Dračí doupě Jaroměř

Fotky z tábora naleznete zde:
http://stenthereneage.rajce.idnes.cz/LARP_2017/

TÁBOR - HĚZDNÝ PRACH III. Závěr

"Budoucí minulost"

INTERMEZZO

Drak zuřivě zařval, po zásahu několika raket z mechanické zbroje. Údery několika statečných válečníků jeho stavu také příliš nepřispívaly. Mezitím co souboj družiny s drakem úspěšně končil, poslední zbytky reaktoru braly za své a z nebe po celém okolí se začaly snášet drobné částečky prachu.  Když drak dopadl mrtev k zemi, v dáli se několikrát zahřmělo. Družina tomu však nevěnovala příliš pozornosti, nýbrž středem pozornosti se stal Tonda S., který právě vzlétal se slovy: „Ještě si ty srdce na chvíli nechám.“ I přes veškeré lamenty členů družiny, nedokázali se situací nic udělat, a tak znavení sledovali situaci kolem sebe. Opětovné hromobití pak přitáhlo jejich pozornost, a když vzhlédli k oblakům uviděli něco co ještě nikdy neviděli. Nebesa se na několika místech rozevřela, a z jedné trhliny se jakoby snášelo dolů k zemi několik postav. V tom z jiné trhliny v obloze vyšlehl paprsek světla, který jasně zářil a oslnil všechny kteří na něj hleděli. V tom se ozval strašlivý dračí řev, a všechny zamrazilo v zádech a raději zkontrolovali zda drak za jejich zády je opravdu mrtvý. Byl. Ale za paprskem, který se snášel k zemi, se z temnoty vydral obrovský dračí pařát, který se zuřivě natahoval po paprsku a snažil se ho lapit. Po chvíli procedil do světa i svou obří hlavu a znovu zuřivě zařval. Trhliny se však začaly rychle uzavírat, a drak byl neochotně vtažen zpět kamsi do temnoty. Opět se krajinou rozlehlo ticho. Na chvíli. Světlo z nebe uhaslo, vítr utichl, po bouři ani vidu ani slechu. Než se kdokoliv mohl vzpamatovat z toho co právě viděl, začaly se z blízkého okolí ozývat známé zvuky šíleného chrčení, vrčení, kvílení a mlaskání. Družina se začala připravovat k boji, ale někteří rázem zjistili, že nemají vlastně čím bojovat, protože se jejich železné zbraně a zbroje začaly rozpadat v prach. V obrovském přečíslení se jim podařilo probít si cestu alespoň jedním směrem, zpět k Jaroměřskému panství a začali takticky ustupovat. Jejich těla byly pokrytá prachem, který vzbuzoval v šílených stvořeních obrovský zájem, a některé z nich je pronásledovaly až k Jaroměřským branám, kde je rozehnaly zbytky Jaroměřské gardy. Ani garda však nebyla v nejlepším stavu, jejich zbraně a zbroje také začaly podléhat zkáze, i když v trochu menší míře. Když družina chtěla projít branou do Jaroměřského panství, bránu před nimi poctivě zavřeli, se slovy: „V Jaroměřském panství je karanténa! Projít můžete až si dáte minimálně týdenní odvykací kůru! Všichni! Takže si běžte hezky tam odkud jste přišli!“