkali ještě nějaký démony proti, kterým jsme začli bojovat a navíc se někteří z naší družiny začli proměňovat v démony jelikož snědli démonské maso. Během boje se proměnil Kryštůfek a tak ho uvěznili v kostce ledu, po boji s démony se proměnil Filip v obrovského démona a Jura už ne v tolik velkého, Jurovu démonskou podobu jsme zničili, ale dostal se na kraj smrti a to samé s Filipem, ale jemu podoba zůstala. A všimli jsme si i také, že Stvořitel se začal přibližovat obrovskou rychlostí, až doletěl až úplně k nám a vletěl přímo do našeho artefaktu, který pečetil démony. Když ho to zapečetilo, tak to odhodilo všechny démony, takže Filip zmizel někde pryč daleko za obzorem. Tím bylo zničeno magické pole, ale zároveň byl zapečetěn Stvořitel. Po boji jsme zachránili Kryštůfka a Juru speciálníma lektvarama.  Vydali jsme se na cestu k puklině smrti, abychom nalezli chrám a Mrogrotovu palici. Po pár portálech jsme se tam dostali, ale bylo tam obrovské horko, tak jsme používali chladné vody, pomocí šestého smyslu, jsme našli cestu a přírodní most do chrámu.

 

Rozhodli jsme se ještě tedy vrátit a vyrobit si spoustu chladných vod a trochu se na to připravit a poté jsme vyrazili portálem na začátek mostu. Postupovali jsme po mostu, kde na nás lezlo spoustu démonů, který jsme odradili pomocí svitku na ochranu proti démonům, díky kterým jsme se dostali až k chrámu, ale tam nám to skončilo a došlo, tak jsme museli začít bojovat s několika vlnami démonů + jsme museli přijít na to jak otevřít dveře chrámu. po chvilce Tadeáš zjistil, že na tam nějaká nádoba a Franta pomocí překladače, zjistil, že se musí nabídnout to nejcennější a musí to být dobrovolně, tak Filip druid, nabídl spoustu krve a dveře se nám otevřeli a pak jsme se je snažili zase rychle zavřít a navíc jsme tam dali ještě magický zámek, jelikož z venku démoni taky dali obět, ale už jsme jim to neotevřelo. Po prohledání místnosti od pastí jsme uklidňovali Kryštůfka, jelikož měl bersekr ještě z boje s démony. Na dveře začlo bušit spoustu démonů a k tomu i spoustu obrovských démonů, takže si musíme rychle pospíšit. Našli jsme v chrámu spoustu artefaktů se spoustou soch nějakých hrdinů a nalezli jsme i Mrogrotovu palici, ale pravděpodobně se musí vzít něco za něco. A zároveň nám ubíhá čas.
 

Většina z nás byla zraněná, nebo na pokraji smrti, ale to nám rozhodně nezabránilo vyrazit si mezi pasti pro ty pěkné třpytivé věcičky kolem. Nápad to nebyl nejlepší, ale někteří pomocí velké dávky štěstí a někteří svými vlastními schopnostmi, nakonec vyvázli ve zdraví. Jen Juru bylo zase třeba zachránit. Nicméně s pomocí pár portálů jsme unikly předtím, než se démoni probili dovnitř a krom mrogrotovi palice jsme měli i pěknou řádku vlastních suvenýrů. Jediné co zbývalo, byl návrat na náš milovaný kontinent. Rozhodli jsme se tedy nakonec, že vyhledáme krvavý portál, kterým jsme sem přišli. Po chvíli intenzivního a magicky podpořeného vzpomínání, se nám lokaci povedlo zúžit z celého kontinentu na pár čtverečních mil a vyrazili jsme pomocí portálů. Jako vždy se na nás ale štěstí příliš neusmívalo. Portál spolehlivě rozesel družinu všude kolem pukliny smrti. Jako nechtěný strůjce tohoto problému jsem přišel na magické řešení, naštěstí Jiří ho vyřešil mnohem rychleji a snadněji. S typickou trpasličí zarputilostí se vyškrábal a doteleportoval na vrcholek nejvyšší hory kontinentu a tam (logicky a nutno říci, že přesně podle naší mapy) nalezl moudrého draka. V následující debatě se mu povedlo změnit postoj draka k němu samému z ,,jednohubka“ na,, obchodní partner“. Částečně svým šarmem a částečně, jako jakési ocenění za uvěznění stvořitele nás drak všechny dostal na jedno místo a vzal si za to jen Jiřího proti démonskou palici. Takže zbývá jen doufat, že od teď cesta uběhne klidně a snad najdeme i nějaké ty oběti pro portál.